Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

8

můžeš / číslo 12 - 2014

TÉMA: Lidé shandicapem a finance

■ Chudoba je nemoc celé společnosti.

■ Raději platíme dávky, než abychom řešili příčiny.

■ Zahraniční zkušenosti mohou i ušetřit.

Milena ČERNÁ:

Chudí jsou ostuda

společnosti

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Je chudoba opravdu vážný problém čes-

ké společnosti, nebo to trochu přehání-

me?

Ten, kdo každý den sleduje společnost jen

zokna automobilu abydlí vtzv. lepší čtvrti,

si jen těžko připouští, že jsou unás ilidé

vopravdové nouzi. Kromě bezdomovců na

lavičkách nemusíte vidět nic. Ale skutečně

existuje nemalá skupina lidí, kteří žijí do-

slova zruky do úst, jejich děti nemají na zá-

jmové kroužky, na lyžařský výcvik, aněkdy

ani na oběd ve školní jídelně. Nedivme se, že

tito občané zažívají pocity opovržení apo-

nížení. Mezi ně patří ilidé se zdravotním

postižením. Když takový stav trvá dlouho,

když děti nepoznají nic jiného než bídu, je

problém. Děti prostě přebírají vzory chování

ze svého bezprostředního okolí. Jestliže vidí

neustálý nedostatek základních potřeb, ne-

konečnou nezaměstnanost, mizerné bydlení

anízké vzdělání jako normu, pak je jasné, že

ijejich cesta životem bude jen opakováním

cesty rodičů. To ale není jen jejich problém,

to je vážný problém celé společnosti.

Vy jste také lékařka. Řekla byste, že

chudí lidé umírají dříve?

Nemusí to být pravidlem vždy. Ale mezi

lidmi vchudobě, atedy třeba vnedobrých

hygienických podmínkách avustavičném

stresu, je pochopitelně více nemocí. Ktomu

přispívá inemožnost doplatit si na léky,

dojíždět na specializovaná pracoviště, pří-

padně využít placenou péči.

Často slyšíme: mohou si za to sami! Auvá-

dějí se příklady, kdy se lidé zbytečně za-

dluží – třeba jen proto, že si pořídili zájezd,

elektroniku nebo jinou zbytnou věc.

Materialistická společnost dává do popředí

spotřebu. Ajestliže se chci vyrovnat okolí,

pak si třeba musím půjčit, nemám na splátky,

půjčím si znovu – auž jsem vtom. Exekucí

avystěhování zbytů jsou statisíce. Obrovský

problém předlužení opravdu často začíná jen

utouhy vyrovnat se alespoň ve spotřebě vět-

šinové společnosti. Zdá se, že ještě nemáme

mechanismy, které by uměly zasáhnout včas.

Když si pak už člověk bere provaz ajde…, je

pozdě. Ukazuje se, že náklady na řešení ob-

tížných životních situací jsou mnohem vyšší,

než by stál včasný zásah.

Vnímá stát aorgány samosprávy tento

stav jako vážný?

Ano. Především se snaží takové občany pře-

sunout ze svého katastru do jiného. Tento

převažující trend je často jediné opatření

�

Jestliže děti vidí

neustálý nedostatek

základních potřeb,

nekonečnou

nezaměstnanost,

mizerné bydlení a nízké

vzdělání jako normu,

je jasné, že i jejich

cesta životem bude

jen opakováním cesty

rodičů.

proti chudobě vkonkrétní obci. Takové

nehumánní anemorální postupy jsou jasné

porušení ústavy, která nám všem zaručuje

stejná práva. Nedostatek peněz na bydlení,

péči oděti nebo vnemoci přece nemůže

znamenat přesunutí občana do nižší kate-

gorie. Pak nastupuje dvojnásobné vyloučení

– ekonomické ispolečenské. Jsem vyloučen

za to, že jsem vyloučen. Absurdní? Jistě, ale

taková je každodenní realita vněkterých

místech aměstech.

Ale prochází jim to…

Ano, protože jednak nemáme dobře nasta-

vená pravidla pomoci, jednak pomoc přichá-

zí, až když už je chudoba zjevná, zoufalá,

zdálky viditelná. Je to jako skaždou nemocí

– když zanedbáte prevenci nebo první pří-

znaky, můžete skončit iunejlepšího profe-

sora, aon už jen tlumí bolest. Stát vydává

miliardy na zmírnění následků, ale jaksi se

mu nechce do mnohem levnějšího odstraňo-

vání příčin. Je to izvláštní atmosférou – boj

proti korupci nás dovedl do stavu, kdy vše

musí být podle tabulek, podle ministerského

předpisu, podle formálních znaků. Jenomže

život je košatější ajá vidím, že vkonkrétním

městě by třeba chtěli pomoci se sociálním

bydlením, ale musí čekat na zákon. Kolik

let už se připravuje ajak dlouho to ještě

bude trvat? Tedy – potřebujeme nejen dobré

zákony, ale také prostor pro jejich pružné

uplatnění, prostor pro inciativu místních

orgánů, neziskovek apodobných důležitých

článků celé sítě prevence chudoby. Tím

samozřejmě vůbec neomlouvám současnou

až příliš častou hrubost acynismus třeba

pracovníků úřadů práce, kteří dokážou do-

slova vyhodit žadatele opráci nebo pomoc

sodůvodněním, že má špatně vyplněné

formuláře nebo jaksi neví, co chce.

Oni podle vašich zkušeností málo znají

skutečné poměry jednotlivých občanů?

Velmi často. Máme docela propracovaný

systém dávek, který se odvozuje od životního