12/2016

• Strana 1

  Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  Hračky

  jako my

  JAK SI VÝROBCI VŠIMLI,

  ŽE NEJSME VŠICHNI STEJNÍ

  (s. 9)

  Víme, co chceme?

  SENÁTORKA

  MILUŠE HORSKÁ

  O HLEDÁNÍ SMĚRU

  ČESKÉ POLITIKY

  (s. 12)

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  12 / 2016

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Na světě jsou miliony dětí s různým

  handicapem, ale až do poměrně ne-

  dávné doby byste hračky reflektující

  tyto (a jiné – například barvu ple-

  ti) odlišnosti napočítali na prstech

  jedné ruky. Bavíme-li se o integraci

  handicapovaných či jakkoli jinak od-

  lišných, je jejich nekontrastní a při-

  rozené vnímání většinou jednou

  z podmínek úspěchu, byť tou nejtěž-

  ší. Takové ostatně přichází nejsnáze

  už od dětského věku, oproti mnoha

  zkušenostem a předsudkům, které

  můžeme mít později. Jak píše ve své

  reportáži Radek Musílek, nabídka

  hraček s různým handicapem by se

  i na našich pultech mohla brzy pro-

  měnit k lepšímu – díky rodičovským

  snahám a soukromým iniciativám se

  hračkářské společnosti probouzejí…

  Vánoce a konec roku, to je ostatně

  příležitost k zamyšlení a ke změnám.

  Že je leckde potřebujeme, si mys-

  lí i senátorka a dlouholetá ředitelka

  základní a praktické školy Svítání

  v Pardubicích Miluše Horská. Své

  kolegy vyzývá k zastavení a pře-

  mýšlení nad tím, čím naše republika

  vlastně chce být a čemu se věnovat.

  O jejích zkušenostech nejen z politi-

  ky, ale i z neziskového sektoru se do-

  zvíte víc v rozhovoru Zdeňka Jirků.

  Koneckonců i náš časopis prochá-

  zí změnami. Je to přesně rok, co jsme

  vám představili inovovanou grafiku

  i obsah. Za kritiku jsme velmi vděč-

  ní, posouvá nás dál. V jubilejním vy-

  dání také najdete dvě nové rubriky:

  Kaleidoskop plný zajímavostí a info-

  Servis, který bude odkazovat do vln

  internetu na různé možnosti a služ-

  by osobám s handicapem. Některé

  možná už sami znáte.

  Z redakce bych vám rád jménem

  všech kolegů popřál hezké svátky.

  Těšíme se na vás i v příštím roce!

  A nezapomeňte si, jako už tradičně,

  zasoutěžit o robotický vysavač iRo-

  bot. Informace najdete na konci vy-

  dání.

  

  O změnách

  Taxík Maxík:

  Reportáž o zajímavé službě

  Technologie:

  Dostupná inteligentní domácnost

  Pitomá vteřina 2: Příběh nebojácné Michaly

  strana 16–17

  strana 18–19

  strana 6–8

  Miluše Horská: Víme, co chceme?

  strana 12–13

  Ivona Březinová: Autorka dětských

  knížek o zdravotním postižení

  Malíř a řezbář Martin Kuriš:

  Modely od rodinného stolu

  strana 25–27strana 22–24

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  Trocha sexu ajak to dopadá…

  Námět klasický, prostředí ústavní, asistent osobní.

  Další počin Divadla Járy Pokojského je opět

  přelomový. Poprvé hrají vozíčkáři vozíčkáře! Zážitky

  zústavního života vsymbióze snámětem hry Seana

  O´Caseyho Penzion pro svobodné pány dávají tušit

  kratochvíli lehce absurdní, specificky komediální

  apřímočaře zábavnou.

  Divadlo Járy Pokojského angažuje herce na vozíku

  ibez. Vjeho podání už brněnské publikum zhlédlo

  veškeré hry Járy Cimrmana, podle nějž nese také toto

  integrované uskupení jméno. Vposledních věcech se

  vrhají do složitějších kusů. Mají za sebou hru divadla

  Sklep Mlýny, Limonádového Joea nebo úspěšnou

  Baladu pro banditu. Vpředchozích ročnících FestINu

  zaujali diváky výjimečným představením Přelet nad

  kukaččím hnízdem.

  

  Text: Divadlo Barka, foto: Jan Šilpoch

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Pitomá vteřina 2

  Vzářijovém čísle jsme otiskli příběh malého

  Péti, kterému jedna tragická vteřina obrátila

  život naruby. Vážně postižený kluk sice dělá

  pokroky, ale úplně zdravý asi nikdy nebude.

  Kolik je takových vteřin vnašich životech,

  které bychom nejraději vrátili zpátky?

• Strana 7

  7

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Je únor roku 2015. Po náročné ob-

  hajobě diplomky přechází šesta-

  dvacetiletá studentka Vysoké školy

  ekonomické tramvajové koleje na

  pražské Florenci. Rozhlédne se do-

  prava, vykročí, a z levé strany do ní

  narazí tramvaj. Tuny kovu drtí štíhlé

  tělo, nezadržitelná energie ničí mla-

  dý organismus. Později řekne jedna

  z lékařek, že pravděpodobnost pře-

  žití byla skoro nulová. Záchranná

  služba převáží bezvládnou dívku do

  nemocnice a zde se upřesňuje dia-

  gnóza – traumatické poranění moz-

  ku, zlomená levá stehenní kost, další

  poranění po celém těle. Ještě před

  hodinou krasavice s postavou ma-

  nekýny, nyní bezvládný člověk v kó-

  matu, připojený na přístroje…

  CO DOKÁŽOU JEN MAMINKY

  Zatímco těžce zraněná Michala neví

  o světě, z Itálie, kde žije se svým

  novým partnerem, okamžitě při-

  jíždí její matka. Společně s druhou

  dcerou Petrou tráví hodiny a hodiny

  u zraněné a pokoušejí se o bazální

  stimulaci, pokoušejí se spolu s lékaři

  stokrát a tisíckrát poskytnout těž-

  ce postiženému organismu, hlavně

  mozku, podněty k návratu do oprav-

  dového života.

  Paní Dana říká: „Chodíte do nemoc-

  nice každý den, jste tam stále… Mluvíte

  na ni, hladíte ji, neustále jí připomínáte,

  že jste s ní. Hledáte každý sebemen-

  ší náznak, že opravdu žije, že zarea-

  guje, že se probudí…“ Ale kóma trvá.

  Předlouhých šest tý dnů není jasné, zda

  zraněný mozek obnoví své funkce.

  Pak se Michala probudí, ale nemluví,

  nechodí, s maminkou a sestrou ko-

  munikuje pouze jednoduchými gesty.

  Koncem dubna ji převážejí do re-

  habilitačního ústavu v Kladrubech.

  A to samo byl velký signál – kdyby

  nebyla reálná naděje, jaký smysl by

  měla rehabilitace? Tam maminka

  byla také s ní a viděla zřetelná zlep-

  šení. Po týdnu v rehabilitačním zaří-

  zení začala dcera mluvit. Celodenní

  přítomnost nejbližšího člověka a re-

  habilitační cvičení postupně odstra-

  nily hadičky na dýchání a výživu.

  Michala se pohybuje jen na vozíku

  a paní Dana jí pořád zdůrazňuje: „Po-

  dívej se kolem, ty máš ruce i nohy,

  máš nepoškozenou míchu, takže se

  jednou zvedneš a budeš chodit!“

  Dnes už je to jen vyprávění, ale

  tehdy? Kde vezme člověk tolik síly,

  aby ve zdánlivě beznadějné situaci

  pomáhal svému dítěti a ještě se sám

  nezbláznil? „V prvních dnech jsme

  s druhou dcerou prostě začaly re-

  konstruovat byt. Nové podlahy, ná-

  bytek, vymalování. Potřebovaly jsme

  zaměstnat samy sebe něčím jiným

  než strachem o Míšu. Možná je to

  divné, ale i to nám pomohlo najít sílu

  na druhý den. Nesmíte se propad-

  nout do vlastního smutku, přidávat

  k situaci, kterou prožíváte, ještě dal-

  ší pesimismus. Také jsem věděla, že

  Míša je už odmalinka silná, dokázala

  si vždycky prosadit svou. A tato moje

  zkušenost se potvrdila. Zakousla

  se do rehabilitace a dnes už chodí,

  i když zatím s francouzskou holí.

  Věřím, že i školu úspěšně dodělá.

  A když ne? I bez inženýrského titulu

  může přece krásně žít.“

  MICHALA SE NEBOJÍ

  Studium účetnictví na vysoké škole

  jistě na první pohled nepatří k atrak-

  tivním oborům. Ale na druhé straně

  víme, že specialisté tohoto oboru

  se řadí i ve velkých společnostech

  k úctyhodným manažerům. Proč si

  Chodíte do nemocnice

  každý den, jste tam

  stále… Mluvíte na ni,

  hladíte ji, neustále jí

  připomínáte, že jste

  s ní. Hledáte každý

  sebemenší náznak,

  že opravdu žije,

  že zareaguje,

  že se probudí…

• Strana 8

  REFLEKTOR / TRAGICKÉ NÁSLEDKY NEHOD

  mladá – a jak už jsme napsali –

  krásná dívka vybrala tuto discip-

  línu, není důležité. Michala byla

  od mládí zvyklá pracovat, být co

  nejvíce samostatná a svůj život si

  zařídit co nejsvobodněji. Ale byla

  odpovědná.

  Jaké vlastně bylo její probuzení

  z kómatu? „První dny v Kladru-

  bech mám ještě trochu v mlze.

  Když jsem si uvědomovala, co se

  mnou vlastně je, byla u mě ma-

  minka a pečovala o mě. Jen jednou

  jsem plakala – když se se mnou

  rozešel můj přítel. Prostě mou si-

  tuaci asi neunesl. Začala jsem po-

  užívat chodítko a postupně to bylo

  lepší a lepší. Zatím mne podporují

  maminka a sestra, ale připravuji se,

  že už na jaře budu žít sama. Mám

  invalidní důchod, ale chystám se

  na poslední, nejšílenější zkoušku

  z konsolidované účetní uzávěrky.

  Už třikrát jsem ji neudělala! Tak

  chodím kromě rehabilitace ještě

  do školy. Snad to v lednu zvlád-

  nu. Protože já potřebuji normál-

  ně pracovat, fungovat – a konec-

  konců nebýt postižená. A také se

  s ergoterapeutkou pokusím zbavit

  hole. Možná budu i znovu jezdit na

  kole…“

  Příští rok se Michala pokusí po-

  stavit na vlastní nohy doslova. Ví,

  že než se vypracuje na špičkovou

  účetní specialistku, požádá o zru-

  šení invalidního důchodu a její tělo

  bude spolehlivě fungovat, uběhnou

  měsíce, možná roky. Ale také ví, že

  i kdyby se to úplně nepovedlo, její

  vina to nebude. A ta pitomá vteřina

  z Florence nebude sice zapomenu-

  ta, ale nebude vládnout jejím živo-

  tem.

  

  Chodci

  anehody

  Každá čtvrtá

  usmrcená

  osoba na

  českých

  silnicích je

  chodec.

  Celých  %

  usmrcených

  chodců tvoří

  senioři nad

   let.

  Přes  %

  nehod súčastí

  chodce

  se stane

  vintravilánu

  (přímo na

  území obce).

  Téměř dvě

  třetiny

  dopravních

  nehod súčastí

  chodce se

  stanou mimo

  přechod.

  Riziko

  usmrcení

  chodce mimo

  přechod

  je dvakrát

  vyšší než na

  přechodu.

  Nejvíce

  smrtelných

  nehod chodců

  se stane mezi

  . až .

  hodinou.

  Nejvyšší

  závažnost

  vykazují

  nehody, kdy

  jde chodec

  na nesprávné

  straně.

  (Podle údajů BESIP)

  Nebezpečí

  samoty

  Čeština je řeč fantastická; předlož-

  kou dokáže odlišit nejen význam

  slova, ale i náladu. Když máme stá-

  le kolem sebe mnoho lidí, telefonátů

  a mobil nám neustále vrní v kabel-

  ce, tak toužíme po samotě, chceme

  mít konečně pokoj od lidí. Trvá-li to

  déle, mění se ale vytoužená samota

  v osamělost, stav, kdy nám chybí

  někdo, komu bychom mohli svěřit

  své myšlenky, obavy, přání, ale

  třeba i sny a představy o další fázi

  života.

  Tuto samotu uprostřed lidí popsal

  již před více než půl stoletím David

  Ries man v knížce Osamělý dav.

  Stala se tehdy na Západě bestsele-

  rem. Prázdnotu uprostřed společ-

  nosti plné hluku zábavy tam znal

  každý. U nás tato samota uprostřed

  lidí, třeba na schůzích či manifesta-

  cích, byla také, i když měla jinou

  podobu. Dnes se samota lidí opětně

  projevuje a pramení nejen z roztříš-

  těnosti zájmů, profesí, ale především

  z neujasněnosti vlastního názoru,

  třeba náboženského přesvědčení, či

  z nechuti se vůbec těmito složitostmi

  světa zabývat. Je to často samota

  vyplývající z naší povrchnosti. Člo-

  věk se dívá na druhého, mluví s ním,

  povídá – a za dvě minuty již neví,

  o čem to bylo. Je to jakási samota

  v hluku, samota mezi druhými,

  samota změněná v osamění, jejíž

  příčinou je psychická, či chcete-li

  duševní či spíš duchovní izolace,

  nebo také sterilita našeho myšlení,

  uvažování o světě i druhých bez

  osobního citového angažování. Pro

  druhého i pro širší celek.

  Pokud takovou samotou trpí člověk,

  který je nemocný nebo na konci

  svých sil, je to doslova trestuhod-

  né. Těmi potrestanými budou či již

  jsou všichni neteční kolem trpícího

  i kolem nás.

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  Michala si se životem umí poradit.

  A věří, že to nejlepší teprve přijde...

• Strana 9

  REFLEKTOR / HRAČKY S POSTIŽENÍM

  9

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH AARCHIV AUTORA

  Zmíněná LEGO figurka se těšila

  zvýšené pozornosti hlavně proto, že

  představuje člověka s trvalým po-

  stižením (nejde tedy o figurku, kte-

  rá má například jen dočasně nohu

  v sádře), což doposud u hraček pro-

  dukovaných některou ze světově vý-

  znamných firem nebylo obvyklé.

  Nešlo však o nápad samotné spo-

  lečnosti, ale o iniciativu zájmové

  skupiny Toy Like Me a dvacet tisíc

  podpisů na petici, které, zdá se, po-

  hnuly s dánským gigantem k větší

  rozmanitosti. Ani sama společnost

  LEGO nečekala takový zájem – na

  veletrhu v německém Norimberku,

  kde se novinka představila veřejnos-

  ti, neměla ani připraveny propagač-

  ní materiály. I tak se jí ale podařilo

  upozornit na obdobné výrobky včet-

  ně faktu, že jich je stále nedostatek

  a špatně se shánějí.

