Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

ŽIVOT

Svět, který není vidět

Hana Lísalová (41) je úspěšná vědkyně

amaminka tří dětí. Skutečnost, že přitom prakticky

nevidí, bere jen jako určitou komplikaci, se kterou

musí počítat. Nechce být nahlížena skrze svůj handicap,

zkrátka se věnuje tomu, co má ráda – rodině apráci.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Přestože jsme si jako místo setká-

ní domluvili Fyzikální ústav Aka-

demie věd ČR, kde Hana Lísalová

vede svůj vědecký tým, řízení osudu

tomu chtělo, že jsem měl možnost

poznat nejprve něco z její mateřské

role. Těsně před naším rozhovorem

jí totiž zavolali z dětské skupiny, aby

si kvůli nemoci přišla pro svoji nej-

mladší dceru Justýnu (1,5 roku). Ta-

kové situace obvykle řeší využitím

taxislužby.

Tentokrát jsem mohl nabídnout

odvoz já, a tak si můžeme povídat

už cestou a pokračovat u Hany Lísa-

lové doma. I zde u počítače konec-

konců vzniká velký díl její práce na

vědeckých projektech. „Home oce

využívám hodně a je to možné díky

neuvěřitelné vstřícnosti Fyzikálního

ústavu. Když jsem tam před dvěma

lety přestupovala z ústavu fotoniky,

myslela jsem, že se mnou vyrazí

dveře, jakmile jim oznámím, že če-

kám třetí dítě. Oni mi však naopak

dali velkou šanci a poskytli báječné

podmínky, díky kterým svoji sle-

potu ani nevnímám. S nadsázkou

řečeno je mi z hlediska mojí práce

větším handicapem rodina,“ žertuje

Hana Lísalová. Manžel, jenž pracuje

ve farmaceutickém výzkumu, si ji

přitom dobírá, že se díky jeho prá-

ci může věnovat svému vědeckému

koníčku.

VÝZKUM, CO OČI NEVIDÍ

Se svým postižením žije Hana od

dětství, ale situace se stále vyvíjí.

V pěti letech si rodiče všimli, že ne-

poznává korálky na tmavém pozadí.

Lékař vyřkl nemilosrdný ortel, že do

15 let neuvidí vůbec. To se naštěstí

nevyplnilo, nicméně diagnóza one-

mocnění sítnice retinitis pigmentosa,

které vede k postupné ztrátě zraku,

se ukázala být pravdivou.

Byla nejprve jen šeroslepá a jako

dítě si myslela, že takhle vidí všichni.

V 10 letech přestala vidět do stran

a na vysoké škole se přidaly šedé

zákaly. Dostala umělé čočky, s nimiž

ale ztratila možnost zaostřovat. Další

zlom přišel ve 27 letech, kdy přestala

vidět na pravé oko. Rozpoznává kon-

trast, barvy a obličeje moc ne. Obraz

si musí skládat pohybem hlavy. „Vy-

pozorovala jsem, že zhoršení přichází

po velké zátěži. Zákaly přišly po smrti

bratra, o pravé oko jsem přišla během

studijního pobytu v USA a další skok

přišel po těhotenství. Když se mi zrak

zhorší, tak to v sobě nejprve dusím,

jsem nepříjemná. Pak to řeknu a po-

lovina problému je pryč. Následně se

uklidním, že najdu další řešení a zjis-

tím, jak se dá fungovat dál. Podvědo-

mě tak mám možná sklon k tomu,

abych si život užila teď a tady,“ hodno-

tí Hana Lísalová situaci, kdy má zbyt-

ky tunelového vidění na jednom oku.

Až bizarně působí fakt, že před-

mětem jejího výzkumu je svět na-

notechnologií, který pouhým okem

nevidí nikdo z nás. Hlavním po-

mocníkem je jí počítač, na kterém si

výsledky bádání a odborné články

zvětšuje. Taky hodně telefonuje, pro-

tože její hlavní úloha je být mozkem

a manažerem projektu. „Vyvíjíme

biosenzory a biočipy na kontrolu

potravin. Díky ceně Akademie věd

ČR Prémie Lumina quaeruntur jsem

dostala možnost sestavit si s finanč-

ní podporou sedmičlenný vědecký

tým, který vedu. Máme laboratoř

funkčních biorozhraní. Pracujeme na

experimentech a aplikacích, jež pra-

cují s kombinací povrchů, na nichž

zakotvujeme různé buňky.“

Vypozorovala jsem, že zhoršení

přichází po velké zátěži. Zákaly přišly

po smrti bratra, o pravé oko jsem

přišla během studijního pobytu v USA

a další skok přišel po těhotenství.