Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17
pět lidí. Adepti se měli ukázat nejprve
v autoškole, vybraní kandidáti prošli
také psychotesty. „Nejde nám totiž jen
o kompletní servis, ale také o komu-
nikaci. Řidič představuje pro lidi, kteří
žijí často osaměle, i možnost s někým
prohodit slovo. A to je velice důležité,
říká Michael Dufek. Nakonec vze-
šel ze všech kandidátů smíšený pár,
který se střídá na směnách. A ještě
tady byl jeden problém – dispečink.
Nebylo sice možné zaměstnat další-
ho člověka, ale služba je organizačně
plynule zajištěna. Řidiči mají vizitky,
existují informace v klasické papí-
rové podobě i na internetu. A lidé si
na projíždějícím automobilu všimnou
i lehce zapamatovatelného čísla.
Tereza Babíčková, řidička odpo-
lední směny, nám během prvních
cest řekla, že si po pěti letech práce
v administrativě přála, aby ji dal-
ší profese více vnitřně naplňovala.
„Chtěla jsem pomáhat a bavilo mě
řídit. Přihlásila jsem se do výběro-
vého řízení vyhlášeného Kontaktem,
i když jsem s prací se seniory neměla
žádnou zkušenost. Stanovím si sama
trasu, pomohu nastoupit a během
jízdy také poslouchám. Pořád zís-
vám zkušenosti, každá směna je
pro mě permanentní škola. Je pořád
co se učit,“ tvrdí Tereza. Dojeli jsme
s ní pro Janu Duchoňovou čekající
v domě na okraji města; návštěvu
u lékaře spojila s těžším nákupem.
Po půl hodině nastoupila Jarmila
Jarošová, která jela z letní chaty do
bytu ve městě – dnes by už bývalá
baletka na vzdálenou autobusovou
zastávku nedošla…
Před odjezdem jsem se ještě ředi-
tele KSK Michaela Dufka stačila ze-
ptat, co by poradil dalším lokalitám
s touto službou. Uvážlivě pronesl, že
je potřeba vidět nejen naleštěný vůz,
ale i to, že převzetím automobilu „na
sebe berou závazky na pět let, je
třeba vše propočítat a dobře si sl-
bu nastavit. My v Liberci se po roce
provozu chystáme změnit dosavad-
ní pravidla provozního řádu tak, aby
služba byla skutečně na míru…“
pojištění a pohonné hmoty,“ vypo-
čítává ředitel a pokračuje: „Inovace
jsme museli udělat také ve vybavení
vozu – denní realita totiž ukázala, že
dodatečné úpravy jsou nutné. Koupili
jsme sadu potahů na sedadla a máme
speciální rampu usnadňující nástup
invalidním klientům. Dovybavili jsme
také vůz s poměrně vysokým prahem
novým pojízdným schůdkem, který
známe z vozidel sanitky. Nástup do
vozu je teď nepoměrně jednodušší.
JÍZDA SDIALOGEM
V Liberci by zřejmě byl potenciál
klientů i na dva vozy, ale největším
problémem se před spuštěním služ-
by stali odolní a vhodní řidiči.
Napřed měli v KSK představu vý-
běru z lidí věkově 50+, ale inzerát
neměl valnou odezvu. Po zrušení ja-
kéhokoliv věkového omezení se do
výběrového řízení přihlásilo třicet
Na slovech
Michaela Dufka,
ředitele KSK, je
znát 100% znalost
problematiky
Taxíka Maxíka.
Kdo by si nepřál mít při jízdě
Terezu? Je empatická,
klientovi vždycky pomůže.
V krátkém čase
jsme si získali hodně
spokojených klientů.
Z původního čísla
jízd na začátku roku
se jedná v posledním
čtvrtletí roku 2016
o dvojnásobek!
Můžeš