  Motivace k zakoupení podobné

  hračky přitom může být dvojí – buď

  Hračky jako my

  Společnost LEGO uvedla

  nedávno na trh figurku

  mladého muže na

  vozíku a dočkala se za

  to nemalé pozornosti

  médií. Pokud se však

  rozhodnete pořídit pod

  vánoční stromek hračku

  představující osobu

  s postižením, nemáte

  před sebou snadný úkol.

  chce kupující dítěti s postižením poří-

  dit hračku, která mu ukáže, že se ne-

  musí cítit odlišné, nebo chce osvícený

  rodič vést dítě bez postižení k tomu,

  aby poznalo svět v celé jeho pestrosti.

  REVOLUCE ZDOLA

  Mnozí rodiče už dávno ztratili trpě-

  livost a rozhodli se mezeru v sorti-

  mentu vyplnit po svém. Začali upra-

  vovat běžné hračky tak, aby měly

  stejný handicap jako jejich potomek.

  Nedostatku hraček s postižením si

  před dvěma lety všimla také žurna-

  listka Rebecca Atkinson, která sama

  má sluchové postižení a pracovala

  mimo jiné pro dětskou BBC. Společně

  s dvěma matkami handicapovaných

  dětí založila zmíněnou iniciativu Toy

  Like Me (Hračka jako já), jejímž cílem

  je vytvářet tlak na globální hračkář-

  ský průmysl, aby reagoval na sku-

  tečnost, že součástí světa je i na 150

  milionů dětí s různým postižením.

  Zkrátka aby největší výrobci produ-

  kovali více snadno dostupných hra-

  ček s postižením a zároveň o tom

  informovali veřejnost.

  Sadu legáčků,

  mezi nimiž je

  imladý muž na

  vozíku, jsme

  sehnali až ve

  specializované

  prodejně LEGO

  na pražské

  Národní třídě.

• Strana 10

  Hračky spostižením

  Iniciativa Toy Like Me – více na www.toylikeme.org

  (vanglickém jazyce)

  REFLEKTOR / HRAČKY S POSTIŽENÍM

  Webové stránky a facebookový či

  twitterový profil Toy Like Me jsou

  mimo zmíněný cíl také přehlídkou

  inspirací a odkazů, jaké hračky s po-

  stižením vůbec existují a kde se dají

  sehnat. Kampaň Toy Like Me stojí

  na virálním světě internetu – sna-

  ží se prostřednictvím sociálních sítí

  vytvořit komunitu, která bude svou

  rostoucí silou tlačit hračkářské gi-

  ganty ke změně politiky. A zdá se, že

  slaví úspěchy.

  Vedle LEGO figurky na vozíku

  přišel letos s novinkou do sortimen-

  tu také výrobce panenek American-

  Girl. Do kolekce Truly Me (Skuteč-

  ná já) zařadil i děvčátka na vozíku

  nebo s naslouchadlem. K iniciativě

  se připojil rovněž výrobce pane-

  nek Makies, jehož koncept stojí na

  3D tisku: Zákazník si nechá vyro-

  bit hračku podle svých představ

  a parametrů, například různé bar-

  vy pleti. Mezi příslušenství, které

  chce Makies nově ke svým panen-

  kám nabídnout, se zařadí sluchadla,

  hole nebo vozík; firma pracuje i na

  možnosti nechat rodiče navrhnout

  panenku s jizvou na stejném místě,

  jako má jejich dítě. Cena Makies pa-

  nenek se pohybuje okolo 100 ame-

  rických dolarů.

  NEDOSTUPNÁ ZMĚNA?

  Ať už je důvod pro koupi jakýkoliv,

  pokud budete chtít podobnou hrač-

  ku obstarat v našich obchodech,

  záhy zjistíte, že tuzemský trh je pole

  téměř neorané. Začali jsme návště-

  vou největších kamenných obcho-

  dů s hračkami v hlavním městě

  a personál tu prakticky bez rozdílu

  krčil rameny – takové hračky ne-

  máme, není poptávka, zahraniční

  společnosti k nám nedovážejí veš-

  kerý sortiment… Kde se dá sehnat?

  Nevíme…

  Výjimku tvořila jen postavička

  děvčátka na vozíku se sádrou od

  Playmobilu, tu měli v Hamleys Na

  Příkopě a ve Sparkys v Havířské

  ulici. U druhého jmenovaného ob-

  chodu se však ukázala i zásadní ne-

  informovanost prodavaček. Zatímco

  kroutily zamítavě hlavou, hned ve

  vedlejším regálu byla jak zmí-

  něná holčička od Playmobilu

  (189 korun), tak veverka na

  vozíku ze série Country Nur-

  se Set od Sylvanian Families

  (499 Kč). Vyplatí se tedy hrač-

  kářství na vlastní pěst důklad-

  ně prozkoumat. Dokonce ani

  medializovaný legáček není

  běžně k dostání. S jeho zakoupe-

  ním jsme slavili úspěch až v Muzeu

  kostek se specializovanou prodej-

  nou LEGO na pražské Národní tří-

  dě. Figurka je součástí setu čtrnácti

  postav konceptu CITY (999 Kč). Ob-

  dobná situace je i v domácích inter-

  netových obchodech.

  Na přímý dotaz u zástupců před-

  ních hračkářských firem jsme se

  vedle existence výše zmíněných

  produktů dozvěděli pouze to, že fir-

  ma Mattel v 90. letech vyráběla pa-

  nenku Barbie Becky na vozíku, ale

  ta se na český trh nikdy nedostala.

  V období 2014–2015 sice Mattel

  do tuzemských nemocnic zasílal

  holohlavou panenku Ellu, aby po-

  mohla a potěšila děti s onkologic-

  kými diagnózami, šlo však o limito-

  vanou edici, kterou byste na pultech

  hledali marně. V současnosti tento

  světoznámý výrobce v našich ob-

  chodech žádnou hračku s tematikou

  postižení nenabízí. A to ani populár-

  ního Jakea Sullyho z filmu Avatar,

  který existuje jako figurka svalna-

  tého paraplegika. Dá se však najít

  v několika tuzemských e-shopech.

  Nelze si také nevšimnout, že téma

  postižení reprezentují v základ-

  ním sortimentu pouze posta-

  vy na vozíku. O něco lepší

  je situace za hranicemi. Při

  hledání na webu narazíte na

  disneyovskou vílu s kochleár-

  ním implantátem, na panen-

  ku s rozštěpem patra nebo

  Mnozí rodiče už dávno ztratili

  trpělivost a rozhodli se mezeru

  v sortimentu vyplnit po svém.

  Začali upravovat běžné hračky tak,

  aby měly stejný handicap jako

  jejich potomek.

  Díky nátlaku projektu Toy Like Me

  vznikla figurka, která na vozíku

  normálně žije, nejde o pacienta

  se sádrou, který se časem uzdraví.

• Strana 11

  Jsou tu Vánoce

  Prosinec je časem vymýšlení

  dárků, bilancování, statistik,

  uzávěrek, úklidu, vaření atd.,

  abychom to všechno do Vánoc

  stihli. A pak přemýšlíme, co nám

  přinese ten nový rok, který bude

  brzy začínat.

  Ale určitě by nebylo špatné se

  zamyslet nad tím, komu můžeme

  udělat radost telefonátem nebo

  mailem, s kým jsme se rozešli ne

  právě v dobrém a zda nemáme

  možnost to změnit, můžeme-li na-

  vštívit někoho, kdo je sám. Snažit

  se zkrátka rozdat trochu vánoční

  atmosféry. Nenechat se semlít

  obchodním vánočním šílenstvím,

  které s duší Vánoc má opravdu jen

  velmi málo společného.

  Jako dítě jsem velmi těžce nesla

  poznání, že dárky nenosí Ježí-

  šek. Ale rituál zvonečku, který po

  štědrovečerní večeři ohlašuje, že

  u nás už Ježíšek byl (i když jsme do

  ztemnělého pokoje pod zhasnutý

  vánoční stromeček dárky sami

  před večeří položili), vonící jehličí,

  koledy – to si neseme v srdci celý

  život. A také se ptám dospěláků

  v rodině, o co si kdo napsal Je-

  žíškovi. Už si na to zvykli a nedí-

  vají se na mě divně. Dopisy, které

  psala dětská ruka mé dcery, mám

  dodnes schované.

  Vánoce jsou zvláštní období, kdy

  jsme všichni, i když si to někteří

  nechtějí přiznat, trochu naměkko.

  Mou nejoblíbenější koledou je Ti-

  chá noc. Vždycky, když ji zpíváme,

  představuji si spící stáda ovcí,

  zimu, mráz, oblohu plnou hvězd

  a mezi nimi kometu; nechme na

  sebe Vánoce působit.

  Krásné přání vyslovil papež Bene-

  dikt XVI. na Vánoce v r. 2008: „Ať

  světlo těchto dní vstoupí do našich

  srdcí, osvětlí a zahřeje naše domy,

  přinese pokoj a naději do našich

  měst a dá světu mír.“

  

  Autorka je lékařka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  11

  Pohled psychologa na hračky spostižením

  Všechny předměty, a tedy i hračky, slouží

  malému dítěti k učení. Přestože hračky kupujeme

  dětem na hraní, neznamená to, že do nich cíleně

  nevkládáme i didaktický rozměr. Chceme, aby

  si dítě přisvojilo počáteční dovednosti v dílně,

  v kuchyni, při ošetřování nemocných, v péči

  o mimino, přibližujeme mu některá povolání

  apod. Dítě si prostřednictvím hraček zvyká na

  realitu kolem sebe a trénuje sociální situace.

  Prostřednictvím hraček učíme dítě přijímat

  aktivně takový svět kolem nás, s jakým se budou

  setkávat.

  Je otázka, jestli by hračky měly plně

  korespondovat s realitou a zda by měly

  zachycovat všechny složitosti života. Všeobecně

  si určitě přejeme, aby dítě vnímalo jako dar,

  že je zdravé, že vidí, slyší, chodí, běhá, že

  bydlí pod střechou a každý den má co jíst…

  Na druhé straně se ve svém okolí, v médiích

  i v programech pro děti odmala setkává

  se životem v plné šíři. Je tedy otázka, jestli by

  i hračky neměly kopírovat život a reagovat na

  skutečnost, že kolem nás jsou lidé s postižením,

  s jinou barvou pleti, hodně staří. Mohli

  bychom předpokládat, že dítě, které se setká

  s takovou hračkou, bude danou skutečnost lépe

  přijímat i v životě.

  Nemyslím si, že si je dítě bude samo vybírat

  a že taková hračka výrazněji ovlivní jeho

  přijetí lidí s postižením. Na druhé straně určitě

  přítomnost takové hračky nebude působit

  negativně, dítě ji využije ke hře stejně jako jiné

  hračky. Přesto bych se mnohem více soustředil

  na to, aby se děti měly možnost setkávat se

  všemi odlišnostmi v běžném životě, tedy ve

  školce, ve škole, v kroužcích apod.

  Pro samotné dítě s postižením může mít

  taková hračka význam větší než pro dítě

  bez handicapu. Pokud by existovala hračka

  s odpovídajícím postižením, koupil bych mu ji.

  

  PhDr. VÁCLAV MERTIN

  dětský psycholog,

  zástupce vedoucího

  katedry psychologie

  FF UK

  mozkovou obrnou, na paralympijské

  legáčky, na medvídka s inzulinovou

  pumpou, různé dlahy, ale také na

  vodicí psy nebo superhrdiny s posti-

  žením. Nabídka vypadá lákavě. Jenže

  většina hraček, které takto objevíte,

  patří mezi okrajové výrobky nebo

  produkty malých firem, které nelze

  snadno obstarat například ani v USA

  či Velké Británii.

  Rebecca Atkinsonová se svou Toy

  Like Me mezitím neúnavně oslovu-

  je velké hračkářské firmy: Kde jste?

  Proč se nepřidáte? U nás by podob-

  ná iniciativa mohla začít například

  tlakem na prodejce, aby nabízeli ale-

  spoň všechno to, co je k dispozici ve

  světě. Než se tak stane, musí si čeští

  zákazníci vystačit se zahraničními

  internetovými obchody.

  

  Variace

  panenek Barbie

  s postižením se

  nikdy na našich

  pultech neobjevily.

  Mattel však

  limitovanou edici

  Elly daroval na

  onkologie.

• Strana 12

  REFLEKTOR / SOCIÁLNÍ POLITIKA

  Víme, co chceme?

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Jaká je vaše základní zkušenost

  snaším sociálním systémem?

  Bohužel každodenně vidím, že není

  dobře nastavený. Možná by někdo ar-

  gumentoval miliardami výdajů a hro-

  madami vyhlášek, předpisů a růz-

  ných detailních pokynů, které mají

  lidem pomáhat. Já však musím trvat

  na své zkušenosti – až příliš často

  není tento systém schopen najít ces-

  tu ke konkrétnímu člověku, pochopit

  jeho oprávněné potřeby a vyhovět

  mu. Máme třináct krajů, a tedy třináct

  různých sociálních politik, třináct

  přístupů k neziskovým organizacím

  a v důsledku toho i příliš častých ne-

  jistot pro poskytovatele služeb. V na-

  šem kraji jsme měli a máme štěstí

  – rada má mezi sebou informované

  a rozumné lidi, takže dohoda bývá

  možná a efektivní. Ale jako senátor-

  ka denně vidím příklady naprostého

  nepochopení a někdy se mi zdá, že

  přenesení odpovědnosti za sociální

  politiku na kraje spíš dobrá řešení li-

  dem vzdálilo, přestože se tvrdil opak.

  Ale formálně se zákony dodr-

  žují…

  Jistě, zákony, vyhlášky, tabulky

  a další ukazatele se víceméně dodr-

  žují. Proto je také dost těžké s někte-

  rými krajskými úřady pohnout. Vždy

  vás přesvědčí, že ony své povinnosti

  plní. Ale že osvědčená neziskovka

  s výbornými sociálními službami si

  musí brát úvěr na dobu, než jí schvá-

  lí a skutečně pošlou dotace, že jsou

  v nejistotě její klienti a jejich rodiny

  i zaměstnanci, že není možné dlou-

  hodobě plánovat, že se tolik krajů

  rádo pochlubí akvaparkem, ale sko-

  ro nikde neslyšíte „U nás se mají lidé

  s postižením nebo senioři skvěle“, to

  bohužel přesně zapadá do naší sou-

  časnosti.

  Cítíte jako členka Parlamentu

  spoluodpovědnost za tuto reali-

  tu?

  Ano, a mohla bych vám hodiny vy-

  kládat, jak a s čím bojuji. Jenomže

  toto téma je i v zákonodárném sbo-

  ru jaksi nepříliš zajímavé. Všimněte

  si diskuse denně viditelné na te-

  MILUŠE HORSKÁ:

  Kdo je Mgr. Miluše Horská?

  Od roku  senátorka. Absolventka pedagogické

  fakulty vČeských Budějovicích (obor národní škola

  – tělesná výchova), pedagogické fakulty vPraze

  (speciální pedagogika), pedagogické fakulty vOlomouci

  (muzikoterapie).

  Ředitelka Základní apraktické školy SVÍTÁNÍ vPardubicích.

  Členka senátorského klubu KDU-ČSL anezávislých.

