Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

můžeš / číslo 12 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

■ Společnost Asistence poskytuje pomoc více než stovce lidí.

■ Desetihodinová osobní asistence vyjde denně minimálně na 900 korun.

■ Společnost potřebuje změnu vpolitice příspěvků na péči.

�

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Společnost Asistence poskytuje osobní

asistenci adalší služby více než stov-

ce lidí stěžkým tělesným postižením.

Voláte po změně výše příspěvku na péči

– především utřetího ačtvrtého stupně.

Znamená to, že uživatelé vašich služeb

jsou ohroženi chudobou?

Naši klienti jsou svým způsobem chudobou

ohroženi celý život. Začíná to už situací

Žití

shandicapem

něco stojí

Erik ČIPERA:

jejich rodiny. Příchod těžce postiženého

dítěte obvykle znamená, že jeden zrodičů

se naplno začne věnovat péči oně. Vsou-

vislosti spostižením se také zvýší celkové

výdaje, takže reálná životní úroveň snadno

poklesne. Navíc se bohužel hodně manžel-

ství následně rozpadne, takže řada našich

klientů má jednoho rodiče samoživitele,

na němž zůstává břímě péče ifinancování

chodu domácnosti. Jeho situace není lehká.

Akdyž pak takový rodič-pečovatel odejde

do starobního důchodu, dostane minimální

penzi.

Jakmile člověk spostižením dospěje, jeho

situace se příliš nezlepší. Sice dostane inva-

lidní důchod apříspěvek na péči, ale pokud

je závislý na užívání služeb, všechny peníze

putují na ně. Když chcete stěžkým tělesným

postižením žít plnohodnotný život, musíte

počítat stím, že vás to bude něco stát. Potře-

bujete-li desetihodinovou osobní asistenci,

vyjde vás to denně minimálně na 900 korun.

Vynásobte si to počtem dní vměsíci azjistí-

te, že ikdyby takový člověk pobíral nejvyšší

příspěvek na péči aktomu běžný invalidní

důchod, bude každý měsíc vminusu. Pokud

nemá práci, kterou stěžkým postižením

není snadné najít, ocitá se vsociálnípasti.

Tito lidé sice mají zabezpečené příjmy, ale

reálně žijí vnedostatku.

Jak to vaši klienti řeší?

Často jsou vdluzích. Unás řada lidí potře-

buje celodenní asistenci, zároveň jsou ale

myšlením nezávislí. Nešli by do nějakého

pobytového zařízení. Strašně by tam trpěli.

Svůj život si chtějí řídit sami. Dělají přesně

to, očem se oficiálně říká, že se podporuje.

Mluví se otransformaci služeb vústavech

sociální péče, klientům má být dávána větší

nezávislost atd. Tady jsou už teď mladí lidé

shandicapem, kteří chtějí žít aktivně anezá-

visle, ale jejich odměnou za snahu je chudo-

ba. Ato se všemi sekundárními dopady na

psychiku, sociální postavení izdravotní stav.

Nejhorší je, že to není vidět. Ti lidé prožívají

každodenní drama, ale to by přece neměli!

Hledají peníze, kde se dá. Jsou ve stresu,

jestli se jim to podaří, aby nemuseli sedět

zavření doma. Oslovují nadace asponzory,

jenže sehnat nezbytné částky zabere nemálo

času avyžaduje to iurčité dovednosti, jimiž

každý prostě nedisponuje. To je přirozené.

Ti šťastnější mají práci, takže si pomohou

zvýplaty. Řadě lidí pomáhá Konto Bariéry

aNadace Jedličkova ústavu.

Vy jste pražská organizace aobyvatelé

hlavního města jsou obvykle považováni

za nejbohatší; také jsou tu nejvyšší pla-

ty. Je díky tomu situace vašich uživatelů

služeb přece jen lepší než vméně boha-

tých regionech republiky?

Ikdyž se naši klienti

musejí uskromnit,

nemluvíme tady

ochudobě, jakou známe

ze zemí třetího světa.