Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

10

můžeš / číslo 5 - 2013

TÉMA: Nevidomí

Co byste poradil lidem, kteří mají vážně

poškozený zrak vrozenými vadami

achtějí přivést nasvět děti? Mají se bát?

Myslím, že tady máme vČesku ještě dost

velký dluh. Žádné pracoviště, které by se

specializovalo nagenetická oční onemoc-

nění, nemáme. Centrum, které by shromaž-

ďovalo informace ovšech pacientech, bylo

ivkontaktu se zahraničními laboratořemi

aměli jsme možnosti přesnější diagnózy,

atedy ipřípadného preventivního zákroku,

bychom jistě potřebovali.

Můžeme se dočkat vymýcení těchto vad?

Genová léčba je stále ještě vzačátcích.

Výzkum vcelém světě je rozsáhlý, ale naše

možnosti zasáhnout přímo dopoškoze-

ných genů jsou zatím dost malé. Takže

zatím umíme poradit, ale léčit moc ne. Jak

znám přední špičková pracoviště, možnost

opravy genetického kódu bude zcela jistě

dříve nebo později možná. Jsem si tím

téměř jist.

Vaše proslulost se neopírá jen oodborné

výsledky, ale také ozvláštní humani-

tární aktivitu – jezdíte léčit aoperovat

donejchudších afrických zemí. Je to pro

vás stále důležité?

Určitě je. Všichni bychom si měli občas

připomenout, vjak dobrých a(zpohledu

většiny světa) možná ikomfortních pod-

mínkách žijeme. Před pěti lety jsme založili

Světlo pro svět ajsme součástí evropské

organizace, která tuto aktivitu rozvíjí. Takže

skolegy sRakouska, Belgie aNizozemska se

snažíme, aby např. vEtiopii, Burkině Faso

adalších zemích dostali někteří alespoň

kousek pomoci, která je unás naprosto

samozřejmá adostupná všem. My tam

můžeme jen trochu nahradit úplně chybějící

péči atak trochu zlepšit životní šance našich

pacientů. Rozhodně nevyřešíme příčiny

tamější chudoby azaostalosti. Ale lékař má

léčit vždycky, když to jen trochu jde.



svého druhu epidemie. Neléčená, nekom-

penzovaná může vést keztrátě zraku,

poškození srdce, ledvin iknepříjemným

amputacím končetin. Ale musím říci, že

možnosti diagnostiky iléčby tzv. diabetické

retinopatie se vočním lékařství vuplynu-

lých letech podstatně zlepšily adnes už se

diabetik vzásadě nemusí bát slepoty. Ale

opakuji – diabetik ukázněný, léčený aspolu-

pracující.

Vidíte nové problémy vdnešní běžné

praxi – místo klékaři chodíme koptiko-

vi, tam nás vyšetří, předepíší brýle ačas

vordinaci jsme ušetřili?

Tato praxe je běžná anení škodlivá. Většina

optometristů, kteří vprodejnách působí,

má dobrou kvalifikaci adokáže rozpoznat,

zda oko potřebuje jen korekci brýlemi nebo

čočkou. Skoro bych si byl jist, že když zjistí

symptomy vážnějšího onemocnění, navrhne

vám návštěvu lékaře. Ale musíte se chovat

zodpovědně, máte-li vrodině zelený zákal,

nečekejte nacizí pokyny anechte se odbor-

ně vyšetřit.



Lékaři

se musí učit

Poslední měsíce se řeší problém sKaret.

Tento systém souvisí, jak všichni víme,

sezpůsobem výplaty sociálních dávek.

Projekt jako takový, jeho základní myš-

lenka, rozhodně nebyl anení špatný.

Centralizace výplaty dávek, azejména

úspora zapoštovné je správná úvaha.

Bohužel realizace projektu měla amá

své mouchy. Nechci zde diskutovat

otom, zda je výhodnější projekt zcela

zrušit nebo jej upravit tak, aby byl jed-

nak pro stát úsporný, ale především aby

byl výhodný pro klienty. Elektronizace

výplaty dávek nás stejně vbudoucnu

nemine. Je ale třeba realizovat systém

tak, že nebude klienty zatěžovat aještě

jim komplikovat život.

Vsouvislosti sdávkami mě však trápí

jiná věc, asice nárok napříspěvek

napéči ajeho výše. Systém, který zákon

osociálních službách zavedl, svým

způsobem zachoval plošnost výplaty,

respektive nároku nadávku.

Znám mnoho lidí, kteří jsou vrůzných

stupních závislosti, avím, že mnozí

tento příspěvek nepoužívají nanákup

služeb (což je jeho smysl). Tím ze systé-

mu „utíká“ nemalá částka, ze které by

mnohé organizace vyžily, rozuměj „pře-

žily“, atak mohly poskytovat klientům

své služby.

Nadruhou stranu lidé vevyšších stup-

ních závislosti, především ti večtvrtém,

mají velké finanční problémy stím, aby

si mohli zajistit nutné služby.

Navíc je zde stále ještě problém spři-

znáváním stupně závislosti posudko-

vými lékaři, kteří neumějí posuzovat

klienta ajeho potřeby celkově, tedy ise

sociálním aspektem. Neumějí posuzovat

podle evropských standardů (ikdyž se

podle mých informací blýská nalepší

časy – ministerstvo zdravotnictví školí

posudkové lékaře tak, aby tento typ

posuzování zvládali). Jde oto, že při

přiznávání dávky se musí vycházet

nejen ze zdravotního stavu – míry

handicapu, ale izkonkrétních potřeb

klienta, prostředí, vekterém posuzova-

ný žije apod.

Pokud se opravdu začne tím, že se lé-

kaři naučí posuzovat klienty takto kom-

plexně, bude to jen krok ktomu, aby se

dávky nestanovovaly pevnou částkou,

ale aby byly finance poskytnuty vevýši

skutečných, ale zejména potřebných

nákladů. Vydělají natom obě strany –

klienti istát.



Autorka je senátorka.

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

Apak je tu práce

– osm hodin před

monitorem počítače

opravdu škodí. Zejména

vklimatizované

místnosti.

DŘÍVE

NEŘEŠITELNÁ

OČNÍ

ONEMOCNĚNÍ

pomáhá léčit

technika.

Lékařova

zkušenost

je však

nenahraditelná.