Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 32

KULTURA / RADKA A JAN POTMĚŠILOVI

A najednou jsem se ocitl já sám „za

katedrou“, na pražské konzervatoři,

mám z toho velkou radost. Kontakt

s prokazatelně talentovanými lidmi

je fajn a občerstvující – navíc na ško-

le vládne příjemná atmosféra.

Symbolicky, vpředvečer nedo-

žitých narozenin Václava Havla

apřed 30. výročím sametové

revoluce jste se vydali sRadkou

ahercem Tomášem Kargerem

do Ameriky na turné sHavlovou

Audiencí.

JAN:

Když mi na jaře zavolali z Čes-

kého centra z New Yorku, přišlo mi

neuvěřitelné, že s Audiencí vystou-

píme ve třech městech (Washington,

New York a Chicago). Bylo nemysli-

telné, abychom odletěli do Ameriky

jen já a Tomáš, protože jsme potře-

bovali někoho na anglickou komuni-

kaci. A pak, museli jsme se postarat

o titulky – mezi diváky nebyli jen

Češi, ale také Američané! Ale já vím,

že mám po boku anděla strážného.

Radka je navíc obdařená množstvím

talentů, takže mi v pracovní sféře

velmi pomáhá.

RADKA:

Audienci napsal Havel pů-

vodně pro pobavení svých kama-

rádů, sehráli ji poprvé na Hrádečku

s Andrejem Krobem (1975). Není

to vykonstruované jako ostatní hry,

které psal pro profesionální soubory

– je lehká, sebeironická a nekonečně

vtipná. Hru nastudoval Jakub Špalek

v roce 2001, premiéra proběhla za

účasti Václava Havla, který byl s vý-

sledkem spokojený… Před odletem

jsem měla na starosti především ko-

munikaci s Českým centrem v New

Yorku a dalšími partnery a anglické

titulky. Některé pasáže hry připomí-

nají ping-pong, bylo potřeba s Tomá-

šem i Honzou zkoušet tak, aby repli-

ky přesně seděly na děj hry.

JAN:

Podle mě jde o Havlovu divácky

nejvděčnější záležitost. Ve spontán-

nosti, jde o záležitosti lidské, s člově-

čím rozměrem a porozuměním pro

lidské slabosti. Sledovali jsme, že i na

druhém konci světa jsou schopni se

nejen bavit, ale přijímat a porozumět

autorovým myšlenkám… Havlova ak-

tovka je napsána geniálně, funguje to

napříč světadíly, má i aktuální přesah.

Bylo všude vyprodáno? Astačili

jste vrámci šesti dní vidět iněco

jiného než osvětlené sály?

JAN:

Vždycky jsme měli plno, v New

Yorku jsme dokonce hráli pod ná-

pisem Národ sobě a bylo „narváno“.

Všude s námi po závěru diváci zů-

stávali a my jsme jim nabídli tlumo-

čenou besedu. Nálada představení

se přenesla do našeho dalšího kon-

taktu. Vzhledem k tomu, že jsme

odjížděli s přesně stanoveným pro-

gramem a všude na nás čekal skvělý

průvodce, jsme stihli nejenom hrát,

ale také vidět věci, které bychom

sami nestihli.

Jak probíhalo turné svozíkem?

RADKA:

Byl to trochu jiný svět než

u nás. Honza například jel poprvé

po třiceti letech metrem a po mnoha

letech vlakem. Nikdo neřeší pomoc

pro vozíčkáře, je připravená. Napří-

klad veřejná doprava ve Washingto-

nu je kompletně bezbariérová včetně

metra. Také v New Yorku jsme měli

štěstí na stanice, kde byl výtah.

JAN:

Jeli jsme vlakem z Washing-

tonu do New Yorku. Při nákupu jíz-

denek přes internet jsme jen uved-

li, že jsem na vozíku podobně jako

Jan Potměšil (*1966)

Sport, film atelevize (Vánoce, Žena za pultem, Tajemství

ocelového města), tak by se dalo charakterizovat jeho dětství.

Ipozději na něj čekala plejáda rolí, nejen pohádkový hrdina

(švec Jíra vTroškově filmu Oprincezně Jasněnce alétajícím

ševci), ale také kontroverzní postavy (Třetí patro, Bony aklid,

Proč?). Již na DAMU hostoval vDivadle na Vinohradech,

Divadle na Zábradlí aČinoherním klubu.

Po autohavárii (prosinec ) zůstal na vozíku. Vroce 

začal opět pracovat, stal se členem Divadelního spolku

Kašpar (Hodina mezi psem avlkem, Růže pro Algernon,

Ondina, Richard III., Audience, Rozmarné léto). Vroce 

získal Cenu Thálie pro herce do  let, očtyři roky později

Cenu Alfréda Radoka. Hrál ivpokračování snímku Bony

aklid , natáčí audionahrávky, vystupuje vkomponovaných

pořadech ve Viole aLyře Pragensis.

Aktivně se účastní všech nových projektů pro handicapované,

moderuje adventní koncerty vČT. Učí na hudebně-

-dramatickém oddělení pražské konzervatoře ana FAMU.

Po knize () Petra Žantovského: Dva životy Jana Potměšila

se objevil mezi  portréty osobností v knize Petra Macka.

V listopadu převzal čestné občanství Prahy .

Radka Prchalová Potměšilová (*1968)

Novinářka. Vystudovala FSV UK, vprofesní publicistice se

zaměřila na kulturní oblast, psala především rozhovory

adivadelní aknižní recenze (týdeník Reflex). Přešla do

nakladatelství Albatrosmedia, pracovala vKontu Bariéry

avagentuře media.

Vposledních letech pracuje jako tisková mluvčí

Uměleckoprůmyslového musea vPraze. Radka sHonzou

se vzali před patnácti lety, společně vychovávají dva syny,

Šimona aJana.