  SDLOUHOLETOU SENÁTORKOU AŘEDITELKOU

  ZÁKLADNÍ APRAKTICKÉ ŠKOLY SVÍTÁNÍ

  VPARDUBICÍCH, OSVĚDČENÉHO MÍSTA PŘÍPRAVY

  DĚTÍ SRŮZNÝM POSTIŽENÍM DO ŽIVOTA,

  ONEKONCEPČNOSTI ČESKÉ SOCIÁLNÍ POLITIKY,

  ŠTVANICI NA NEZISKOVÝ SEKTOR ANUTNOSTI

  ZASTAVIT SE.

• Strana 13

  13

  levizních obrazovkách – dálnice,

  uprchlíci, případně „všeci kradú“.

  Ale v této zemi žije i přes tři sta ti-

  síc příjemců příspěvků na péči. Kdy

  o nich slyšíte? Jen když si nějaký

  hlupák vzpomene, že je to moc,

  a měli bychom se jim tedy podí-

  vat na zoubek. Máme hory nových

  a nových zákonů, ale osvědčené ko-

  munitní plánování, které by detail-

  ně zmapovalo opravdové potřeby

  v krajích, povinné není. Systém jde

  naproti lidem s fyzickým postiže-

  ním nebo nemocí; ti ostatní, jejichž

  problém není na první pohled vidět,

  mají trochu smůlu. Takže nějakou

  pomoc poskytne a nejraději je pošle

  do invalidního důchodu, aby o nich

  už nejlépe nikdy neslyšel. Mimo-

  chodem – v Evropě jsme na prvním

  místě v počtu invalidních důchodů.

  Systém tedy nemůže být nastaven

  správně. Takhle stojí nejen mnoho

  peněz, ale především vyhazujeme

  z okna zkušenosti a dovednosti

  lidí, kteří by ještě mohli být užiteč-

  ní. S tím vším bojuji, pořádám sly-

  šení, doslova otravuji ministry, ale

  těch pár kolegů, kteří problém znají

  a mají stejné názory, zatím nestačí.

  Proč? Neumíte se domluvit na

  potřebě zásadní proměny sociální

  politiky?

  My se hlavně v této zemi neumíme

  domluvit na úplně zásadních věcech

  – čím má republika být, čím se má

  hlavně živit, jaké civilizační cíle si po-

  staví, co čekáme od vlády, od veřej-

  ných institucí, od občanů. To nejsou

  abstraktní disputace. My nutně po-

  třebujeme celospolečenskou dohodu

  o smyslu našeho života v této zemi.

  Teprve pak můžeme vědět a vidět,

  jaká má být hospodářská politika,

  jaká zahraniční politika, jaká politika

  vzdělávací, jaká sociální. Ovšem do

  takové vážné rozpravy se skoro ni-

  komu nechce. Asi proto, že by neměl

  co říci. Takže raději vznikají nejrůz-

  nější „dobré nápady“. Jednou něco

  zrušíme, pak něco založíme, jednou

  přidáme těm a ubereme oněm. Vy-

  padá to, že politici se nezastaví! Je-

  nomže oni by se právě měli zastavit,

  podívat se po krajině našeho života

  a začít tím nejdůležitějším.

  Nemáte na mnohé politiky moc

  dobrý názor. Přesto jste znovu

  kandidovala…

  Právě proto.

  Vaším velkým tématem je také

  obchod schudobou…

  Jde o miliardy. Státní příspěvky končí

  v kapsách tzv. podnikatelů, kteří pro-

  vozují ubytovny a jiná v zásadě ne-

  uvěřitelně zanedbaná zařízení. Kolik let

  se o tom mluví! Přitom právě sociální

  bydlení je na západ od nás propraco-

  vané, mechanismy jsou vyzkoušené,

  postupy státu i místních samospráv

  doslova tisíckrát vyzkoušené. U nás

  vedeme letitou diskusi, máme na stole

  nějaký návrh zákona, ale bojím se, že

  obchodníci s chudobou si ještě dlouho

  budou mastit kapsy.

  Máte letité zkušenosti svedením

  neziskové organizace. Jak se

  mění život těch, kteří se často za

  nevelké peníze starají opotřebné,

  postižené, seniory…

  Myslím, že je postupně uštveme.

  Chceme od nich i cit, i čím dál vyšší

  kvalifikaci, ale nakládáme na ně také

  více a více administrativních povin-

  ností. Kontrolujeme je velmi přís-

  ně, honíme je kvůli každé prkotině,

  nakládáme jim nová a nová hláše-

  ní. V zásadě jim nevěříme, neustá-

  le je podezíráme kdoví z čeho. Tak

  je postupně umoříme. V sociálních

  službách nikdo nezbohatne. Přesto

  jsou podezřelí. Bez nadšení a silné-

  ho emotivního náboje ale sociální

  služby nebudou. Už jsem říkala, že

  potřebujeme vizi. Do ní také patří

  důvěra k občanům, prostor pro jejich

  samostatná rozhodnutí, pro čestné

  slovo místo hlášení s deseti razítky.

  Říkala jste, že nám chybí vážná

  rozprava onaší zemi. Bojíme se jí?

  Spíš jsme po generace zvyklí, že

  o nás rozhodují jiní. Bojíme se odpo-

  vědnosti za svá vlastní rozhodnutí.

  Na místech, kde jsme, potřebujeme

  odvahu přinést pozitivní řešení, po-

  zitivní příklady. Postavit se lavině

  špatných zpráv a poraženectví. De-

  bata o vizi musí být plná důkazů, že

  můžeme být lepší, i když zatím třeba

  jen v jednotlivostech.

  

• Strana 14

  Pořád na trati

  Před dvěma měsíci oslavil 42. na rozeniny

  Jiří Ježek, náš nejlepší paralympijský cyk-

  lista v historii. Po těžkém úraze před dvě-

  ma roky si málokdo pomyslel, že se ještě

  probojuje na další paralympiádu – úraz

  mu v mnoha ohledech tenhle cíl zkompli-

  koval. Přes zdravotní limity se nejen dostal

  mezi 39 sportovců reprezentujících ČR

  v Riu, ale stal se také vlajkonošem české

  výpravy a v závodech podával obdivuhod-

  né výkony. Loučí se s velkou kariérou? Ne,

  rozlučkový bude až příští rok, Jirka si ještě

  chce objet závody, které měl rád a kde se

  mu dařilo.

  Rok 2016 se pro velkého bojovníka

  stal satisfakcí i v mnoha společenských

  ohledech. Sbírá zasloužené úroky za

  úspěšnou reprezentaci: vedle Jana Ko-

  deše se stal čestným občanem Prahy 6,

  v říjnu převzal z rukou předsedy Senátu

  ČR Milana Štěcha Stříbrnou pamětní

  medaili.

  Jak přiznává na svém FB profilu, užívá

  si čas, „kdy si člověk uvědomí, jak je

  šťastný a vděčný, že může dělat, co ho

  baví…“ Brzy po Riu se blýskl v Praze, kde

  zvítězil v závodě UCI ParaCycling. A co

  bude po ukončení závodní etapy jeho

  životní cesty? Jiří Ježek říká: „Profesio-

  nální sportovec by měl počítat s tím, že

  jeho kariéru může ukončit zranění nebo

  cokoliv jiného. Mám připraveno pár cest,

  jimiž se budu moci vydat.“ Více na www.

  jirijezek.cz.

   (MZ)

  Foto: ze soukromého archivu

  „Neuplyne snad týden bez nové publikace o autismu,“

  píše se v předmluvě k bestselleru třináctiletého Japon-

  ce Naokida Higašidy (dnes je mladému spisovateli

  25 let) s názvem A proto skáču. Jejím autorem je autis-

  ta s českými kořeny, světově proslulý Josef Schovanec.

  Také jeho knihu O kolečko míň vydalo nakladatelství

  Paseka. Autismus, toto závažné neurologické onemoc-

  nění, způsobuje, že pacient nedokáže vyhodnocovat

  smyslové a jazykové informace. Být autistický ovšem

  neznamená nemít lidskou duši, jenže to bohužel zna-

  mená být zvláštní.

  Naokido trpí tak silnou formou autismu, že nedokáže

  mluvit. Kniha, vlastně velký rozhovor, je veden formou

  odpovědí na téměř šedesát otázek. Chlapec je napsal za

  mimořádných okolností metodou ukazování znaků na

  abecední tabulce. Popsal své pocity, před kterými často

  bezradně stojíme (proč mluví tak zvláštně? proč tak hulákají?), a definoval problémy

  bezprostředně, takže o to zajímavěji. Poznávání Austiánu, jak označuje ve své před-

  mluvě Josef Schovanec nehmotnou zemi autistů, rozšíří vaše vnímání toho, co zna-

  mená být lidskou bytostí. K Naokidově knize ještě dodal: „Měl jsem konečně pocit, že

  poznávám něco radikálně nového.“ Nejde o recenzní poznámku, je to pocta od člověka,

  který autismus pociťuje na vlastní kůži.

   (MZ) Foto: archiv autorky

  Filmové

  úspěchy

  Hned dva dokumenty

  o životě lidí s postižením

  získaly na filmovém festi-

  valu v Jihlavě cenu. Snad

  se i díky tomu dostanou

  k širšímu publiku. Podle

  poroty se nejlepším českým

  dokumentárním filmem

  letošního roku stal Normální

  autistický film Miroslava

  Janka. Ten nahlíží do světa

  několika dětí s poruchou

  autistického spektra. Neza-

  bývá se jimi však se zdůraz-

  ňováním jejich handicapu,

  ale spíše poukazuje na jejich

  výjimečnost a relativizuje

  pojem normálnosti.

  Cenu diváků pak získal

  snímek Dagmary Smržové

  Miluj mě, jestli to dokážeš.

  Zabývá se otázkami kolem

  sexuální asistence pro lidi

  s postižením. Především

  díky výpovědím tří mladých

  mužů s různými handicapy

  a jedné asistentky nenásilně

  otevírá důležité téma jejich

  sexuality a intimity – často

  tabuizované i opomíjené.

  

  (RM)

  Foto: Mikuláš Křepelka

  Jak objevit Austián

  KALEIDOSKOP

• Strana 15

  15

  Pokud patříte mezi fanoušky zmíně-

  ného hudebního uskupení, neměla

  by vaší pozornosti ujít kniha Řiditel

  autobusu, kterou pro nakladatelství

  Paseka napsala novinářka Lucie

  Fialová. Sama autorka však uvádí,

  že primárně nejde o biografii kapely,

  ale především o čtení plné motivace

  a inspirace pro každého, kdo si

  myslí, že to má v životě těžké. Byla

  by tedy ráda, kdyby si ke knize

  našli cestu i ti, kteří se o skupinu

  tvořenou hudebníky s postižením

  nezajímají.

  Kniha skutečně není pouhým

  výčtem historie kapely, i když její

  vzestup z volnočasové aktivity

  v rámci Jedličkova ústavu do šou-

  byznysu a všeobecného povědomí

  je velmi zajímavý. Jde především

  Sbírka na vozík

  pro Petra

  Konto Bariéry pomáhá s novou sbírkou

  pro šestadvacetiletého Petra S. z Budislavi

  u Litomyšle. Je těžce onkologicky nemoc-

  ný, má Ewingův sarkom, což je rakovina

  kostí, kterou většinou dostanou děti.

  On je takto nemocný od svých 14 let,

  absolvoval množství léčebných postupů,

  nemoc ho ale dostala na vozík, na který

  shání peníze. Vozík je velmi drahý; už má

  sice 120 000 korun, ale 50 000 ještě

  chybí. Petr i při své nemoci studuje na

  Slezské univerzitě v Opavě, takže oprav-

  du bojuje. Potřebnou částku se na svých

  narozeninách pokusí vybrat paní Lucie

  Šmejkalová z firmy Divesoft.

   (ZJ)

  ČEZ a Bariéry

  plní přaní

  Zaměstnanci ČEZ organizují s Kontem

  Bariéry sbírku Plníme přání – letos ve

  prospěch sluchově a zrakově postiže-

  ných. Zatím shromáždili milion korun

  a jejich firma přidá stejnou částku. Po-

  zoruhodné také je, že zaměstnanci sami

  vybrali většinu potřebných prostředků,

  jen některé doplnilo Konto Bariéry.

   (ZJ)

  Kniha o The Tap Tap

  o příběhy jejích členů, které autorka

  poznala během půlročního spo-

  lečného fungování. „Můj počáteční

  ostych rychle zmizel díky všudypří-

  tomnému černému a nekorektnímu

  humoru všech muzikantů. Připadala

  jsem si jako na středoškolském

  mejdanu. Bude to znít jako klišé, ale

  tihle lidé musí být obrovsky silní,

  když přes všechny své problémy

  překypují pozitivní energií – a při-

  tom jsou zároveň úplně normální.

  Doufám, že tohle všechno z knihy

  čiší,“ říká Lucie Fialová.

  Součástí knihy je i zpěvník nej-

  lepších písní souboru a Almanach

  černého humoru, sbírka nejotr-

  lejších českých kreslených vtipů

  o vozíčkářích.

   (RM)

  Foto: archiv autora

  KALEIDOSKOP

• Strana 16

  ŽIVOT

  Taxík

  na míru…

  První, co vidím po

  příjezdu ke Komunitnímu

  středisku Kontakt

  v centru Liberce, je

  zaparkovaný Ford

  Tourneo Custom – Taxík

  Maxík. Už mu chybí

  parádní mašle na kapotě

  jako při předání, ale dělá

  denně radost starším

  občanům.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Než k nám dorazil ředitel Kontaktu

  (dále KSK), prezentovala nám Ma-

  ruška Matějíčková, koordinátorka pro

  seniory a handicapované, výsledky

  téměř ročního provozu Taxíku Maxí-

  ku. Statisticky se tady eviduje hodně

  dat, která doplňují její informaci, že

  si senioři a zdravotně znevýhodnění

  lidé v Liberci na novou službu rychle

  zvykli: „V krátkém čase jsme si získali

  hodně spokojených klientů. Z původ-

  ního čísla jízd na začátku roku se jed-

  ná v posledním čtvrtletí roku 2016

  o dvojnásobek! Službu Taxík Maxík

  využilo zatím přes šestnáct set osob.“

  Všichni, kdo se chtějí v dispečinku

  objednat, musí počítat s tím, že bývá

  plno; nejen dopoledne, ale také od-

  poledne nebo podvečery se začínají

  plnit ke stu procentům. Za jednorá-

  zové dotované jízdné třicet korun

  nemusíte dojet jen k lékaři, ale třeba

  i do kavárny nebo se nechat odvézt

  na podvečerní koncert. „Málokdo

  objednávku zruší, jen občas zasáhne

  zapomínání, náš největší nepřítel,“

  dodá Maruška s úsměvem.

  Michael Dufek, ředitel KSK, nám

  projekt představil z dalších úhlů:

  „Společnost Dr. Max spolu s Nadací

  Charty 77 pro nás vymyslely sku-

  tečně pěkný rámec. Ale ono promys-

  let vnitřek, tedy kompletní strukturu

  pro plynulé fungování, a skloubit

  s tím systém na ufinancování, aby

  platil pro potřeby klientů i kopcovi-

  tého Liberce, byla docela fuška. Něco

  skutečně dopředu nevíte: kolik poje-

  de lidí, neznáte ani konkrétní spotře-

  bu nafty v lokalitě…“ uvedl.

