Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

14

můžeš / číslo 5 - 2013

TÉMA: Nevidomí

velice vstřícné, vystavili nám místní průkaz

vodicího psa, abychom neměli nějaké nepří-

jemnosti, ataké průkaz nadopravu pro lidi

shandicapem. Samozřejmě zavámi nikdo

nepřijde, nezaklepe narameno aneřekne:

Slečno, vy asi nevidíte že, tak tady máte,

co potřebujete. Nejsložitější je to všechno

zjistit, jak to tady funguje, naco mám nárok.

Bylo složité zorientovat se vkonkrétním

místě, najít si určitá místa atrasy? Doma

všechno znáte, tady jste najednou vše

znovu objevovat aučit se.

Velkou výhodou je, že tady jsou téměř

všechny ulice nasebe kolmé avedou zjedné

strany města nadruhou pod jedním ná-

zvem. Já mám celkem dobrý orientační smy-

sl, všechno si najdu předem namapě, takže

vím, že když vystoupím naurčité zastávce,

půjdu dva bloky posměru jízdy, odbočím

apůjdu ještě tři bloky. Taky se díky interne-

tu mohu podívat, jak vypadá budova, kterou

hledám. No azbytek starostí, jako například

vyhnutí se sloupu nebo nalezení eskalátorů,

zamě vyřeší můj vodicí pes. Také mi pomá-

há přítel, který tu se mnou je.

Jak se lidé vKanadě chovají khandicapo-

vaným obecně?

Konkrétně veVancouveru žije hodně přistě-

hovalců, takže je to různé azáleží to nakon-

krétních lidech. Většinou jsou ohleduplní, je

znát, že někteří jsou poučeni okomunikaci

shandicapovaným, spousta lidí ví, že si vo-

dicího psa nesmějí hladit, ale pak je spousta

takových, kteří napsa zamlaskají apohladí

ho při práci nebo mě nechají stát vnacpa-

ném metru, že se ani nemohu chytit tyče.

Vloni jste nezávodila, nebo jen minimálně,

kvůli financím. Máte veVancouveru mož-

nost nějakého výdělku?

Shledáním práce to bylo hodně složité.

Nakonec jsem narazila napaní zČech, která

tu žije šest let avybudovala si tu masérské

studio. Pracuji pro ni amoc mě to baví.

Člověk zkrátka musí mít štěstí nalidi, kteří

se nezaleknou toho, že knim přišel handica-

povaný jedinec se psem ažádá ho omísto.

Kdy aproč vám bylo nejhůř?

Práci jsem sháněla vpodstatě odté doby,

kdy jsem přijela. Dokud jsem chodila doško-

ly, bylo to fajn, učila jsem se, poznávala nové

lidi avěci… Potřech měsících mi ale škola

skončila apak nastalo peklo. Vté době jsem

si uvědomila, že jsem opravdu člověk some-

zenými možnostmi aže zkrátka nemohu dě-

lat to, co zdraví. Bohužel (samozřejmě bohu

dík, ale…) jsem byla odmalička zvyklá dě-

lat to, co mí zdraví vrstevníci amnohdy být

iúspěšná. Najednou jste vcizí zemi, všechno

je jiné anové, se vším se musíte poprat sami

avtom zjistíte, že kvůli handicapu nemůžete

nic. Ani mýt nádobí vrestauraci. Bylo to pro

mě hrozně skličující.

Jak nakupujete? Ajak trávíte volný čas?

Chodíme nakupovat spřítelem, máme vyti-

pované obchody snižšími cenami, ale itak

je to šílené. VeVancouveru je opravdu hod-

ně draho. Volného času moc není, ale když

máme štěstí azrovna vysvitne isluníčko,

jdeme nanějakou delší procházku se psem,

podíváme se nahezká místa veVancouveru

nebo jedeme nahory.

Váš kondiční trenér vás trénuje nadálku.

Funguje to?

Posílá mi tréninky, které plním vposilovně.

Dobře mě zná aví, co potřebuji, já mu pak

zase napíšu, jaké to bylo, jak jsem se cítila,

nebo konzultujeme poskypu. Funguje to

dobře, jsem ráda, že mohu zlepšovat fyzič-

ku, ikdyž jsem pryč.

Něco jiného je učit se anglicky apoužívat

jazyk příležitostně aněco jiného je ocit-

nout se najednou vprostředí na24 hodin

denně. Měla jste zpočátku problémy?

Asi nejhorší byl první den veškole. Popěti

hodinách vetřídě jsem vyšla ven aměla

jsem pocit, jako bych právě doběhla mara-

ton. Byla jsem úplně vyčerpaná, opravdu

unavená jak pofyzickém výkonu. Asi jsem se

nikdy nemusela tolik soustředit tak dlouho

vkuse. Postupem času jednak člověk začne

rozumět ajednak izíská zkušenosti, zná

už konkrétní praktiky, které učitel používá

atak dále.



Anna Kulíšková je spolu sRomanem

Šebrlem aMartinem Kovářem jednou

ztváří projektu Konta BARIÉRY

Sport bez bariér, který pomáhá

handicapovaným sportovcům shánět

prostředky napořízení vybavení.

Kdo je Anna Kulíšková

Patří knejvýraznějším postavám českého

sportu handicapovaných, je členkou Českého

svazu zrakově postižených. Její zrakový

handicap se nazývá trubicové vidění – ze

zorného pole zdravého člověka vidí jen čtyři

stupně.

Vystudovala Pražskou konzervatoř Jana

Deyla. Rodačka zPlzně () je vynikající

lyžařka amá nasvém kontě výrazné

domácí izahraniční úspěchy. Medaile sbírá

naparalympiádách ivesvětovém poháru. Má tři

Křišťálové globusy zasjezd sSuper-G, stříbro

abronz zparalympiád vroce  a,

medaile zmistrovství světa. Letos se napříští

paralympijské hry připravuje veVancouveru.

info

Najednou jste vcizí zemi, všechno je jiné anové, se vším

se musíte poprat sami avtom zjistíte, že kvůli handicapu nemůžete

nic. Ani mýt nádobí vrestauraci. Bylo to pro mě hrozně skličující.



VRÁTILA SE

(tentokrát

isvodicím

psem)

namísta

svých

velkých

sportovních

úspěchů.

PRVNÍ TŘI MĚSÍCE kanadského pobytu se Anna

vkurzech zdokonalovala vangličtině.