Strana 14
Pořád na trati
Před dvěma měsíci oslavil 42. na rozeniny
Jiří Ježek, náš nejlepší paralympijský cyk-
lista v historii. Po těžkém úraze před dvě-
ma roky si málokdo pomyslel, že se ještě
probojuje na další paralympiádu – úraz
mu v mnoha ohledech tenhle cíl zkompli-
koval. Přes zdravotní limity se nejen dostal
mezi 39 sportovců reprezentujících ČR
v Riu, ale stal se také vlajkonošem české
výpravy a v závodech podával obdivuhod-
né výkony. Loučí se s velkou kariérou? Ne,
rozlučkový bude až příští rok, Jirka si ještě
chce objet závody, které měl rád a kde se
mu dařilo.
Rok 2016 se pro velkého bojovníka
stal satisfakcí i v mnoha společenských
ohledech. Sbírá zasloužené úroky za
úspěšnou reprezentaci: vedle Jana Ko-
deše se stal čestným občanem Prahy 6,
v říjnu převzal z rukou předsedy Senátu
ČR Milana Štěcha Stříbrnou pamětní
medaili.
Jak přiznává na svém FB profilu, užívá
si čas, „kdy si člověk uvědomí, jak je
šťastný a vděčný, že může dělat, co ho
baví…“ Brzy po Riu se blýskl v Praze, kde
zvítězil v závodě UCI ParaCycling. A co
bude po ukončení závodní etapy jeho
životní cesty? Jiří Ježek říká: „Profesio-
nální sportovec by měl počítat s tím, že
jeho kariéru může ukončit zranění nebo
cokoliv jiného. Mám připraveno pár cest,
jimiž se budu moci vydat.“ Více na www.
jirijezek.cz.
(MZ)
Foto: ze soukromého archivu
„Neuplyne snad týden bez nové publikace o autismu,“
píše se v předmluvě k bestselleru třináctiletého Japon-
ce Naokida Higašidy (dnes je mladému spisovateli
25 let) s názvem A proto skáču. Jejím autorem je autis-
ta s českými kořeny, světově proslulý Josef Schovanec.
Také jeho knihu O kolečko míň vydalo nakladatelství
Paseka. Autismus, toto závažné neurologické onemoc-
nění, způsobuje, že pacient nedokáže vyhodnocovat
smyslové a jazykové informace. Být autistický ovšem
neznamená nemít lidskou duši, jenže to bohužel zna-
mená být zvláštní.
Naokido trpí tak silnou formou autismu, že nedokáže
mluvit. Kniha, vlastně velký rozhovor, je veden formou
odpovědí na téměř šedesát otázek. Chlapec je napsal za
mimořádných okolností metodou ukazování znaků na
abecední tabulce. Popsal své pocity, před kterými často
bezradně stojíme (proč mluví tak zvláštně? proč tak hulákají?), a definoval problémy
bezprostředně, takže o to zajímavěji. Poznávání Austiánu, jak označuje ve své před-
mluvě Josef Schovanec nehmotnou zemi autistů, rozšíří vaše vnímání toho, co zna-
mená být lidskou bytostí. K Naokidově knize ještě dodal: „Měl jsem konečně pocit, že
poznávám něco radikálně nového.“ Nejde o recenzní poznámku, je to pocta od člověka,
který autismus pociťuje na vlastní kůži.
(MZ) Foto: archiv autorky
Filmové
úspěchy
Hned dva dokumenty
o životě lidí s postižením
získaly na filmovém festi-
valu v Jihlavě cenu. Snad
se i díky tomu dostanou
k širšímu publiku. Podle
poroty se nejlepším českým
dokumentárním filmem
letošního roku stal Normální
autistický film Miroslava
Janka. Ten nahlíží do světa
několika dětí s poruchou
autistického spektra. Neza-
bývá se jimi však se zdůraz-
ňováním jejich handicapu,
ale spíše poukazuje na jejich
výjimečnost a relativizuje
pojem normálnosti.
Cenu diváků pak získal
snímek Dagmary Smržové
Miluj mě, jestli to dokážeš.
Zabývá se otázkami kolem
sexuální asistence pro lidi
s postižením. Především
díky výpovědím tří mladých
mužů s různými handicapy
a jedné asistentky nenásilně
otevírá důležité téma jejich
sexuality a intimity – často
tabuizované i opomíjené.
(RM)
Foto: Mikuláš Křepelka
Jak objevit Austián
KALEIDOSKOP