  V Liberci byli spolu s Prachaticemi

  v realizaci unikátního projektu docela

  první, ale neměli žádné zkušenos-

  ti s přepravou lidí. S městem, které

  kývlo na ekonomickou stránku věci,

  hledali pár týdnů i optimální hladi-

  nu nákladů: „Nejdražší položky jsou

  kvalitní lidská síla, servisní opravy,

  Taxík Maxík

  Projekt Taxík Maxík je společným projektem Nadace

  Charty , společnosti Česká lékárna holding, a. s.,

  Statutárního města Liberec aKSK Liberec, p. o.

  Nadace Charty  získala před rokem od České lékárny

  holding, a. s., prostředky na zakoupení dvou vozů Ford

  Tourneo Custom, majitelem jednoho se stalo město

  Liberec. Novou službu začalo pro liberecké občany

  provozovat KSK od . ledna . Službu mohou využívat

  senioři starší sedmdesáti let ahandicapovaní – dvě hlavní

  cílové skupiny. Dotovaná přeprava je dostupná vpracovní

  dny za cenu  Kč za jednu jízdu na území města. Zájem

  oTaxík Maxík vLiberci neustále roste.

  Dvě první auta tohoto projektu jezdí vLiberci

  avPrachaticích. . prosince  se budou vSovových

  mlýnech vPraze předávat další tři vozy.

  Díky pojízdnému schůdku je

  i pro Jarmilu Jarošovou nástup jednoduchý.

• Strana 17

  17

  pět lidí. Adepti se měli ukázat nejprve

  v autoškole, vybraní kandidáti prošli

  také psychotesty. „Nejde nám totiž jen

  o kompletní servis, ale také o komu-

  nikaci. Řidič představuje pro lidi, kteří

  žijí často osaměle, i možnost s někým

  prohodit slovo. A to je velice důležité,“

  říká Michael Dufek. Nakonec vze-

  šel ze všech kandidátů smíšený pár,

  který se střídá na směnách. A ještě

  tady byl jeden problém – dispečink.

  Nebylo sice možné zaměstnat další-

  ho člověka, ale služba je organizačně

  plynule zajištěna. Řidiči mají vizitky,

  existují informace v klasické papí-

  rové podobě i na internetu. A lidé si

  na projíždějícím automobilu všimnou

  i lehce zapamatovatelného čísla.

  Tereza Babíčková, řidička odpo-

  lední směny, nám během prvních

  cest řekla, že si po pěti letech práce

  v administrativě přála, aby ji dal-

  ší profese více vnitřně naplňovala.

  „Chtěla jsem pomáhat a bavilo mě

  řídit. Přihlásila jsem se do výběro-

  vého řízení vyhlášeného Kontaktem,

  i když jsem s prací se seniory neměla

  žádnou zkušenost. Stanovím si sama

  trasu, pomohu nastoupit a během

  jízdy také poslouchám. Pořád zís-

  kávám zkušenosti, každá směna je

  pro mě permanentní škola. Je pořád

  co se učit,“ tvrdí Tereza. Dojeli jsme

  s ní pro Janu Duchoňovou čekající

  v domě na okraji města; návštěvu

  u lékaře spojila s těžším nákupem.

  Po půl hodině nastoupila Jarmila

  Jarošová, která jela z letní chaty do

  bytu ve městě – dnes by už bývalá

  baletka na vzdálenou autobusovou

  zastávku nedošla…

  Před odjezdem jsem se ještě ředi-

  tele KSK Michaela Dufka stačila ze-

  ptat, co by poradil dalším lokalitám

  s touto službou. Uvážlivě pronesl, že

  je potřeba vidět nejen naleštěný vůz,

  ale i to, že převzetím automobilu „na

  sebe berou závazky na pět let, je

  třeba vše propočítat a dobře si služ-

  bu nastavit. My v Liberci se po roce

  provozu chystáme změnit dosavad-

  ní pravidla provozního řádu tak, aby

  služba byla skutečně na míru…“

  

  pojištění a pohonné hmoty,“ vypo-

  čítává ředitel a pokračuje: „Inovace

  jsme museli udělat také ve vybavení

  vozu – denní realita totiž ukázala, že

  dodatečné úpravy jsou nutné. Koupili

  jsme sadu potahů na sedadla a máme

  speciální rampu usnadňující nástup

  invalidním klientům. Dovybavili jsme

  také vůz s poměrně vysokým prahem

  novým pojízdným schůdkem, který

  známe z vozidel sanitky. Nástup do

  vozu je teď nepoměrně jednodušší.“

  JÍZDA SDIALOGEM

  V Liberci by zřejmě byl potenciál

  klientů i na dva vozy, ale největším

  problémem se před spuštěním služ-

  by stali odolní a vhodní řidiči.

  Napřed měli v KSK představu vý-

  běru z lidí věkově 50+, ale inzerát

  neměl valnou odezvu. Po zrušení ja-

  kéhokoliv věkového omezení se do

  výběrového řízení přihlásilo třicet

  Na slovech

  Michaela Dufka,

  ředitele KSK, je

  znát 100% znalost

  problematiky

  Taxíka Maxíka.

  Kdo by si nepřál mít při jízdě

  Terezu? Je empatická,

  klientovi vždycky pomůže.

  V krátkém čase

  jsme si získali hodně

  spokojených klientů.

  Z původního čísla

  jízd na začátku roku

  se jedná v posledním

  čtvrtletí roku 2016

  o dvojnásobek!

• Strana 18

  ŽIVOT / TECHNIKA – CHYTRÁ DOMÁCNOST

  Počítači, rozsviť!

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV AUTORA

  Vstávat z pohovky a přesouvat se na

  vozík, protože vypínač světla, které

  už nechceme, je na druhém konci

  místnosti? Není potřeba, jsou-li do

  objímek našroubovány žárovky při-

  pojené k síti.

  Mezi nejznámější „chytrá“ svět-

  la patří dnes výrobky společnosti

  Philips. Řada žárovek HUE využívá

  LED technologie a je dostupná jak

  v klasické bílé, tak s možností měnit

  barevný odstín světla napříč prak-

  ticky celým spektrem. Žárovka se

  našroubuje do běžné patice (k dis-

  pozici je několik typů) a připojí se

  k takzvanému mostu, malému kon-

  trolnímu zařízení, jež zajišťuje spo-

  jení mezi jednotlivými komponenty

  systému. Pak už jen stačí stáhnout

  do mobilního telefonu ovládací apli-

  kaci a na dálku si světla rozsvěco-

  vat, postupně pohasínat či zhasnout

  podle potřeby.

  Systém není závislý na fyzické

  přítomnosti uživatele, je napojený

  na internet, a tak lze světla ovládat

  odkudkoli, například i z dovolené na

  druhém konci světa – to se hodí, po-

  kud chcete vytvořit dojem, že byt či

  dům není prázdný a odradit tak pří-

  padné nenechavce. Možnost časové-

  ho spínání je samozřejmostí. Novin-

  kou je možná spolupráce s aplikací

  Apple Homekit, speciálního softwaru

  v mobilních telefonech iPhone. Apple

  Homekit má ambici být univerzální

  obslužnou aplikací pro celou řadu

  prvků chytré domácnosti (a výrob-

  Chytrý mobil

  se už zkapes

  většiny znás

  nehne ani

  okousek, atak

  se vdobě, kdy

  se kinternetu

  připojí leccos,

  stává ijakýmsi

  univerzálním

  ovladačem.

  Lidem

  shandicapem

  to může ulehčit

  život.

  Chytrá lampička

  Aura přesně ví,

  jak spíte akdy

  ijak vás nejlépe

  probudit.

• Strana 19

  19

  ci kompatibilní zařízení označují

  samolepkou „Kompatibilní s Ap-

  ple Homekit“), kromě světel třeba

  i zámků, kamer, žaluzií, termostatů

  a podobně. Výhodou je spojení apli-

  kace s hlasovým asistentem Siri –

  vrátíme-li se tedy k žárovkám HUE

  či dalšímu příslušenství, ovládat je

  můžete i pomocí hlasových příkazů

  (prozatím chybí čeština) přímo na

  stisknutí jednoho tlačítka telefonu.

  Software rozpozná, jakou akci vy-

  žadujete a kterého příslušenství se

  týká – a sám provede nezbytné akce.

  V řadě Philips HUE jsou zákazní-

  kům k dispozici i moderní lampy pro

  nepřímé náladové osvětlení.

  NAKOUKNOUT DOMŮ

  Mluvíme-li v předchozí části o mož-

  ném využití automatického rozsvě-

  cování světel jakožto bezpečnost-

  ního opatření, nezapomínejme na

  domácí kamery připojené na inter-

  net. Vyrábí je dnes celá řada výrobců,

  mezi ty nejpokročilejší patří výrobek

  společnosti Withings – webová ka-

  mera Home.

  Kromě výkonné širokoúhlé kame-

  ry, která dokáže snímat prostor ve

  vysokém rozlišení v rozsahu 135

  stupňů, obsahuje jednoduše vypada-

  jící zařízení také senzor kvality vzdu-

  chu, mikrofon i reproduktor. Kameru

  umístí uživatel na odpovídající místo

  v domácnosti, připojí ji k síti a pak už

  může na displeji mobilního telefonu

  odkudkoli zkontrolovat, že je doma

  vše v pořádku. Kamera si umí vy-

  tvořit vzorec standardního prostředí

  a rozpoznat, když se děje něco ne-

  standardního. Upozorní svého maji-

  tele zprávou na náhlé zvuky či pohy-

  by, dokonce i když zjistí zhoršenou

  kvalitu vzduchu – třeba na chemi-

  kálie uvolněné z čisticích přípravků

  (a doporučí, že je potřeba vyvětrat).

  Pětimegapixelový senzor využívá

  moderní optiku včetně infračerve-

  ného filtru, kamera Home je schopná

  sledovat prostředí i v noci. Je samo-

  zřejmě možné pořizovat a následně

  přehrávat záznam obrazu i zvuku,

  navíc jde prostřednictvím obsažené-

  ho reproduktoru a mikrofonu obou-

  stranně komunikovat. Withings

  Home díky popisovanému spoleh-

  livě zastane také práci elektronické

  dětské chůvičky, a pokud nemůžete

  se svým dítětem být přímo, lze s ním

  komunikovat na dálku pomocí zvu-

  ků či barev, které vydává spodní část

  přístroje.

  Společnost Withings se specializuje

  i na pokročilé příslušenství k vylep-

  šení tělesné kondice či přímo zdraví.

  K dispozici je třeba bezdrátový měřič

  krevního tlaku (v této rubrice jsme

  již představili v minulosti), moderní

  dotykový teploměr či variace chyt-

  rých hodinek, které kromě měření

  základní tělesné aktivity a spoluprá-

  ce s chytrým telefonem nabízejí asi

  nejhezčí vizuální provedení – takže

  nebijí do očí ani při kombinaci s for-

  málním oblečením. Futuristickým

  designem na sebe upozorňuje i lam-

  pička Aura, která umí pomocí světel-

  ných scén či hudebního doprovodu

  zajistit příjemné vstávání či rychlé

  usínání. Koupit ji lze i s plochým sen-

  zorem kvality spánku, který se umís-

  tí pod matraci a ví o vás, kdy spíte

  hlubokým a kdy mělkým spánkem.

  S daty následně umí pracovat i lam-

  pička sama a nastaví odpovídající

  režim. Spolupracuje také s on-line

  hudební službou Spotify.

  MAXI, KDEPAK JSI?

  Ti z vás, kteří se těší ze společnosti

  psího společníka a zároveň nevlád-

  nou fyzickou kondicí, dostačující

  jeho rychlosti a zvědavosti, možná

  ocení GPS senzor na obojek od spo-

  lečnosti Tractive. Malá bílá krabič-

  ka dokáže ve spolupráci s aplikací

  v chytrém telefonu sledovat pohyb

  vašeho mazlíčka prakticky v re-

  álném čase (poloha je na virtuální

  mapě aktualizována každou druhou

  vteřinu), a tak si můžete nejen udě-

  lat přehled o jeho pohybu, ale také jej

  snadno vyhledat v případě nenadá-

  lých okolností.

  Senzor se vyrábí kromě bílé i v ji-

  ných barevných variantách, a umož-

  ňuje navíc také nastavit na virtuální

  mapě „bezpečnou zónu“ – a poslat

  uživateli upozornění, pokud ji mazlí-

  ček opustí – nebo rozsvítit na obojku

  světlo pro snadné hledání ve tmě.

  

  Pohodlně schytrým mobilem

  Philips Hue vněkolika možných barvách ivariantách.

  Startovací sada (dvě bílé žárovky akontrolní centrála)

  vcenách od  korun, jednotlivá bílá žárovka 

  korun, barevná od  korun. (Ceny internetového

  obchodu Alza.cz zříjna .)

  Více informací: www.philips.cz/c-m-li/

  osobni-bezdratove-osvetleni-hue

  Withings:

  Home, inteligentní domácí kamera – od  korun.

  Activité, chytré hodinky, od  korun

  Thermo, pokročilý teploměr, od  korun

  Aura, chytrá lampička se spánkovým senzorem –

  – korun

  Více informací: www.withings.com (vAJ) nebo na

  stránkách jednotlivých českých internetových obchodů

  Tractive GPS senzor pro psy akočky, od  korun.

  Více informací: www.tractive.com

  (vautomatickém překladu do ČJ)

  Phillip Hue patří

  už mezi klasiku

  pro chytrou

  domácnost.

  Pomocí mobilu

  můžete žárovky

  rozsvítit i měnit

  barvy.

  Už žádní zatoulaní mazlíčci!

  Chytré obojky s GPS napojené

  na smartphone napoví,

  kde hledat.

• Strana 20

  ŽIVOT / AKTIVNĚ – SPORTOVNÍ KYNOLOGIE

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Přestože nechodí, věnuje se Marta

  výcviku na vyšší úrovni a sama říká,

  že o nikom dalším takovém u nás

  neví. Psi jsou její skutečná vášeň,

  které věnuje prakticky veškerý čas,

  energii i finance.

  Lásku ke čtyřnohým přátelům

  zřejmě zdědila po rodičích, kteří jsou

  aktivní kynologové. Marta s nimi

  bydlí v bezbariérově upraveném

  domě plném zvířat (kromě smeč-

  ky šesti psů jsou to i kočky a různí

  ptáci v klecích). Na vozík se dostala

  ve dvanácti letech kvůli autoimunit-

  nímu onemocnění. Se psy pracovala

  už předtím a ukázalo se, že ani velký

  životní zlom ji o zásadního koníčka

  nepřipraví. Ba naopak – našla v něm

  novou motivaci a náplň.

  Dlouho přemýšlela a zkouše-

  la, čemu by se mohla na vozíku

  v rámci kynologie nejlépe věnovat.

  Před necelými deseti lety se roz-

  hodla pro novou sportovní disciplí-

  nu – obedience. Jejím základem je

  výcvik psa k poslušnosti a ovlada-

  telnosti při plnění různých úkolů.

  Začala s jednou kříženou fenkou

  z útulku – Terezkou. Časem si po-

  řizovala další psy, především své

  milované krysaříky a fenu němec-

  kého ovčáka Geru.

  Psí vášeň

  „Netvrdím, že jsem si vybrala

  snadnou zálibu. Cvičáky rozhodně

  nejsou bezbariérové, bez elektrické-

  ho vozíku bych se v terénu neobešla.

