Strana 24
ve městě, možnost takové věci dělat,
a mne to láká…“ říká. A figurální ná-
měty? Někdy přichází monochromní,
jindy zase živelně barevné období:
„Myslím, že nedělám ani veselý, ani
smutný obrazy. Držím se na hraně.
Snažím se, aby moje vyjád ření bylo
pravdivé. To má prioritu…“
Martin Kuriš je zvyklý tvořit obra-
zy vždy v cyklech. Nejde jen o kra-
jiny, ale také o příběhy – třeba o do-
růstající Lolu i Magdu. Malé hrdinky
patřily původně jen na plátno, nešlo
o knižní ilustrace. U jeho budoucích
knížek přicházela vždy jako první
rovina ilustrace, až později k ma-
lířskému vyjádření doplňoval text:
„Rád vyprávím, a když se to ve mně
zacyklí, až je děj uchopitelný, kníž-
ku vydám. První dvě jsem vydal na
vlastní náklady, až pro třetí knihu,
Baryk, jsem získal partnera: naši
univerzitu UJEP.“
Zatím se výtvarníkovi nepodaři-
lo pro své křehké autorské příběhy
navázat spolupráci s velkým nakla-
datelem. A přitom je jeho verbální
interpretace poutavá, pohybuje se
na pomezí pohádek, morálních po-
naučení, biblických vyprávění a sa-
mozřejmě i výjevů z každodenního
života. Jen jediný z Kurišových pří-
běhů, Navarana, se vrací námětem
do začátku 20. století. Příběh se
odehrává za polárním kruhem, v ob-
KULTURA / AUKČNÍ SALON
4. prosince 2016 pořádá
Konto Bariéry
13. aukční salon výtvarníků
Pro informace sledujte
www.kontobariery.cz.
lasti neznámého ostrova. Promítá se
v něm vše, co sám malíř vyhledával
u knížek jako kluk – cestovatelské
dobrodružství, moře a velká zima.
„Kdysi skutečně žila jedna žena, Es-
kymačka z Grónska, jménem Nava-
rana, manželka dánského cestovate-
le. To jméno mě zaujalo hned poprvé.
A později jsem ho použil do knížky.“
ZJEDNOHO KUSU DŘEVA
Jeho poutavé příběhy ožívají nejen
mezi čtenáři, ale také v loutkovém
provedení. Když se Kurišovým naro-
dily děti, začaly vznikat první loutky
ze dřeva: „Loutkové divadlo je ma-
gické. Jde o spojení výtvarného, dra-
matického, hudebního a literárního
žánru – prostě esence. Loutkové
divadlo mě dovedlo až k sochařské
figurální záležitosti, dřevořezbě a vý-
robě plastik – velikosti od půl metru
až do dvou. U řezbářských věcí mne
omezuje materiál, vše je podmíněné
šířkou kmene,“ vysvětluje: „Začínal
jsem jako diletant, dostal jsem nářadí
od táty a dědy, to byl základ. Pozdě-
ji jsem se dokonce vydal na KALD
(katedra alternativního a loutkové-
ho divadla – pozn. redakce) DAMU,
kde jsem externě loutkovou tvorbu
vystudoval. Udělal jsem asi šest in-
scenací, napřed vždy vznikala scéna
a loutky, hru pak nastudovala nějaká
skupina – často školní děti.“
„Všechno, co dělám, se vždy něja-
kým způsobem promítá do mé peda-
gogické činnosti,“ připouští a dodává:
„Vedl jsem studenty z Ústí k výrobě
loutkové výpravy příběhu o Navara-
ně, vzniklo loutkové divadlo. Vytvá-
řeli jsme společně scénu a v ateliéru
textilu nám šili kostýmy. To loutkové
divadlo se hrálo po celé republice,
mělo asi pět adaptací. Premiérově
v Ústí, pak se Navarana přesunula
do Kutné Hory, kde ji děti ze ZUŠ na-
studovaly a uvedly v rámci Muzejní
noci. Křídla nade mnou stále drží
věrně UJEP v Ústí – mohu vytvá-
řet inscenace, vystavuji a předávám
penzum svých znalostí studentům…“
Když Martin Kuriš něco prodá, ře-
čeno současným jazykem, hned in-
vestuje do nějakého vylepšení cha-
lupy – ateliéru, nakoupí barvy nebo
na internetu kvalitní nářadí, dláta.
Výtvarník ovšem jen neprodává, ale
také pravidelně daruje svůj obraz
na výtvarné aukce Konta Bariéry.
Jen stručně glosuje: „Jedná se prostě
o pomoc, kterou mohu dát.“
Vím o téhle
krajině
všechno.
Jsou tady
velké louky
a dům,
hluboké
lesy – mám
kolem sebe
daleko víc
prostoru
než ve
městě,
možnost
takové
věci dělat,
a mne to
láká…
U stolu, lipové a olšové dřevo, 200 x 150 x 120 cm, 2016
Únor,
olej na kartonu,
60 x 40 cm,
2013
Z cyklu Lola,
olej na kartonu,
70 x 50 cm,
2014