Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

12

můžeš / číslo 5 - 2013

TÉMA: Nevidomí



Lidé se někdy ptají, jestli jsem se už nevzdal.

Jestli jsem možnost jednou se opět postavit před sbor

jako farář zcela nezavrhl. Nato není snadná odpověď.

vysočině. Farníci však proti němu sepsali

petici. Důvody odporu? Kdo se oněj jako

onevidomého bude starat ataké – jako Rom

by doobce přitáhl další Romy astím iproblé-

my… „Nevymýšlím si, jsou nato dokumen-

ty,“ říká Ondřej Kováč, ale ne slítostí. Jeho

spolužáci měli všichni už vtom čase místo,

jen on byl stále „bezprizorný“. Naštěstí se vté

době ucházel osvou budoucí ženu ačerné

myšlenky se mu tolik hlavou nehonily.

VeMšeně Ondřeje přijali

Když se objevil sbor veMšeně uMělníka,

přihlásil se auspěl. Přiznává, že malý sbor

farníků byl rád, že seojejich farnost vůbec

někdo ucházel, co je Ondřej zač, zjistili, až

když osobně přijel astal se farářem. „Museli

jsme oboustranně připustit každý nějaké

kompromisy. Rozhodl jsem se, že ikdyž

náklady nabydlení vnaší církvi hradí faráři

sbor nebo farář platí třeba jen desetinu

nájmu, převzal jsem placení energií, dohodl

jsem si ale, že když někam budu potřebovat

zavézt, farníci se oto postarají.“

Jeho „licenci“ farníci vMšeně obnovovali

každý rok (zvyklostí je, že faráře farnost

schvaluje nadeset let), pokaždé mu vyslovili

svou důvěru. Zvládal svatby ipohřby, evidenci

aveškerou administrativu. Co mohl, psal

napočítači, se zápisy doúředních knih mu po-

máhala manželka. „Pochopitelně mě pozoro-

vali, jak se pohybuji pokostele, jak se se vším

vyrovnávám. Někteří měli výhrady, ale časem,

když viděli, že jsem dobrý farář, mě přijali.“

Přesto ze Mšena vsrpnu 2008 ode-

šli. Příčinou bylo špatné ovzduší, Ondřej

Kováč říká, že kvůli smogu, kvůli tomu, že

lidé vokolí topili uhlím akdoví čím ještě,

nemohli vnoci ani větrat, manželka začala

mít problémy sdýcháním, neprospívalo to

dětem. Nebylo snadné učinit rozhodnutí, ale

zdraví rodiny bylo přednější než Ondřejova

vytoužená práce faráře.

Ondřej psal nasbory, kde sháněli faráře,

ale tentokrát už neuspěl. Někde mu sdělili,

že by jako nevidomý práci nezvládl, jinde

slyšel, že by se sním věřící těžko kontakto-

vali. „Oskutečných důvodech se mohu jen

dohadovat,“ komentuje marnou snahu.

Překonali synovu nemoc

Nakonec hledali jen nové bydlení, nové

působení neřešili. Rok apůl žili vHumpolci,

vbytě, který patřil církvi, ale bylo tam příliš

vysoké nájemné, hledali proto dál. Podařilo

se jim sehnat byt vJindřichově Hradci. Se

stěhováním jim pomohl zdejší evangelický

farář David Balcar, byl vlastně první člověk,

kterého veměstě poznali. Byl také první,

který jim pomohl vtěžkém období.

Tři dny popřestěhování doJindřichova

Hradce začal mít syn Timoteus zdravotní

problémy – lékaři diagnostikovali akutní

leukémii. Chlapec strávil sedm měsíců včes-

kobudějovické nemocnici, pocelou dobu

sním Ondřej vnemocnici žil; manželka

zůstala smladším Vincentem apětiměsíční

Kristýnou vJindřichově Hradci.

Příležitostně však vjeho případě zname-

ná dvakrát třikrát vroce, což ho neuspoko-

juje. „Lidé se někdy ptají, jestli jsem se už

nevzdal. Jestli jsem možnost jednou se opět

postavit před sbor jako farář zcela nezavrhl.

Nato není snadná odpověď. Někdy si ise že-

nou klademe otázku, co dál. Jestli být tady

anepracovat nebo se zase přesunout jinam

azkusit štěstí.“

Jak se řekne romsky Bůh

Dobře ví, že tam, kde žije srodinou nyní, je

nesnadné sehnat práci ipro lidi bez han-

dicapu. „Vcírkvi, kde jsem byl ustanoven

farářem, je situace tak špatná, že lidé nějak

odlišní, jiní, jsou pro ně velkým břeme-

nem. Vmém případě je těch handicapů asi

hodně. Pro církve je těžké přijmout nebo si

představit vesvém středu někoho, kdo je

nepochopitelný zevnějškem, svým životem,

komu nerozumějí. Řekl jsem si: Proč se

neustále někam cpát? Nikdo se ani nezajímá,

co handicapovaní mohou aco už ne. Nechtějí

takový problém řešit ajsou rádi, že ani já to

neřeším,“ říká hodně otevřeně Ondřej Kováč.

Je šťastný, že se synův zdravotní stav

hodně zlepšil, chodí doškoly, může žít zase

běžným životem. Farářem by byl rád, ví, že

by to byla určitá stabilizace jejich rodinné-

ho života povšem, čím si prošli. „Tady ale

není žádná jiná práce pro mě mimo církev.

Nahandicapovaného člověka se dívají obec-

ně špatně, nejen naRoma anejen vcírkvi.“

Ondřej Kováč se proto alespoň částečně

realizuje nasvých webových stránkách

bratr ondrejko.cz. Vedle svých úvah tady se-

pisuje romsko-český slovník. „Myslím si, že

je to pro lidi, kteří rádi poznají něco zrom-

ského prostředí, zromské kultury ajazyka.

Snažil jsem se tam dát věty aslova, která

prozrazují něco oběžném životě Romů. Jak

se pozdraví, jak se řekne romsky Bůh, Vá-

noce, aby lidé věděli, že co včeštině běžně

používají, je stejně běžné ivromštině.“



Více fotografií k tématu na www.muzes.cz

„Když se synův stav stabilizoval auž mohl

být víc doma než vnemocnici, začal jsem hle-

dat možnosti pro nějakou práci vesboru. Sice

jsme se sfarářem nedohodli, že bych třeba

jednou zaměsíc zadva kázal, ale když má

dovolenou nebo někam musí jet, přebírám

kázání zaněj.“ Ondřej se na učil pohybovat

pokostele bez bílé hole, našel si orientační

body. „Nedělám to kvůli tomu, že by někomu

vadilo, že bych ťukal holí. Ale jsem pře-

svědčen, že když je to možné, má se člověk

přizpůsobit podmínkám jako zdraví lidé.“

Příležitostně proto káže buď vJindřichově

Hradci, nebo dojíždí doTábora.

MANŽELKA,

DVA SYNOVÉ

ANEJMLADŠÍ

DCERA

jsou Ondřejovými

pevnými životními

pilíři.

VJINDŘICHOVĚ HRADCI jen vypomáhá,

přesto se naděje navlastní sbor zcela nevzdal.