  A především jde o závazek. Psa neza-

  jímá, že vám není dobře nebo se vám

  nechce. Prostě musím. Rozhodně se

  nespoléhám na to, že mi někdo bude

  pomáhat a něco ulehčovat. Chci si

  naopak dokázat, že všechno zvládnu

  a vyrovnám se zdravým. Rozhodně

  nic neházím na rodiče,“ vysvětluje

  Marta Pöchmannová, z níž zápal pro

  věc přímo sálá. Objíždí závody po

  celé republice, pořádá různé akce,

  navštěvuje odborné semináře a radí

  ostatním psovodům.

  Přestože se Marta kynologickou

  obcí cítí přijata, nepopírá, že u ně-

  kterých oficiálních představitelů tro-

  chu naráží. „Občas potřebuji nějakou

  výjimku z pravidel. To se pak kroutí,

  aby dovolili najít jiné řešení.“

  Pro někoho možná překvapivě se

  nehodlá přes svou erudici věnovat

  výcviku asistenčních psů. „Na asi-

  stenční psy mám svůj názor, který

  se asi řadě lidí nemusí líbit. Přede-

  vším mám problém s formou je-

  jich výcviku. Podle mě jde většinou

  o zlomená zvířata a často je disku-

  tabilní, zda je někteří uživatelé sku-

  KDYŽ VEDLE SEBE DÁTE SLOVA

  „PES“ A „HANDICAP“, DOST

  PRAVDĚPODOBNĚ VÁM

  AUTOMATICKY VYTANE NA MYSLI

  VODÍCÍ A ASISTENČNÍ PES NEBO

  CANISTERAPIE. MÁLOKOHO

  NAPADNE, ŽE BY SE VOZÍČKÁŘ MOHL

  VĚNOVAT SPORTOVNÍ KYNOLOGII.

  PRO MARTU PÖCHMANNOVOU (26)

  Z HLUBOKÉ NAD VLTAVOU ALE

  PŘESNĚ TOHLE SPOJENÍ PLATÍ.

  Jak začít?

  Marta Pöchmannová radí: Nezačínejte pořízením psa,

  pokud už ho tedy nemáte. Než si pořídíte štěně, je vhodné

  přemýšlet nad tím, co budete chtít se zvířetem dělat.

  Chcete se věnovat spíše chovu, nebo raději výcviku?

  Nevybírejte podle toho, co se vám líbí, ale podle svých

  možností a limitů. Plemena mají různé vlastnosti, je dobré

  vše předem nastudovat a prokonzultovat s odborníkem.

  Ten by měl mít alespoň dvě kynologické zkoušky

  v . úrovni. Nenechte se odradit tím, že vás jako vozíčkáře

  někdo třeba odmítne, protože je to složitější práce.

  Klidně se obraťte i na mne. Osobně bych vozíčkářům

  doporučovala pořízení labradoodla, labradora, retrívra

  nebo entlebucha. Jde o dobře ovladatelná plemena vhodná

  i pro asistenci a canisterapii, ačkoli i v těchto plemenech

  se najdou nevhodní jedinci. Zároveň to neznamená, že se

  u jiných plemen nemohou naopak najít jedinci vhodní.

  Kontakty:

  Web: hlubocka-smecka.webnode.cz

  E-mail: tajki@seznam.cz

  tečně potřebují. Ráda ale někomu

  s postižením poradím, jak si může

  psa sám vychovat. Osobně jsem se

  věnovala canisterapii, ovšem teď

  si dávám trochu pauzu, abych se

  vyhnula syndromu vyhoření,“ říká

  mladá kynoložka na vozíku, kte-

  rá stála i u založení Svazu psovodů

  s handicapem.

  

  Bez elektrického vozíku se Marta v náročném terénu na cvičišti neobejde.

  Práci se psy ale miluje, nehledě na obtíže.

• Strana 21

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné

  předplatné

  nadva roky

  za380 Kč!

  Pokud si předplatíte

  Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu

  předplatnému 100 Kč

  a proti volnému

  prodeji 280 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince

  800 300 302

  ON-LINE: na adrese:

  http://www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese:

  Česká pošta, s. p.

  oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

  Automobily

  bez bariér.

  — Ruční ovládání pedálů

  — B

  ezbariérová vozidla

  —

  Úpravy sedadel

  —

  Nakládání invalidního vozíku

  —

  Ostatní individuální úpravy

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | CZ-391 76 Slapy u Tábora

  T: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com

  www.apicz.com

• Strana 22

  KULTURA

  Modely od rodinného stolu

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Postříká malý model z hlíny, podle

  kterého zpracovává novou sochu

  z olšového dřeva. Dívenku mazlící se

  s kočkou. Také na dalších námětech,

  na plátnech nebo sochách ze dřeva,

  se objevují známí, sousedé. Jsou to

  lidé z okolí výtvarníkova bydliště na

  samotě, ve Verneřicích na Děčínsku.

  Zdejší krajina je zvláštní, trochu di-

  voká. Všechno je hodně „daleko od

  hlučícího davu“.

  Volnou malířskou tvorbu Marti-

  na Kuriše charakterizují jisté rysy

  naivismu. Ale jeho na první pohled

  konkrétní výjevy mají i další rozmě-

  Přechází od rozmalovaného obrazu

  k figurám, které zdlouhavě vytváří

  ze dřeva. Někdy podle vzpomínek,

  ale kontakt s modelem pro něj

  zůstává důležitý. V ateliéru je také

  šest olšových postav, členů jeho

  rodiny, u stolu. Ti pózovat nemusí,

  má je z denních rituálů dobře

  odpozorované…

• Strana 23

  Kdo je Martin Kuriš

  MgA. Martin Kuriš, Ph.D., malíř, řezbář, vysokoškolský

  pedagog. Vystudoval AVU apozději také mimořádné studium

  na KALD DAMU – scénografii.

  Vedle výtvarné činnosti ve svém ateliéru vPříbrami

  uVerneřic vyučuje na Fakultě umění adesignu UJEP vÚstí

  nad Labem.

  Více na www.kuris.cz

  23

  ry, symbolické či lehce ironické. Na

  začátku nového tisíciletí se přidala

  nová rovina výtvarného vyjádření –

  dřevořezba. Všední, lidsky jímavá té-

  mata. Olšové, lipové a dubové sochy

  jsou dělané se stejnou řemeslnou

  znalostí jako v renesanci, za pomoci

  dlát, z jednoho kusu dřeva.

  NÁVRATY NA SEVER

  Návštěva ve výtvarníkově ateliéru

  byla příjemná, ale pro krátkost času

  jsme v dialogu nestačili dojít hlouběji

  k pramenům jeho povahy. Pobyli jsme

  s pohostinnou osobností, jež dělí svůj

  čas mezi rodinu, tvorbu a také peda-

  gogickou činnost. Půjčila jsem si pro

  přesnost slova z jednoho kunsthisto-

  rického textu: „S rozhodnutím usadit

  se s celou rodinou v tomto tak trochu

  bohem zapomenutém koutu, pod

  Bukovou horou, souvisí dobrovolné

  přijetí poněkud asketického způso-

  bu života. Autor působil pedagogicky

  v nedalekých Verneřicích a stále vyu-

  čuje na fakultě v Ústí nad Labem. Tato

  volba akcentuje jeho vlastní umělec-

  kou mytologii a vyjadřuje integritu

  životního a tvůrčího postoje…“

  Jak se vlastně výtvarník dostal až

  pod Bukovou horu? „Odsud pochá-

  zí moje babička, ta se sem dostala

  v roce 1948 jako osídlenec po válce.

  Nejsem z výtvarné rodiny, jen můj

  dědeček byl truhlář. To v jeho dílně

  jsem objevil první dláta potřebná

  k řezbářství. V početné rodině mých

  prarodičů vyrůstala i moje maminka.

  Provdala se do Kutné Hory, kde jsem

  se narodil já…“

  „Moje výtvarná dráha začala až

  v dospívání. Už v začátcích bylo moje

  kresebné vyjádření figurální, k tomu

  se připojily i bohémské sezony, které

  jsem si odžil v Praze,“ definuje Martin

  Kuriš krátce své počátky. Odmaturo-

  val, pokusil se dostat na AVU, ale ne-

  podařilo se mu to. Tehdy se vydal na

  sever. Žil tady s minimem peněz. „Měl

  jsem ale možnost toulat se po krajině,

  maloval jsem. Po roce jsem byl na aka-

  demii přijat, ale přesto, že jsem získal

  Cenu Josefa Hlávky, na ta léta nerad

  vzpomínám,“ přiznává. „Vrátil jsem se

  po škole do toho kraje na severu, za-

  čal jsem malovat a učil jsem na místní

  škole. Udělal jsem si pedagogické mi-

  nimum, jedno vyvažovalo druhé. Kus

  krásného života, pak jsem přešel na

  Pedagogickou fakultu a později na Fa-

  kultu umění UJEP do Ústí nad Labem.

  Moje manželka nastoupila náhodou

  také jako učitelka na ZŠ ve Verneři-

  cích, vzali jsme se a vychováváme

  společně Anežku, Františku a Toníka.“

  Otec, výtvarník a pedagog svá-

  dí denně dilema mezi uměleckým

  životem a odpovědností k rodině.

  Musí vážit, co „ořezat“. „Rodina nám

  vyšla,“ shrne, „ale je to boj! Tenhle

  životní střet, který řeším, se potáhne

  dál. Dilema – kdy se věnovat rodině

  a kdy se uzavřít naprosto bezohledně

  do ateliéru a věnovat se své práci?“

  KŘEHKÉ PŘÍBĚHY

  V ateliéru jsou deponovány rozměrné

  obrazy s figurálními i krajinnými ná-

  měty, které se odehrály nebo odehrá-

  vají tam, kde výtvarník žije. Krajiny

  jsou k mání hned za humny, promě-

  ňují se jako na orloji ročních proměn,

  jako z mrštíkovského Roku na vsi.

  „Všechno se odehrává tady, tahám tu

  inspiraci z okolí,“ vysvětluje. Cyklus

  krajin v proměnách ročních období

  maloval skoro tři roky. „Vím o téhle

  krajině všechno. Víc se cítím v roz-

  měrném formátu – jsou tady velké

  louky a dům, hluboké lesy – mám

  kolem sebe daleko víc prostoru než

  Všechno, co dělám,

  se vždy nějakým

  způsobem promítá

  do mé pedagogické

  činnosti.

• Strana 24

  ve městě, možnost takové věci dělat,

  a mne to láká…“ říká. A figurální ná-

  měty? Někdy přichází monochromní,

  jindy zase živelně barevné období:

  „Myslím, že nedělám ani veselý, ani

  smutný obrazy. Držím se na hraně.

  Snažím se, aby moje vyjád ření bylo

  pravdivé. To má prioritu…“

  Martin Kuriš je zvyklý tvořit obra-

  zy vždy v cyklech. Nejde jen o kra-

  jiny, ale také o příběhy – třeba o do-

  růstající Lolu i Magdu. Malé hrdinky

  patřily původně jen na plátno, nešlo

  o knižní ilustrace. U jeho budoucích

  knížek přicházela vždy jako první

  rovina ilustrace, až později k ma-

  lířskému vyjádření doplňoval text:

  „Rád vyprávím, a když se to ve mně

  zacyklí, až je děj uchopitelný, kníž-

  ku vydám. První dvě jsem vydal na

  vlastní náklady, až pro třetí knihu,

  Baryk, jsem získal partnera: naši

  univerzitu UJEP.“

  Zatím se výtvarníkovi nepodaři-

  lo pro své křehké autorské příběhy

  navázat spolupráci s velkým nakla-

  datelem. A přitom je jeho verbální

  interpretace poutavá, pohybuje se

  na pomezí pohádek, morálních po-

  naučení, biblických vyprávění a sa-

  mozřejmě i výjevů z každodenního

  života. Jen jediný z Kurišových pří-

  běhů, Navarana, se vrací námětem

  do začátku 20. století. Příběh se

  odehrává za polárním kruhem, v ob-

  KULTURA / AUKČNÍ SALON

  4. prosince 2016 pořádá

  Konto Bariéry

  13. aukční salon výtvarníků

  Pro informace sledujte

  www.kontobariery.cz.

  lasti neznámého ostrova. Promítá se

  v něm vše, co sám malíř vyhledával

  u knížek jako kluk – cestovatelské

  dobrodružství, moře a velká zima.

  „Kdysi skutečně žila jedna žena, Es-

  kymačka z Grónska, jménem Nava-

  rana, manželka dánského cestovate-

  le. To jméno mě zaujalo hned poprvé.

  A později jsem ho použil do knížky.“

  ZJEDNOHO KUSU DŘEVA

  Jeho poutavé příběhy ožívají nejen

  mezi čtenáři, ale také v loutkovém

  provedení. Když se Kurišovým naro-

  dily děti, začaly vznikat první loutky

  ze dřeva: „Loutkové divadlo je ma-

  gické. Jde o spojení výtvarného, dra-

  matického, hudebního a literárního

  žánru – prostě esence. Loutkové

  divadlo mě dovedlo až k sochařské

  figurální záležitosti, dřevořezbě a vý-

  robě plastik – velikosti od půl metru

  až do dvou. U řezbářských věcí mne

  omezuje materiál, vše je podmíněné

  šířkou kmene,“ vysvětluje: „Začínal

  jsem jako diletant, dostal jsem nářadí

  od táty a dědy, to byl základ. Pozdě-

  ji jsem se dokonce vydal na KALD

  (katedra alternativního a loutkové-

  ho divadla – pozn. redakce) DAMU,

  kde jsem externě loutkovou tvorbu

  vystudoval. Udělal jsem asi šest in-

  scenací, napřed vždy vznikala scéna

  a loutky, hru pak nastudovala nějaká

  skupina – často školní děti.“

  „Všechno, co dělám, se vždy něja-

  kým způsobem promítá do mé peda-

  gogické činnosti,“ připouští a dodává:

  „Vedl jsem studenty z Ústí k výrobě

  loutkové výpravy příběhu o Navara-

  ně, vzniklo loutkové divadlo. Vytvá-

  řeli jsme společně scénu a v ateliéru

  textilu nám šili kostýmy. To loutkové

  divadlo se hrálo po celé republice,

  mělo asi pět adaptací. Premiérově

  v Ústí, pak se Navarana přesunula

  do Kutné Hory, kde ji děti ze ZUŠ na-

  studovaly a uvedly v rámci Muzejní

  noci. Křídla nade mnou stále drží

  věrně UJEP v Ústí – mohu vytvá-

  řet inscenace, vystavuji a předávám

  penzum svých znalostí studentům…“

  Když Martin Kuriš něco prodá, ře-

  čeno současným jazykem, hned in-

  vestuje do nějakého vylepšení cha-

  lupy – ateliéru, nakoupí barvy nebo

  na internetu kvalitní nářadí, dláta.

  Výtvarník ovšem jen neprodává, ale

  také pravidelně daruje svůj obraz

  na výtvarné aukce Konta Bariéry.

  Jen stručně glosuje: „Jedná se prostě

  o pomoc, kterou mohu dát.“

  

  Vím o téhle

  krajině

  všechno.

