Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

můžeš / číslo 12 - 2014

20

TIP NA VÝLET

Autor: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Z

imní čas přímo vybízí knávštěvám

vyhřátých galerií, kde se může

člověk dlouze procházet ačerpat

energii zvystavených umělec-

kých děl. Zejména pokud se urodí

hodně sněhu ana vozíku nebo sberlemi se

venkovní výlet mění ve vyčerpávající dob-

rodružství. Lákavou destinaci představují

sbírky Národní galerie vpražském Veletrž-

ním paláci. Tento tip na výlet jsme přitom

nevybrali náhodou. Čtrnáctého prosince se

zde totiž uskuteční Aukční salon výtvarníků

pro Konto Bariéry. Výtvarná díla putující do

dražby budou ve Veletržním paláci předem

vystavena, ato do dvanáctého prosince.

Ikdybyste návštěvu vtomto horizontu ne-

stihli, Veletržák stojí za zhlédnutí kdykoliv.

Pozornost si zaslouží už budova sama.

Jedná se ovýznamnou funkcionalistickou

památku zlet 1925–1928. Svého času byl

Veletržní palác největší stavbou tohoto typu

na světě. Rozlehlé vnitřní prostory sloužily,

jak sám název napovídá, kpořádání veletr-

hů. Po druhé světové válce budovu osídlily

různé podniky zahraničního obchodu.

Vroce 1974 však došlo kvelkému požáru,

který unikátní stavbu málem zničil. Násled-

ná rekonstrukce trvala bezmála dvacet let.

Po jejím dokončení se do objektu nastěhova-

la část Národní galerie.

Najdete zde sbírky moderního českého

isvětového výtvarného umění od 19. století

až do současnosti. Nový domov tu před

dvěma lety našel icyklus Slovanská epopej

od Alfonse Muchy. Především ve třetím

patře potkáte díla umělců světoznámých

jmen – Pabla Picassa, Vincenta van Gogha,

Paula Gaugina, Clauda Moneta ařady dal-

ších. Zapomenout nesmíme ani na domácí

veličiny, jako je Josef Čapek, Emil Filla,

Bohumil Kubišta nebo Jan Zrzavý. Vlastně

se dá předem říci, že kdo má pro moderní

umění aarchitekturu slabost, měl by počítat

stím, že ve Veletržním paláci stráví celý

den. Nebo ještě lépe – neomezí se na jednu

dlouhou návštěvu, ale své potěšení si bude

postupně dávkovat. Osobně musím říci, že

se mi pohled na čistou funkcionalistickou

eleganci nikdy neomrzí. Pokaždé vti-

■ Veletržní palác v Praze je bezbariérový.

■ Uvidíte díla světoznámých jmen.

■ Uskuteční se zde Aukční salon výtvarníků.

Veletržní palác je

kvozíčkářům vstřícný

chém nadšení nahlédnu do dvorany, která

umožňuje průhled do části všech podlaží.

Jen škoda, že skleněný výtah, který skýtá

ještě efektnější podívanou na tento prostor,

není bezbariérový. Vedou kněmu tři schody

ajeho použití jsem si musel před lety coby

vozíčkář sasistentem doslova vyhádat. Prý

tam zbezpečnostních důvodů nevpouštějí

ani kočárky amalé děti.

Proměna klepšímu

Vminulosti jsem ve Veletržním paláci zažil

hned několik veselých historek. Přístup zdej-

ší ochranky akustodů byl bezednou studnicí

příkladů, jak nekomunikovat snávštěvní-

kem na vozíku. Za všechny situace uvedu

jen bodrého hlídače, který mě při vstupu

do výstavního sálu přivítal slovy: „Nazdar,

tak kolik vás je?“ Když jsem se však do

Veletržáku vypravil nyní, všechno bylo jako

mávnutím kouzelného proutku jinak. Nikdo

přitom nevěděl, že jsem novinář na výzvě-

dách. Možná jsem měl jen štěstí na dobré

zaměstnance, možná se něco za poslední

léta opravdu změnilo. Každopádně tento-

krát bylo příjemné nejen umění, ale imístní

osazenstvo.

KVeletržnímu paláci se dostanete nejlépe

autem nebo tramvají. Vpřípadě dopravy

vlastním vozem musíte počítat stím, že

jde ovelmi exponovanou lokalitu. Takže

čekejte potíže skolonami isparkováním.

Dvě vyhrazená místa pro vozíčkáře jsou na

rohu ulic Dukelských hrdinů aHeřmanova.

Ovšem většinou bývají obsazena. Odváž-

nější řidiči mohou zaparkovat na chodníku

před budovou. Nalézá se zde totiž vjezd do

služebních podzemních garáží. Tam sice

návštěvníka nepustí, ale uhnete-li před

závorou vlevo, vjedete na místo, kde se dá

zaparkovat, aniž byste překáželi provozu

chodců. Jinak lze legálně stát na oranžové

placené zóně vponěkud svažité ulici Heř-