Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR / SOCIÁLNÍ POLITIKA

Víme, co chceme?

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Jaká je vaše základní zkušenost

snaším sociálním systémem?

Bohužel každodenně vidím, že není

dobře nastavený. Možná by někdo ar-

gumentoval miliardami výdajů a hro-

madami vyhlášek, předpisů a růz-

ných detailních pokynů, které mají

lidem pomáhat. Já však musím trvat

na své zkušenosti – až příliš často

není tento systém schopen najít ces-

tu ke konkrétnímu člověku, pochopit

jeho oprávněné potřeby a vyhovět

mu. Máme třináct krajů, a tedy třináct

různých sociálních politik, třináct

přístupů k neziskovým organizacím

a v důsledku toho i příliš častých ne-

jistot pro poskytovatele služeb. V na-

šem kraji jsme měli a máme štěstí

– rada má mezi sebou informované

a rozumné lidi, takže dohoda bývá

možná a efektivní. Ale jako senátor-

ka denně vidím příklady naprostého

nepochopení a někdy se mi zdá, že

přenesení odpovědnosti za sociální

politiku na kraje spíš dobrá řešení li-

dem vzdálilo, přestože se tvrdil opak.

Ale formálně se zákony dodr-

žují…

Jistě, zákony, vyhlášky, tabulky

a další ukazatele se víceméně dodr-

žují. Proto je také dost těžké s někte-

rými krajskými úřady pohnout. Vždy

vás přesvědčí, že ony své povinnosti

plní. Ale že osvědčená neziskovka

s výbornými sociálními službami si

musí brát úvěr na dobu, než jí schvá-

lí a skutečně pošlou dotace, že jsou

v nejistotě její klienti a jejich rodiny

i zaměstnanci, že není možné dlou-

hodobě plánovat, že se tolik krajů

rádo pochlubí akvaparkem, ale sko-

ro nikde neslyšíte „U nás se mají lidé

s postižením nebo senioři skvěle“, to

bohužel přesně zapadá do naší sou-

časnosti.

Cítíte jako členka Parlamentu

spoluodpovědnost za tuto reali-

tu?

Ano, a mohla bych vám hodiny vy-

kládat, jak a s čím bojuji. Jenomže

toto téma je i v zákonodárném sbo-

ru jaksi nepříliš zajímavé. Všimněte

si diskuse denně viditelné na te-

MILUŠE HORSKÁ:

Kdo je Mgr. Miluše Horská?

Od roku  senátorka. Absolventka pedagogické

fakulty vČeských Budějovicích (obor národní škola

– tělesná výchova), pedagogické fakulty vPraze

(speciální pedagogika), pedagogické fakulty vOlomouci

(muzikoterapie).

Ředitelka Základní apraktické školy SVÍTÁNÍ vPardubicích.

Členka senátorského klubu KDU-ČSL anezávislých.

SDLOUHOLETOU SENÁTORKOU AŘEDITELKOU

ZÁKLADNÍ APRAKTICKÉ ŠKOLY SVÍTÁNÍ

VPARDUBICÍCH, OSVĚDČENÉHO MÍSTA PŘÍPRAVY

DĚTÍ SRŮZNÝM POSTIŽENÍM DO ŽIVOTA,

ONEKONCEPČNOSTI ČESKÉ SOCIÁLNÍ POLITIKY,

ŠTVANICI NA NEZISKOVÝ SEKTOR ANUTNOSTI

ZASTAVIT SE.