  Jsou tady

  velké louky

  a dům,

  hluboké

  lesy – mám

  kolem sebe

  daleko víc

  prostoru

  než ve

  městě,

  možnost

  takové

  věci dělat,

  a mne to

  láká…

  U stolu, lipové a olšové dřevo, 200 x 150 x 120 cm, 2016

  Únor,

  olej na kartonu,

  60 x 40 cm,

  2013

  Z cyklu Lola,

  olej na kartonu,

  70 x 50 cm,

  2014

• Strana 25

  25

  KULTURA / DĚTSKÉ KNIHY O ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍ

  IVONA

  BŘEZINOVÁ:

  Myšlenky

  mi naskakují

  při psaní

  Už dvacet let nabízí své

  knížky dětskému publiku.

  Nevyhýbá se přitom

  ani zdánlivě pro děti

  nevhodným tématům:

  zdravotnímu postižení,

  Alzheimerově chorobě

  nebo třeba autismu.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Ohledně své profese měla prý Ivona

  jasno už asi v pěti letech – rodičům

  oznámila, že se stane spisovatelkou.

  Její nejstarší příběh jí doma nahráli na

  magnetofonový pásek, protože ještě

  neuměla psát – jmenoval se Pohádka

  o botách. Tahle hra byla ta nejkrás-

  nější a nejtrvanlivější z celého Ivonina

  dětství. Po vysoké škole to nejdřív vy-

  padalo, že zůstane na fakultě jako asi-

  stentka a že se vydá cestou literární

  vědy. Ale pak začala psát svou první

  knížku, Panáčka Paneláčka. Neměla

  tehdy vůbec počítač, první věci psala

  pěkně tužkou na papír.

  Spisovatelka

  na cestách:

  Kufr, kabelka

  a velký batoh,

  plný knížek

• Strana 26

  KULTURA / DĚTSKÉ KNIHY O ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍ

  I když vystudovala češtinu, v psa-

  ní knih je samoukem. Pořád si myslí,

  že si každý musí najít vlastní cestu,

  jak psát. Může se dost možná vycvi-

  čit intenzivním čtením, ale jen sám

  si vytvoří osobitý způsob vyjádření:

  „Psaní byla vždy moje radost a po-

  važuji za obrovské štěstí, že se sta-

  lo i mým povoláním,“ říká. Spoustu

  času ovšem pohltí nejen psaní, ale

  i pečlivá příprava nového tématu.

  Od vydání první knížky vydáváte

  ročně asi dva příběhy. Docela jinak

  tvoříte, když píšete ospecifickém

  prostředí, ato bývá dost často. Mu-

  síte studovat, pobývat vterénu…

  Ano, pokud píšu třeba knížky z pro-

  středí narkomanů, gamblerů, dětské-

  ho domova, nemocných Alzheimero-

  vou chorobou nebo třeba vozíčkářů,

  pak musím určité záležitosti poznat,

  pochopit, nasát atmosféru. Musím se

  cítit bezpečná v prostředí, ve kterém

  se pohybuji, abych byla obeznáme-

  na se vším, co předávám postavám

  a prezentuji čtenáři. Třeba studium

  autistické problematiky mi trvalo

  tři roky – až potom jsem skočila do

  psaní po hlavě. Napřed jsem se ptala

  sama sebe – zda už vím dost, abych

  se do knížky pustila. Jsem dostateč-

  ně odborně připravená? Dokážu se

  vůbec vžít do pocitů matky, která

  má postižené dítě? Pořád mě proná-

  sleduje pocit, že o tom vím málo, ale

  v případě knihy o autismu s názvem

  Řvi potichu, brácho, jsem se mohla

  spolehnout na pomoc psychologů

  z Národního ústavu pro autismus

  (NAUTIS), kteří by mě usměrni-

  li, kdyby něco bylo špatně. Nepíši

  jako někteří autoři, kteří mají celý

  text předem do detailů promyšlený.

  Mně myšlenky naskakují při psaní.

  Své příběhy po pečlivé přípravě žiju

  a čekám – ono se to rozjede! Každý

  den je originál, ve kterém přicháze-

  jí nové nápady, a najednou děj běží

  dál. Když začnu psát hodně náročný

  příběh – pak se jako zapouzdřím,

  nečtu, nepíši nic jiného, nevycházím

  z domu, nekomunikuji. Až se psaní

  v mém počítači dostane alespoň do

  druhé verze, zase se otevřu…

  Můžete nám přiblížit odbornou

  spolupráci asupervizi utakových

  knih?

  Tak třeba původní impuls pro Lentil-

  ku pro dědu Edu byl od mého spolu-

  Kdo je Ivona

  Březinová

  Ivona Březinová (PaedDr., ),

  spisovatelka, vystudovala

  Pedagogickou fakultu UJEP vÚstí

  nad Labem.

  Píše knihy pro děti amládež všech

  věkových kategorií anejrůznějších

  žánrů. Získala ocenění: Zlatá stuha

  (vroce  a) iNominaci na

  Magnesii Literu ().

  Je členkou Obce spisovatelů (od

  roku ). Vroce  se stala

  patronkou klubu Hornomlýnská při

  Asociaci rodičů apřátel zdravotně

  postižených dětí vČR.

  Orok později se díky knížce Lentilka

  pro dědu Edu stala patronkou

  nadace Alzheimer nadační fond.

  Spolupracuje také snadačním

  fondem Gabrielis, který podporuje

  zlepšení kvality života osob

  sAlzheimerovou chorobou.

  Za součást své profese považuje

  schůzky se čtenáři na besedách

  aveřejných čteních. Jezdí po celé

  České republice ina Slovensko, kde

  jsou její knihy překládány nejčastěji.

  žáka Petra, psychiatra, který pracu-

  je jako gerontolog – říkal mi: napiš

  něco o lidech s Alzheimerovou cho-

  robou. Napřed si ovšem myslel, že to

  budu psát pro dospělé, ale já opono-

  vala: bude to kniha pro děti. Ťukal si

  na čelo, že jsem se zbláznila. A já si

  znovu kladla otázku: Budu to umět

  napsat? Nakonec jsem to zvládla,

  a díky této knize jsem se také sta-

  la patronkou Alzheimer nadačního

• Strana 27

  27

  fondu. Čas přípravy a samotného

  psaní – tohle skóre je vždy vysoké ve

  prospěch hodin přípravy. Samo psa-

  ní je dost problematické citově, psy-

  chicky, rozepsaný děj působí na člo-

  věka každý den, když žiju postavami.

  Petr mi také ohlídal sérii knih Holky

  na vodítku, jde totiž o triptych týkají-

  cí se drogové závislosti, gamblerství,

  anorexie a bulimie, abych v textu ne-

  měla faktické nebo odborné chyby.

  Hotový příběh si vždy v počítači celý

  přečtu já, pak k mé verzi nastoupí

  odborník-supervizor. A je pro mne

  velká věc, když nadšeně kývne.

  Knížky jako Řvi potichu, brácho

  (oautismu), Lentilka pro dědu

  Edu (Alzheimerova choroba),

  nebo Kluk apes (ovozíčkáři) ne-

  postrádají humor. Domníváte se,

  že tam ta tónina smíchu patří?

  Jistě, taková záležitost se musí od-

  lehčit, zvlášť když je určená dětem.

  Neumím si představit, že by děj

  knihy pro děti pojednával o Alzhei-

  merově chorobě a byl depresivní.

  Ovšem když už se jedná o psaní pro

  dospívající kluky a holky, pak si do-

  volím víc otevřenosti i kontrastů: tak

  třeba v Útěku Kryšpína N. jde o pří-

  běh kluka, který je téměř neslyšící,

  má sluchadla. Je to prvotní příčina

  jeho šikanování na škole v přírodě,

  linka se odehrává v rámci jedné noci,

  když Kryšpín utíká do temného lesa,

  kde neslyší a téměř nic nevidí, ale cítí

  se tam bezpečněji než se spolužáky,

  kteří mu ubližovali.

  Vaše knížky mají vždy velmi

  přitažlivé vybavení ilustracemi.

  Vtiráži se objevují jména jako He-

  lena Zmatlíková, Eva Šedivá nebo

  Denisa Wagnerová. Vybíráte si vy?

  Když nakladatel souzní s autorem

  i výtvarníkem, vždycky se to na

  konečném výsledku pozitivně pro-

  mítne. Já si většinou nechávám po-

  radit, čekám, jaké jméno mi vybere

  výtvarná redakce – má svou zku-

  šenost a výběr se mnou konzultuje.

  Výtvarník ovšem vždy pracuje sám

  a já dostávám e-mailem jen náhle-

  dy jeho ilustrací. Někdy bývám pře-

  kvapená a jindy také nadšená; třeba

  u knihy Řvi potichu, brácho, bylo

  výtvarné vybavení skvělé a promyš-

  leně vystihlo a podtrhlo útržkovitost

  a mozaikovitost myšlení jednoho

  z hlavních hrdinů, a také překrývání

  a vrstvení jednotlivých motivů.

  Jezdíte často na besedy sdost

  těžkým batohem… Cestujete auto-

  busem ivlakem za svými čtenáři.

  Včem je taková autogramiáda

  jiná? Aco dál, vnovém roce?

  Podle mne spisovatel nemá sedět

  doma; opravdu jezdím často a ráda

  na besedy s batohem plným knížek.

  Atmosféra setkání bývá daleko in-

  tenzivnější, když si některou z mých

  knížek vezmou malí čtenáři do ruky

  a dostanou ji s podpisem. Batoh má

  také jisté souvislosti s bariérami –

  nerada vozím knihy v kufru na ko-

  lečkách, protože reálná představa

  překonání všech nástrah na cestě do

  odjezdu vlaku, schůdky u autobu-

  sů, bývá daleko složitější, než sama

  zvládnu. A to si jdu po svých! Co ale

  musí překonávat maminka s kočár-

  kem nebo vozíčkář? Pořád kolem

  vidím bariéry. Pro handicapované se

  dělá hodně, ale pořád je to málo… Na

  batoh jsem si zvykla, je to moje nej-

  oblíbenější kabelka. A co bude v roce

  2017? Můj diář je plný termínů, také

  nových námětů přibývá, oslovili mě

  odborníci na problematiku Touret-

  tova syndromu, další příběh by měl

  vzniknout pro Nadační fond Emil.

  Potřebovala bych se asi naklonovat.

  Na druhé straně mne to nabíjí novou

  energií.

  

  Kluk apes

  Hrdiny knížky jsou dva nerozluční

  přátelé: jeden znich je třeťák Julin

  na vozíčku, druhý pes César, který

  chodí do psí školy, aby se mohl

  stát asistenčním psem.

  Lentilka pro dědu Edu

  Pradědeček malého Honzíka

  trpí Alzheimerovou nemocí.

  Vícegenerační soužití domácnosti

  přináší mnoho veselých

  ismutných situací, ty je ale nutné

  zvládat ařešit.

  Útěk Kryšpína N.

  Jedenáctiletý Kryšpín se kvůli

  zdravotnímu omezení stává

  obětí šikany spolužáků. Příběh

  se odehrává vprůběhu jedné

  noci, kdy Kryšpín utíká ze školy

  vpřírodě vhorách.

  Řvi potichu, brácho

  Příběh odvou patnáctiletých

  chlapcích, kteří trpí poruchou

  autistického spektra. Pamelin

  bratr Jeremiáš má nízkofunkční

  autismus, spolužák Patrik

  Aspergerův syndrom.

  Z ohlasu čtenářky: Těžko uvěřit,

  že spisovatelka nepsala podle

  vlastních zážitků… Vtahuje do pocitů

  zúčastněných, jako bychom příběh

  sami prožívali. Píše opravdu pro

  každou generaci.

• Strana 28

  KULTURA / POVÍDKA

  N

  evykašleme se

  na to, Igore?

  zeptal se

  s prosebným

  výrazem Karel

  svého osobní-

  ho asistenta,

  který vizáží

  připomínal

  spíše vymahače výpalného.

  „V žadněm przipadě, už je to vsjo

  domluveno, przece jsme to probíráli!

  Ty si poržad jenom ležiš v tych

  knígach a nic nežiješ… Porzad mluviš

  o dobrodružstvi, a pak neumiš ani

  svézt holku autem? Tak se třeba

  aspoň seznámiš. Ta děvuška z Centra

  pro spolujízdu dorazí každou chvíli,

  tak já mizím!“ chvatně se loučil Igor

  a vyběhl z tepla kavárny do mrazivého

  podvečera.

  Petra nemusela svého řidiče hledat

  dlouho. Poznávací znamení vozíčkář

  bylo jasné.

  „Nepotřebujete s něčím pomoci?“ ze-

  ptala se mladá sympatická hnědovláska

  nejistě, když dorazili k autu. Karlovi se,

  jako vždy při takové otázce od hez-

  ké ženy, chtělo odpovědět, že by mu

  pomohlo, kdyby si ho vzala. „Ne, díky.

  Mám to nacvičené. Technika je skvělá

  věc, nahradí chromé ruce i nohy. Ale

  nebojte, řídit umím dobře!“

  Cesta potemnělou zimní krajinou

  zasypanou sněhem připomínala scénu

  z filmu. Karel marně vzpomínal, ze kte-

  rého. Chtěl to nadhodit jako konverzační

  téma, aby prolomil nepříjemně dlouhé

  ticho, ale nenašel odvahu.

  „Řídíte rád?“ promluvila najednou

  Petra, jako kdyby vycítila Karlův ostych.

  „Hmm,“ přikývl Karel.

  „A vozíte takhle lidi často?“ snažila se

  Petra rozproudit rozhovor.

  „Jedu takhle poprvé. Popravdě řečeno

  mě k tomu přemluvil kamarád. To on

  mě zaregistroval na tuhle cestu. Vlastně

  jedu jen tak, abych se projel.“ Karel se

  pokusil letmo pohlédnout spolujezdkyni

  do očí. Nastalo zase delší ticho. Raději

  předstíral zaujatost řízením. Pozoroval

  ve zpětném zrcátku auto, jehož světla

  mu chvílemi dost vadila.

  „Jen tak? Takový koníček, co? Já zase

  hrozně ráda čtu detektivky,“ začala

  dívka po chvíli další kolo pokusů o ko-

  munikaci.

  „Ty já přímo zbožňuju,“ vyhrknul

  Karel tak spontánně, až sám sebe

  zaskočil. Najednou věděl, o čem se

  dá s neznámou dívkou v autě mluvit.

  Znala všechny knihy, které miloval,

  a uměla si o nich povídat s takovým

  zápalem, že jeho sympatie k ní rostly

  s každou větou. Pak se ale odmlčela

  a po čase řekla: „Přemýšlel jste někdy

  nad dokonalou vraždou?“ Karla ta náhlá

  otázka zaskočila. „Asi ne, proč?“

  „Neurazte se, ale říkala jsem si, jestli

  by vlastně vozíčkář něco takového

  dokázal naplánovat a udělat? Tedy

  čistě akademicky, pochopitelně,

  mluvíme přece jako dva milovníci

  detektivek,“ prohlásila Petra se

  Radek Musílek:

  Vánoční

  dárek

• Strana 29

  29

  šibalským výrazem. „Jak byste se

  vlastně třeba zbavil těla?“

  Váhavě se nadechoval k odpovědi,

  ale jeho spolujezdkyně pokračovala:

  „Třeba situace jako teď. Nalákal jste do

  auta důvěřivou dívku, jedete opuštěnou

  krajinou… Co byste udělal s tělem?“

  Karel byl tak zaskočen vývojem

  konverzace, že se nezmohl na slovo.

