Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

Kdo je Martin Kuriš

MgA. Martin Kuriš, Ph.D., malíř, řezbář, vysokoškolský

pedagog. Vystudoval AVU apozději také mimořádné studium

na KALD DAMU – scénografii.

Vedle výtvarné činnosti ve svém ateliéru vPříbrami

uVerneřic vyučuje na Fakultě umění adesignu UJEP vÚstí

nad Labem.

Více na www.kuris.cz

23

ry, symbolické či lehce ironické. Na

začátku nového tisíciletí se přidala

nová rovina výtvarného vyjádření –

dřevořezba. Všední, lidsky jímavá té-

mata. Olšové, lipové a dubové sochy

jsou dělané se stejnou řemeslnou

znalostí jako v renesanci, za pomoci

dlát, z jednoho kusu dřeva.

NÁVRATY NA SEVER

Návštěva ve výtvarníkově ateliéru

byla příjemná, ale pro krátkost času

jsme v dialogu nestačili dojít hlouběji

k pramenům jeho povahy. Pobyli jsme

s pohostinnou osobností, jež dělí svůj

čas mezi rodinu, tvorbu a také peda-

gogickou činnost. Půjčila jsem si pro

přesnost slova z jednoho kunsthisto-

rického textu: „S rozhodnutím usadit

se s celou rodinou v tomto tak trochu

bohem zapomenutém koutu, pod

Bukovou horou, souvisí dobrovolné

přijetí poněkud asketického způso-

bu života. Autor působil pedagogicky

v nedalekých Verneřicích a stále vyu-

čuje na fakultě v Ústí nad Labem. Tato

volba akcentuje jeho vlastní umělec-

kou mytologii a vyjadřuje integritu

životního a tvůrčího postoje…“

Jak se vlastně výtvarník dostal až

pod Bukovou horu? „Odsud pochá-

zí moje babička, ta se sem dostala

v roce 1948 jako osídlenec po válce.

Nejsem z výtvarné rodiny, jen můj

dědeček byl truhlář. To v jeho dílně

jsem objevil první dláta potřebná

k řezbářství. V početné rodině mých

prarodičů vyrůstala i moje maminka.

Provdala se do Kutné Hory, kde jsem

se narodil já…“

„Moje výtvarná dráha začala až

v dospívání. Už v začátcích bylo moje

kresebné vyjádření figurální, k tomu

se připojily i bohémské sezony, které

jsem si odžil v Praze,“ definuje Martin

Kuriš krátce své počátky. Odmaturo-

val, pokusil se dostat na AVU, ale ne-

podařilo se mu to. Tehdy se vydal na

sever. Žil tady s minimem peněz. „Měl

jsem ale možnost toulat se po krajině,

maloval jsem. Po roce jsem byl na aka-

demii přijat, ale přesto, že jsem získal

Cenu Josefa Hlávky, na ta léta nerad

vzpomínám,“ přiznává. „Vrátil jsem se

po škole do toho kraje na severu, za-

čal jsem malovat a učil jsem na místní

škole. Udělal jsem si pedagogické mi-

nimum, jedno vyvažovalo druhé. Kus

krásného života, pak jsem přešel na

Pedagogickou fakultu a později na Fa-

kultu umění UJEP do Ústí nad Labem.

Moje manželka nastoupila náhodou

také jako učitelka na ZŠ ve Verneři-

cích, vzali jsme se a vychováváme

společně Anežku, Františku a Toníka.“

Otec, výtvarník a pedagog svá-

dí denně dilema mezi uměleckým

životem a odpovědností k rodině.

Musí vážit, co „ořezat“. „Rodina nám

vyšla,“ shrne, „ale je to boj! Tenhle

životní střet, který řeším, se potáhne

dál. Dilema – kdy se věnovat rodině

a kdy se uzavřít naprosto bezohledně

do ateliéru a věnovat se své práci?“

KŘEHKÉ PŘÍBĚHY

V ateliéru jsou deponovány rozměrné

obrazy s figurálními i krajinnými ná-

měty, které se odehrály nebo odehrá-

vají tam, kde výtvarník žije. Krajiny

jsou k mání hned za humny, promě-

ňují se jako na orloji ročních proměn,

jako z mrštíkovského Roku na vsi.

„Všechno se odehrává tady, tahám tu

inspiraci z okolí,“ vysvětluje. Cyklus

krajin v proměnách ročních období

maloval skoro tři roky. „Vím o téhle

krajině všechno. Víc se cítím v roz-

měrném formátu – jsou tady velké

louky a dům, hluboké lesy – mám

kolem sebe daleko víc prostoru než

Všechno, co dělám,

se vždy nějakým

způsobem promítá

do mé pedagogické

činnosti.