Strana 8
REFLEKTOR / TRAGICKÉ NÁSLEDKY NEHOD
mladá – a jak už jsme napsali –
krásná dívka vybrala tuto discip-
línu, není důležité. Michala byla
od mládí zvyklá pracovat, být co
nejvíce samostatná a svůj život si
zařídit co nejsvobodněji. Ale byla
odpovědná.
Jaké vlastně bylo její probuzení
z kómatu? „První dny v Kladru-
bech mám ještě trochu v mlze.
Když jsem si uvědomovala, co se
mnou vlastně je, byla u mě ma-
minka a pečovala o mě. Jen jednou
jsem plakala – když se se mnou
rozešel můj přítel. Prostě mou si-
tuaci asi neunesl. Začala jsem po-
užívat chodítko a postupně to bylo
lepší a lepší. Zatím mne podporují
maminka a sestra, ale připravuji se,
že už na jaře budu žít sama. Mám
invalidní důchod, ale chystám se
na poslední, nejšílenější zkoušku
z konsolidované účetní uzávěrky.
Už třikrát jsem ji neudělala! Tak
chodím kromě rehabilitace ještě
do školy. Snad to v lednu zvlád-
nu. Protože já potřebuji normál-
ně pracovat, fungovat – a konec-
konců nebýt postižená. A také se
s ergoterapeutkou pokusím zbavit
hole. Možná budu i znovu jezdit na
kole…“
Příští rok se Michala pokusí po-
stavit na vlastní nohy doslova. Ví,
že než se vypracuje na špičkovou
účetní specialistku, požádá o zru-
šení invalidního důchodu a její tělo
bude spolehlivě fungovat, uběhnou
měsíce, možná roky. Ale také ví, že
i kdyby se to úplně nepovedlo, její
vina to nebude. A ta pitomá vteřina
z Florence nebude sice zapomenu-
ta, ale nebude vládnout jejím živo-
tem.
Chodci
anehody
Každá čtvrtá
usmrcená
osoba na
českých
silnicích je
chodec.
Celých %
usmrcených
chodců tvoří
senioři nad
let.
Přes %
nehod súčastí
chodce
se stane
vintravilánu
(přímo na
území obce).
Téměř dvě
třetiny
dopravních
nehod súčastí
chodce se
stanou mimo
přechod.
Riziko
usmrcení
chodce mimo
přechod
je dvakrát
vyšší než na
přechodu.
Nejvíce
smrtelných
nehod chodců
se stane mezi
. až .
hodinou.
Nejvyšší
závažnost
vykazují
nehody, kdy
jde chodec
na nesprávné
straně.
(Podle údajů BESIP)
Nebezpečí
samoty
Čeština je řeč fantastická; předlož-
kou dokáže odlišit nejen význam
slova, ale i náladu. Když máme stá-
le kolem sebe mnoho lidí, telefonátů
a mobil nám neustále vrní v kabel-
ce, tak toužíme po samotě, chceme
mít konečně pokoj od lidí. Trvá-li to
déle, mění se ale vytoužená samota
v osamělost, stav, kdy nám chybí
někdo, komu bychom mohli svěřit
své myšlenky, obavy, přání, ale
třeba i sny a představy o další fázi
života.
Tuto samotu uprostřed lidí popsal
již před více než půl stoletím David
Ries man v knížce Osamělý dav.
Stala se tehdy na Západě bestsele-
rem. Prázdnotu uprostřed společ-
nosti plné hluku zábavy tam znal
každý. U nás tato samota uprostřed
lidí, třeba na schůzích či manifesta-
cích, byla také, i když měla jinou
podobu. Dnes se samota lidí opětně
projevuje a pramení nejen z roztříš-
těnosti zájmů, profesí, ale především
z neujasněnosti vlastního názoru,
třeba náboženského přesvědčení, či
z nechuti se vůbec těmito složitostmi
světa zabývat. Je to často samota
vyplývající z naší povrchnosti. Člo-
věk se dívá na druhého, mluví s ním,
povídá – a za dvě minuty již neví,
o čem to bylo. Je to jakási samota
v hluku, samota mezi druhými,
samota změněná v osamění, jejíž
příčinou je psychická, či chcete-li
duševní či spíš duchovní izolace,
nebo také sterilita našeho myšlení,
uvažování o světě i druhých bez
osobního citového angažování. Pro
druhého i pro širší celek.
Pokud takovou samotou trpí člověk,
který je nemocný nebo na konci
svých sil, je to doslova trestuhod-
né. Těmi potrestanými budou či již
jsou všichni neteční kolem trpícího
i kolem nás.
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ
Michala si se životem umí poradit.
A věří, že to nejlepší teprve přijde...