  Zažíval čistokrevný údiv. Vytrhl ho z něj

  manévr auta, které měli celou dobu za

  sebou. Zdálo se, že jeho řidič se ne-

  úspěšně pokouší předjíždět.

  „Nechtěla jsem se vás dotknout,“ pro-

  nesla Petra omluvným tónem a změnila

  téma hovoru. „Víte, já jedu na Vánoce za

  tatínkem. Vezu mu jako dárek dýku do

  jeho sbírky. Ukážu vám ji.“

  Z kabelky vytáhla překvapivě velký

  nůž. Karlův údiv vystřídal neklid. „Hezká

  věcička, ale nemyslím si, že je dobré si

  s ní hrát za jízdy. Hlavně když za námi

  jede takový magor!“ Právě v té chvíli

  je začalo auto, které jim dělalo dlouho

  společnost, divoce předjíždět.

  „Pozor!“ stačil jen vykřiknout, když

  vůz před nimi prudce zabrzdil. Karel

  stihl zastavit, protože druhý řidič hned

  přidal plyn, a zmizel.

  „Jste v pořá…“ zarazil se. Pohled na

  spolujezdkyni hned ukázal, že vše je

  v naprostém nepořádku. Z břicha jí trče-

  la dýka, kterou ještě svírala v ruce, a její

  oblečení barvila spousta krve. Hlavu

  měla bezvládně svěšenou na hruď, jako

  by si chtěla zblízka prohlédnout, co se

  to stalo.

  Vtom se rozletěly dveře od zavaza-

  dlového prostoru a vyskočil z něj Igor.

  Přeběhl ke Karlovu okénku a začal na

  něj křičet. „Co sje to, proboga, stalo?

  Málem jsi mě v tom kuferu ubil!“

  „Tebe? Já zabil ji,“ zoufale zakřičel

  Karel. „Podívej, co se stalo! Co budeme,

  do prdele, dělat? Ona je mrtvá! Půjdeme

  oba do basy!“

  „Poslušaj, Karel. Pěkně se uklidni,

  nastartuj a sjeď ze silnice nějak do lesa.“

  Igor musel Karla ještě chvíli přesvědčo-

  vat, ale nakonec ho poslechl, i když ke

  klidu měl hodně daleko. Zdálo se, že je

  nikdo neviděl. Ocitli se ve tmě přerušo-

  vané jen bledými odlesky bílého sněhu.

  Igor se choval velmi věcně. Vytáhl

  dívku z auta a zkontroloval, jestli přece

  jen ještě nežije. Pak z kufru přinesl

  ženijní lopatku a prohlásil: „Já věďél, že

  se někdy budět chodit, i když myslel já,

  že spíš na sněg trochu jinak.“ Ke Karlovu

  zděšení začal dívku zasypávat sněhem,

  větvemi a listím těsně před předkem

  jeho auta. Když vše dokončil, sedl si

  bez mrknutí oka na místo spolujezdce,

  zabouchl dveře a zapálil dvě cigarety.

  Jednu dal Karlovi, který ji svými polo-

  ochrnutými prsty málem upustil. Dů-

  vodem byl ale spíš třes, který zachvátil

  celé jeho tělo.

  „Karel, podívej. Když jsme sa do-

  mluvili, že já pojedu v kuferu pro tvoji

  jistotu, kdyby se něco slučílo, s tímhle

  jsem nepočítal, ale jak vidiš, jsem já

  oddaný asistent.“

  „To teda jo! Řekl bych, že ses minul

  povoláním. Nebo za sebou máš minu-

  lost, o které nechci nic vědět!“

  Igor se dvojznačně ušklíbl. Chvíli mlč-

  ky kouřili. Pak sáhl po ovládání dálko-

  vých světel. Ta ozářila děsivou hroma-

  du, jejíž obsah znali jen oni dva. Náhle

  se na ní však pohnula větev a vzápětí

  vyskočila postava mrtvé dívky Petry.

  Usmála se, zamávala a vesele utekla

  do temnoty lesa. Karel začal nepříčetně

  křičet a opřel se vší silou o klakson. Igor

  s ním musel pořádně zatřást, aby přišel

  trochu k sobě.

  „Poslušaj, Karel,“ křičel na něj Igor. „To

  byla celé legráce! Domluvené, chápeš?

  Chtiel jsem, aby si nieco zažil, to moj

  dárek. Porzat mluvil o tom, jak nemaš

  žádnie dobrodružství, tak jsem tohle

  pro tebe zorganizíroval. Ta holka je

  v porzatku, neboj! Vše ok! To auto bylo

  domluvené a ten nuož byl z teátru, pod-

  vod, zasouvací s umnielou krví, chápeš?

  Ona moje kamarádka, cherečka!“

  • • •

  Strážmistr Sýkora z nedalekého městeč-

  ka řešil té noci nejpodivnější případ své

  kariéry. Před jeho služebnou zastavilo

  auto řízené nechodícím mužem s čás-

  tečně ochrnutými horními končetinami,

  který si ho telefonicky přivolal, aby mu

  sdělil, že přiváží mrtvolu muže, jehož

  vlastnoručně usmrtil.

  Soudní lékař při pozdějším přelíčení

  ve znaleckém posudku uvedl, že vzhle-

  dem k postižení obviněného považuje

  za fyzicky nemožné, aby oběť (Igor

  Ch.) byla uškrcena Karlem R. Ten však

  přesto na své vině trvá…

  

• Strana 30

  SERVIS

  Text: MUDr. JANA NEKOLOVÁ, Ph.D.

  Ilustrace: MIROSLAVA

  KOLÁŘOVÁ ŠULCOVÁ

  Zrak je nejdůležitější smysl a zís-

  káváme jím až 80 % vjemů. Proto

  je potřeba oči chránit a předcházet

  jejich poškození. Je vhodné nepod-

  ceňovat pravidelné preventivní ná-

  vštěvy u očního lékaře. Stejně tak

  je doporučováno i pravidelné sa-

  movyšetřování, nejlépe zakrýváním

  jednoho a poté druhého oka, pří-

  padně sledováním speciální mřížky

  (Amslerovy) k vyšetření onemocně-

  ní místa nejostřejšího vidění (ma-

  kuly). Zrak objektivně měříme na

  speciálních tabulích s přesně defi-

  novanou velikostí znaků (optotypy).

  Dalším důležitým vyšetřovacím tes-

  tem je perimetrie, při níž se vyšet-

  řuje zorné pole.

  Podle Světové zdravotnické orga-

  nizace (WHO) je na světě až 45 mi-

  lionů nevidomých a v následujících

  20 letech se toto číslo ještě zdvojná-

  sobí. Udává se, že v Evropě tvoří lidé

  se zrakovým postižením přibližně

  1,5 % populace. Procento slabozra-

  kých lidí průběžně roste díky pro-

  dlužování délky života; stárnutí je

  významný činitel vedoucí ke vzniku

  zrakové vady.

  Mezi nejčastější získaná onemoc-

  nění vedoucí k poklesu vidění pa-

  tří šedý zákal. Ten se projevuje po-

  stupným zamlžováním vidění a jeho

  léčbou je operace, při níž dochází

  k výměně čočky. Dalším velmi roz-

  šířeným onemocněním ve skupině

  pacientů nad 65 let je makulární

  degenerace, což je věkem podmí-

  něný rozpad místa nejostřejšího vi-

  dění. Možnosti léčby jsou omezené.

  Proto při jakémkoliv poklesu vidění,

  skvrně před okem, vnímání roz-

  vlnění linií apod., je vhodné ihned

  Poradna pro zdraví:

  Oční vady a význam prevence

  vyhledat očního lékaře. Velmi rozší-

  řené a velmi svízelné jsou oční kom-

  plikace cukrovky (diabetu mellitu),

  hlavně pak diabetická retinopatie

  (DR). Vzhledem k tomu, že v příštích

  letech každý desátý občan ČR bude

  mít cukrovku, je boj proti jejím kom-

  plikacím prioritou, vyžaduje však

  spolupráci pacientů.

  Dalším onemocněním, které bez

  léčby vede k poruše zorného pole

  až slepotě, je glaukom, tedy ze-

  lený zákal. Může dojít k náhlému

  uzavření odtokových cest nitro-

  oční tekutiny, prudkému zvýšení

  nitroočního tlaku následovanému

  prudkou bolestí oka, hlavy, zhorše-

  ním vidění, zarudnutím oka a často

  je provázeno i nevolností se zvra-

  cením. V takovém případě pacient

  pomoc vyhledá okamžitě. Ovšem

  tzv. glaukom otevřeného úhlu je

  zrádný tím, že má plíživý začátek,

  nemusí bolet, nicméně pokud se

  neléčí, dochází ke zrakovému po-

  stižení. Nutná je v tomto případě

  prevence v podobě pravidelných

  kontrol nitroočního tlaku a stavu

  zrakového nervu.

  Dalším onemocněním vedoucím

  k poklesu vidění je odchlípení sítni-

  ce, které se projevuje clonou či stí-

  nem před okem, blesky či záblesky

  a zmnožením zákalů. Pak je nutná

  léčba chirurgická, která nesnese

  většího odkladu, a proto by při těchto

  symptomech měl pacient ihned vy-

  hledat očního lékaře.

  K poklesu vidění může vést mno-

  ho dalších očních patologií. Náhlou

  nebolestivou ztrátu zraku způsobí

  cévní uzávěry v oku, dalšími příči-

  nami mohou být nádory či záněty

  oka, geneticky podmíněná onemoc-

  nění, kdy dochází k postupnému

  zhoršování až ztrátě zraku v průbě-

  hu života. V neposlední řadě mohou

  jinak zcela zdravé oko zničit úrazy,

  ať už dojde k tupému poranění oka

  a jeho prasknutí, k propíchnutí oka

  anebo k poleptání – jak kyselinami,

  tak zásadami (vápno, štuk). V tomto

  případě je více než nutná prevence

  v podobě ochranných pomůcek –

  ochranné brýle, štíty apod.

  Přestože nikdo nezaručí, že o zrak

  v průběhu života nemůžete přijít,

  můžete svým chováním výrazně

  snížit riziko jeho poškození nebo

  alespoň včas zahájit léčbu, která tak

  bývá mnohem úspěšnější.

  

  Autorka je vedoucí lékařkou

  lůžkového oddělení Oční kliniky

  Fakultní nemocnice vHradci Králové.

  Mezi nejčastější získaná onemocnění

  vedoucí k poklesu vidění patří

  šedý zákal. Ten se projevuje

  postupným zamlžováním vidění

  a jeho léčbou je operace, při níž

  dochází k výměně čočky.

• Strana 31

  Aktuálně zlegislativy

  Zvýšení minimální mzdy

  pro zaměstnance sinvalidním důchodem

  Text: LUCIE MARKOVÁ

  Od 1. ledna 2017 se zvýší minimál-

  ní mzda a zároveň dojde ke sjedno-

  cení její výše také pro osoby, které

  pracují a zároveň mají přiznán in-

  validní důchod. Návrh ministryně

  práce a sociálních věcí Michaely

  Marksové byl schválen na říjnovém

  jednání vlády.

  Minimální mzda by se měla zvý-

  šit na 11 000 korun ze současných

  9900 korun u zdravých zaměst-

  nanců, minimální hodinová mzda

  pak bude zvýšena u 40hodinové

  týdenní pracovní doby z 58,70 ko-

  runy na částku 66 korun. U osob,

  které pracují a zároveň pobírají in-

  validní důchod, umožňuje v sou-

  časné době platné a účinné naříze-

  ní vlády použít minimální mzdu ve

  výši 9300 korun, pokud pracují 40

  hodin týdně.

  Od 1. ledna 2017 bude platit jedna

  sazba minimální mzdy pro všechny

  zaměstnance, tedy 11 000 korun

  bez ohledu na to, zda pobírají inva-

  lidní důchod či nikoli. Při schválené

  valorizaci minimální mzdy lze v roce

  2017 předpokládat zvýšení jejího

  podílu k průměrné mzdě na úrovni

  necelých 40 %.

  ELEKTRONICKÁ KOMUNIKACE

  SÚŘADY – HUDBA

  BUDOUCNOSTI?

  Zadat „neschopenku“ přímo z domu

  elektronicky, zjistit, v jaké fázi se

  nachází žádost o dávku nebo získat

  ihned přehled doby důchodového

  pojištění se zdá být reálnější, než

  tomu bylo dosud.

  Ministerstvo práce a sociálních

  věcí a Česká správa sociálního za-

  bezpečení přicházejí s novinkami,

  které by měly vycházet z dnes již

  běžně užívaných moderních techno-

  logií. Současné legislativní prostředí

  neumožňuje revoluční změnu a oka-

  mžitou elektronizaci tiskopisů, proto

  MPSV navrhne zásadní právní úpra-

  vy této oblasti.

  MPSV spolu s ČSSZ navrhují, aby

  zaměstnanci nemuseli předávat ne-

  schopenku zaměstnavateli ani po-

  dávat žádost o dávku. Umožní to

  jednoduché vystavení tiskovin pro-

  střednictvím elektronického portá-

  lu spolu s již předvyplněnými údaji

  z ČSSZ. Odpadla by tak nutnost ná-

  vštěvy pobočky úřadu. Přenos dat

  by byl okamžitý, zaměstnavatelé by

  měli pro účely výplaty náhrady mzdy

  rychlý přístup k informacím. Systém

  výrazně usnadní práci i lékařům. Za

  tímto účelem byla vytvořena pod ve-

  dením MPSV meziresortní pracovní

  skupina i se zástupci zaměstnavatelů

  a lékařů.

  Již nyní fungující ePortál ČSSZ,

  který byl významným krokem

  k modernizaci veřejné správy, vyšel

  v roce 2013 vstříc všem, kteří pre-

  ferují on-line služby. ePortál ČSSZ

  nabízí širokou škálu služeb, např.

  informace o stavu a průběhu vyřizo-

  vání žádosti o dávku nemocenského

  pojištění, informace o stavu pohle-

  dávek na pojistném a penále, náhled

  na inventuru pohledávek OSVČ, in-

  formace o výši a druhu pobíraného

  důchodu, zasílání žádostí nebo více

  než stovku interaktivních tiskopisů

  s funkcí přímého elektronického po-

  dání.

  Největší zájem je o služby, které se

  týkají důchodového pojištění, např.

  informativního osobního listu dů-

  chodového pojištění, který obsahuje

  přehled doby důchodového pojiště-

  ní a odpracovaných let. ePortál také

  usnadňuje výměnu dat mezi ČSSZ

  a dalšími institucemi státní správy.

  31

  Prostřednictvím portálu ČSSZ lze

  také zjistit, zda zaměstnavatel za-

  městnance přihlásil k pojištění či

  jestli se shodují příjmy, které mají

  zaměstnanci na výplatní pásce od

  zaměstnavatele s příjmy v evidenci

  ČSSZ. Případné nesrovnalosti pak

  mohou zaměstnanci obratem začít

  řešit, což je z hlediska budoucího ná-

  roku na důchod zásadní věc.

