Strana 18
ŽIVOT
Svět, který není vidět
Hana Lísalová (41) je úspěšná vědkyně
amaminka tří dětí. Skutečnost, že přitom prakticky
nevidí, bere jen jako určitou komplikaci, se kterou
musí počítat. Nechce být nahlížena skrze svůj handicap,
zkrátka se věnuje tomu, co má ráda – rodině apráci.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
Přestože jsme si jako místo setká-
ní domluvili Fyzikální ústav Aka-
demie věd ČR, kde Hana Lísalová
vede svůj vědecký tým, řízení osudu
tomu chtělo, že jsem měl možnost
poznat nejprve něco z její mateřské
role. Těsně před naším rozhovorem
jí totiž zavolali z dětské skupiny, aby
si kvůli nemoci přišla pro svoji nej-
mladší dceru Justýnu (1,5 roku). Ta-
kové situace obvykle řeší využitím
taxislužby.
Tentokrát jsem mohl nabídnout
odvoz já, a tak si můžeme povídat
už cestou a pokračovat u Hany Lísa-
lové doma. I zde u počítače konec-
konců vzniká velký díl její práce na
vědeckých projektech. „Home oce
využívám hodně a je to možné díky
neuvěřitelné vstřícnosti Fyzikálního
ústavu. Když jsem tam před dvěma
lety přestupovala z ústavu fotoniky,
myslela jsem, že se mnou vyrazí
dveře, jakmile jim oznámím, že če-
kám třetí dítě. Oni mi však naopak
dali velkou šanci a poskytli báječné
podmínky, díky kterým svoji sle-
potu ani nevnímám. S nadsázkou
řečeno je mi z hlediska mojí práce
větším handicapem rodina,“ žertuje
Hana Lísalová. Manžel, jenž pracuje
ve farmaceutickém výzkumu, si ji
přitom dobírá, že se díky jeho prá-
ci může věnovat svému vědeckému
koníčku.
VÝZKUM, CO OČI NEVIDÍ
Se svým postižením žije Hana od
dětství, ale situace se stále vyvíjí.
V pěti letech si rodiče všimli, že ne-
poznává korálky na tmavém pozadí.
Lékař vyřkl nemilosrdný ortel, že do
15 let neuvidí vůbec. To se naštěstí
nevyplnilo, nicméně diagnóza one-
mocnění sítnice retinitis pigmentosa,
které vede k postupné ztrátě zraku,
se ukázala být pravdivou.
Byla nejprve jen šeroslepá a jako
dítě si myslela, že takhle vidí všichni.
V 10 letech přestala vidět do stran
a na vysoké škole se přidaly šedé
zákaly. Dostala umělé čočky, s nimiž
ale ztratila možnost zaostřovat. Další
zlom přišel ve 27 letech, kdy přestala
vidět na pravé oko. Rozpoznává kon-
trast, barvy a obličeje moc ne. Obraz
si musí skládat pohybem hlavy. „Vy-
pozorovala jsem, že zhoršení přichází
po velké zátěži. Zákaly přišly po smrti
bratra, o pravé oko jsem přišla během
studijního pobytu v USA a další skok
přišel po těhotenství. Když se mi zrak
zhorší, tak to v sobě nejprve dusím,
jsem nepříjemná. Pak to řeknu a po-
lovina problému je pryč. Následně se
uklidním, že najdu další řešení a zjis-
tím, jak se dá fungovat dál. Podvědo-
mě tak mám možná sklon k tomu,
abych si život užila teď a tady,“ hodno-
tí Hana Lísalová situaci, kdy má zbyt-
ky tunelového vidění na jednom oku.
Až bizarně působí fakt, že před-
mětem jejího výzkumu je svět na-
notechnologií, který pouhým okem
nevidí nikdo z nás. Hlavním po-
mocníkem je jí počítač, na kterém si
výsledky bádání a odborné články
zvětšuje. Taky hodně telefonuje, pro-
tože její hlavní úloha je být mozkem
a manažerem projektu. „Vyvíjíme
biosenzory a biočipy na kontrolu
potravin. Díky ceně Akademie věd
ČR Prémie Lumina quaeruntur jsem
dostala možnost sestavit si s finanč-
ní podporou sedmičlenný vědecký
tým, který vedu. Máme laboratoř
funkčních biorozhraní. Pracujeme na
experimentech a aplikacích, jež pra-
cují s kombinací povrchů, na nichž
zakotvujeme různé buňky.“
Vypozorovala jsem, že zhoršení
přichází po velké zátěži. Zákaly přišly
po smrti bratra, o pravé oko jsem
přišla během studijního pobytu v USA
a další skok přišel po těhotenství.