  Brzy také budou moci lidé před-

  důchodového věku využívat na

  ePortálu důchodovou kalkulačku.

  Ta automaticky načte údaje o do-

  bách pojištění či náhradních do-

  bách pojištění, které ČSSZ eviduje,

  a spočítá orientační výši starobního

  důchodu.

  Důchodová kalkulačka bude ur-

  čena především klientům, kteří

  brzy dosáhnou důchodového věku,

  nebo těm, kdo uvažují o odchodu

  do důchodu, a to v horizontu ma-

  ximálně pěti let. V případě výpočtu

  důchodu do budoucna, aktuálně až

  do roku 2021, nabízí kalkulačka

  možnost určení jeho výše pomocí

  kvalifikovaného odhadu, tzv. pre-

  dikcí. Kalkulačka rovněž umožňuje

  ručně vložit neevidované, tedy chy-

  bějící doby pojištění nebo náhradní

  doby pojištění, které se předkládají

  až při podání žádosti o důchod na

  okresní správě sociálního zabezpe-

  čení. Informativní výpočet je možné

  provést pouze u starobních důcho-

  dů nebo předčasných starobních

  důchodů.

  

  Autorka je ředitelka z. ú. DEBRA ČR

  Elektronický portál České správy

  sociálního zabezpečení

  eportal.cssz.cz

  Důchodová

  kalkulač-

  ka bude

  určena

  především

  klientům,

  kteří brzy

  dosáhnou

  důchodo-

  vého věku,

  nebo těm,

  kdo uvažují

  o odchodu

  do důcho-

  du, a to

  v horizontu

  maximálně

  pěti let.

• Strana 32

  SERVIS

  Text: DANIELA LIDINSKÁ,

  PETRA VOTOČKOVÁ

  Přemýšlíte, jak bude vypadat váš dů-

  chod? Nevíte, s čím můžete počítat

  a na co se máte připravit? Bojíte se,

  abyste něco nezanedbali a při od-

  chodu do důchodu nebyli překva-

  peni? Shrnuli jsme pro vás pár zá-

  kladních faktů, které by o starobních

  důchodech či takzvané penzi měl

  vědět každý, ať už se ho týká za pár

  let či desetiletí.

  STAROBNÍ DŮCHODY

  Pro přiznání starobního důchodu je

  nutné splnit dvě zákonné podmínky:

  dosáhnout požadovaného důcho-

  dového věku – věk odchodu do

  důchodu je populární politické

  téma a často se o něm diskutuje.

  Bohužel v tuto chvíli neexistuje

  jednoduchá pomůcka, jak tento

  věk určit. Pokud se nechcete vy-

  pravit na pobočku České správy

  sociálního zabezpečení, kde vám

  zaručeně poradí, zkuste si na in-

  ternetu vyhledat důchodovou kal-

  kulačku. Stačí, když zadáte datum

  svého narození a kalkulačka pro-

  vede složité výpočty místo vás.

  získat potřebnou dobu pojiště-

  ní (v roce 2016 alespoň 32 let,

  v roce 2017 alespoň 33 let, po

  roce 2018 pak 35 let) – jako

  kdyby nestačil složitý výpočet

  věku odchodu do důchodu, stát

  si v tomto případě klade další ne-

  zbytnou podmínku. Slangově se

  jí říká: odpracovaná léta, paní na

  úřadě vám bude říkat: dobu pojiš-

  tění, tedy dobu, po kterou za vás

  váš zaměstnavatel či zaměstnava-

  telé odváděli zákonné odvody.

  PŘEDČASNÝ DŮCHOD

  Pokud jste již získali potřebnou dobu

  pojištění, ale zároveň jste ještě nedo-

  sáhli předepsaného věku odchodu

  do důchodu pro váš ročník narození,

  můžete si požádat o tzv. předčasný

  důchod. Můžete tak učinit v případě,

  že vám do řádného důchodu zbývají

  maximálně tři roky (případně pět let,

  pokud byste měl/a jít do důchodu

  později než v 63 letech). Tento dů-

  chod je vyplácen ze státních fondů,

  a tak je později váš řádný důchod

  nižší. I v předčasném důchodu si

  můžete přivydělat, ale maximálně

  10 000 Kč měsíčně. Pokud by měl

  být váš výdělek vyšší, můžete ne-

  chat výplatu předčasného důchodu

  přerušit.

  CO JE TO PŘEDDŮCHOD?

  Tento termín se objevil díky sou-

  kromému doplňkovému penzijnímu

  spoření. Je to v podstatě předčasný

  důchod, na který jste si sami našet-

  řili – nevyužíváte tedy státní fondy

  a váš řádný starobní důchod se nijak

  nesnižuje. Doba strávená v předdů-

  chodu se však nezapočítává do doby

  pojištění. V předdůchodu můžete

  strávit až pět let v závislosti na ve-

  likosti vašich úspor. Na podrobnosti

  se zeptejte ve společnosti, u které si

  soukromé důchodové pojištění pla-

  títe.

  KDE MI PORADÍ ČI POMOHOU?

  Pokud chcete zaručené a spolehlivé

  informace, vydejte se na pobočku

  České správy sociálního zabezpe-

  čení v místě vašeho bydliště. Co vše

  zde můžete zjistit?

  Kolik bude můj důchod? Zde vám

  vypočítají přesnou částku. Jednou

  za rok tu můžete požádat o tak-

  zvaný informativní osobní list, kde

  zjistíte, jaké doby pojištění a pří-

  jmy o vás správa eviduje.

  Kolik si mohu k důchodu přivy-

  dělat? Zde vám poradí a upozor-

  ní vás na všechny nástrahy tak,

  abyste si uměli spočítat, kolik a za

  jakých podmínek se vám vyplatí si

  k důchodu přivydělat.

  Mohu mít vyšší důchod? Pokud

  jste pracující důchodce, může si

  požádat o přepočet a zvýšení dů-

  chodu. Zvýšený důchod se počítá

  i zpětně (maximálně pět let od data

  podání žádosti). Na přepočet sta-

  robního důchodu má ČSSZ 90 dní

  (nezvyšuje se automaticky).

  DOBRÁ ZPRÁVA PRO TY,

  KTEŘÍ JIŽ PENZI POBÍRAJÍ:

  Od 1. 1. 2017 by se měly zvýšit

  penze v průměru o 308 korun mě-

  síčně. Průměrný starobní důchod tak

  bude po zvýšení činit 11 745 korun

  měsíčně.

  

  Ve spolupráci sredakcí časopisu

  Můžeš připravuje tým informačního

  serveru Poradimesi.cz

  Nenašli jste, co jste hledali?

  Máte vlastní zkušenost či dobrou radu,

  okterou byste se chtěli podělit sostatními?

  Napište, jsme tu pro vás! redakce@poradimesi.cz

  sdůchody čipenzí

  Předdůchod – tento termín se objevil

  díky soukromému doplňkovému

  penzijnímu spoření. Je to v podstatě

  předčasný důchod, na který jste si

  sami našetřili – nevyužíváte tedy státní

  fondy a váš řádný starobní důchod

  se nijak nesnižuje. Doba strávená

  v předdůchodu se však nezapočítává

  do doby pojištění.

• Strana 33

  33

  infoSERVIS

  Ministerstvo práce

  asociálních věcí:

  www.mpsv.cz

  (vydává taktéž noviny

  Práce & sociální politika,

  ke stažení vPDF)

  Česká správa sociálního

  zabezpečení:

  www.cssz.cz

  Portál veřejné správy:

  portal.gov.cz

  Svaz tělesně postižených

  ČR:

  www.svaztp.cz

  Helpnet:

  www.helpnet.cz

  Poradimesi.cz – Užitečné

  rady atipy pro péči:

  www.poradimesi.cz

  Národní rada osob se

  zdravotním postižením:

  www.nrzp.cz

  Vládní výbor pro zdravotně

  postižené občany:

  www.vlada.cz/cz/ppov/

  vvzpo/uvod-vvzpo-

  Centrum Paraple:

  www.paraple.cz

  Česká asociace paraplegiků:

  www.czepa.cz

  Liga vozíčkářů:

  www.ligavozic.cz

  Pražská organizace

  vozíčkářů:

  www.pov.cz

  TyfloCentrum – služby

  zrakově postiženým:

  www.tyflocentrum.cz

  SONS – Sjednocená

  organizace nevidomých

  aslabozrakých ČR:

  www.sons.cz

  Asociace muskulárních

  dystrofiků:

  www.amd-mda.cz

  Společnost C-M-T:

  www.c-m-t.cz

  Legislativa,

  informace,

  příspěvky,

  poradenství

  Seznamka Štěstí:

  www.stesti.cz

  Seznamka.cz:

  www.seznamka.cz

  Hyperinzerce:

  seznamka.hyperinzerce.cz

  Annonce:

  www.annonce.cz

  Seznámení

  zvláštní kategorie

  pro zdravotně postižené

  Vozejkov (CZEPA):

  www.vozejkov.cz

  Katalog sportovních klubů (SKV Praha):

  www.skvpraha.org/sport/sporty-jinde

  Komunita, sport,

  volný čas

  Annonce:

  www.annonce.cz

  Hyperinzerce:

  www.hyperinzerce.cz

  Bazoš:

  www.bazos.cz

  SBAZAR.cz:

  www.sbazar.cz

  Aukro

  (akční server, možnost

  nákupu bez aukce):

  www.aukro.cz

  Centrum Paraple:

  www.paraple.cz

  ZTP Bazar:

  www.ztpbazar.cz

  Pražská organizace

  vozíčkářů:

  www.pov.cz

  Inzerce

  Burza práce:

  burzaprace.kontobariery.cz

  Práce.cz:

  www.prace.cz/ozp

  Jobs.cz:

  www.jobs.cz/prace/?disabled=

  Careerjet:

  www.careerjet.cz

  Práce pro OZP:

  www.ozpprace.cz

  Úřady práce:

  portal.mpsv.cz/upcr

  Práce pro OZP

  Mapy bez bariér:

  www.mapybezbarier.cz

  Vozejkmap:

  www.vozejkmap.cz

  Disway:

  www.disway.cz

  Bezbatour:

  www.bezbatour.cz

  Jedemetaky.cz

  (Moravskoslezský kraj):

  www.jedemetaky.cz

  Neposedíme:

  www.neposedime.cz

  Cestovatelský web

  rodiny Márových:

  www.jirkamara.cz

  Klub českých turistů –

  turistika pro všechny:

  www.kct.cz/cms/

  turistika-pro-vsechny

  Cestování,

  mapy

  přístupnosti

• Strana 34

  SLOVO MÁ...

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Michaela Zindelová

  e-mail: michaela.zindelova@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908.

  Toto číslo vychází vprosinci 2016.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej:

  Česká pošta, s. p.

  Ilustrace natitulní straně:

  Miroslava Kolářová Šulcová

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Dostáváte do rukou poslední letošní číslo ča-

  sopisu. Pro mne je tento čas zvláštní. Doma se

  zamýšlím nad tím, jak jsme spolu prožili celý

  rok, jestli jsme na sebe měli dost času, jest-

  li nám napřesrok vydrží zdraví alespoň tak

  jako letos, jestli se dětem a vnoučatům bude

  dařit, budou spokojení a projdou bez ztráty

  kytičky náročnými cestami života, kterými se

  dobrovolně vydali. V nadaci přemýšlím nad

  každým klientem. Jsou součástí rodiny Kon-

  ta Bariéry, a neberu to tak jenom já, ale jsem

  moc ráda, že tahle práce je i součástí života

  mých kolegyň. Myslím, že se to na naší prá-

  ci pozná. V důvěře dárců, kterou neztrácíme,

  v obrovské finanční i morální podpoře, jíž se

  Konto Bariéry těší.

  Celý rok nám neklesají pravidelné příjmy,

  dárci neubývají, naopak. Kontu Bariéry to dává

  obrovskou sílu – a také jistotu. Každý měsíc

  můžeme rozdělit zhruba jeden milion korun

  a podpořit desítky žádostí. Rok není u kon-

  ce, ale průběžná statistika vůbec není špatná.

  Rozdělili jsme zhruba jedenáct milionů korun

  a podpořili stovky žadatelů. Ve školním roce

  2016/17 je v našem Stipendiu Bariéry za-

  řazeno padesát osm studentů, vysokoškolá-

  ků i středoškoláků. Ve staroslavném Karolinu

  probíhá od poloviny listopadu nádherná výsta-

  va darů 388 dárců, českých i slovenských vý-

  tvarníků, a 4. prosince, na adventní neděli, tady

  proběhne již naše třináctá aukce. Moc se na ni

  těším. Vrchol letošního roku bude tedy úžasný.

  Za neméně srovnatelné považuji všechny ini-

  ciativy, které po celý rok upozorňovaly na naši

  práci a přinášely dary pro naši činnost.

  Benefiční večer Konta Bariéry na obrazov-

  kách České televize přinesl na liště obrazov-

  ky desítky milionů korun a potěšil naše pod-

  porovatele i příznivce. Projekt inspirovaný

  20. výročím našeho mnohaletého partnera,

  sítě hypermarketů Globus, který přivezl dárek

  22 neziskovým organizacím z celé republi-

  ky v podobě nádherných osmimístných vozů

  Ford. „Svatba jako řemen“, kterou novomanže-

  lé Gabriela Soukalová a Petr Koukal inspirovali

  množství dárců a společně pomohli čtyřleté-

  mu Péťovi, který přišel při návratu z dovolené

  během vteřiny o tatínka. Ale třeba i obyčejné

  DOBRO+TY pro charitu v pasáži Myslbek, pro-

  dej našich nosů v síti lékáren Dr. Max nebo

  aromatických visaček na pobočkách Českých

  pošt, Kinematograf bratří Čadíků a tisíce jeho

  diváků, kteří nás už několik let podporují. Na-

  rozeniny a svatby, na nichž se nepřispívá osla-

  vencům, ale klientům Konta Bariéry.

  

  Byl to dobrý rok.

  Všem dárcům Konta Bariéry děkuji.

  Přeji vám všem hezké Vánoce

  a šťastný nový rok.

  Vaše

  Adventní čas vKontu Bariéry

  V nadaci přemýšlím nad

  každým klientem. Jsou

  součástí rodiny Konta

  Bariéry, a neberu to tak

  jenom já, ale jsem moc ráda,

  že tahle práce je i součástí

  života mých kolegyň. Myslím,

  že se to na naší práci pozná.

• Strana 35

  VÁNOČNÍ SOUTĚŽ

  ČASOPISU MŮŽEŠ

  Chcete vyhrát robota,

  který uklízí sám ivdobě

  vaší nepřítomnosti?

  Vysavač iRobot Roomba 866

  v ceně 14 989 Kč může

  vyhrát ten, kdo odpoví

  na soutěžní otázku:

  Odpovědi posílejte do16. prosince 2016

  nainfo@muzes.cz nebo písemně naadresu

  Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 11000 Praha 1.

  Ze správných odpovědí vylosujeme

  výherce, který do Vánoc obdrží iRobot.

  Více informací ovysavači

  vlistopadovém Můžeš.

  Kolikátý

  Aukční salon

  výtvarníků

  letos pořádá

  Konto

  Bariéry?

• Strana 36