Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

22

můžeš / číslo 12 - 2014

P

rojekt sleduje osudy slavných

Čechů, přibližuje život českosloven-

ských legií, vydává se po stopách

prvního odboje vedeného Tomášem

Garriguem Masarykem.

Tak, jak se vyvíjely události před 100 lety,

na webu přibývají příběhy vojáků, legionářů

adalších lidí zasažených Velkou válkou, do-

provozené vzpomínkami jejich potomků.

Češi vohni Velké války

První světová válka bývá občas Čechy vnímá-

na optikou švejkovského humoru. Vnašich

představách pak ještě někdy koluje postava

Masaryka acosi souvisejícího se vznikem

republiky. Realita tehdy ale vžádném případě

humorná nebyla. Tragické čtyři roky silně

zasáhly celou českou společnost bez výjimky,

aurčitým pozitivem byla jen těžce vydobytá

samostatnost, jejíž udržení do budoucna

neslibovalo nic jednoduchého.

Neznámí iznámí Češi

na válečném poli

Češi rukovali na frontu bez odporu, ikdyž se

toho někteří rakouští politici obávali. Brzy

také začaly rodinám přicházet smutné zprávy

zfronty. Vojáci pocházející zčeských zemí

umírali vSrbsku, vHaliči aod roku 1915

ivItálii. Válka se nevyhnula ani známým

osobnostem. Mezi prvními byl prohlášen za

nezvěstného básník F. Gellner. Různými fron-

tami prošli spisovatelé J. Hašek, E. Bass nebo

K. Poláček. Domů se nevrátilo skoro 290 tisíc

českých vojáků, tisíce dalších byly zraněny.

Ačkoli se zejména německá propaganda

snažila tvrdit, že Češi byli špatnými vojáky,

zbabělci apřeběhlíky, není to pravda – byla

mezi nimi řada hrdinů. Na druhou stranu

například českoslovenští legionáři ve své pod-

statě přeběhlíky skutečně byli. Přesto prosluli

vysokou bojovou morálkou, což dokázali třeba

vbojích uZborova nebo Bachmače. UZborova

přitom částečně stáli Češi proti Čechům, tedy

legionáři proti rakouským vojákům.

Kdo začne jednat?

Mezi českou veřejností postupně stoupal

odpor kválce. Politické iniciativy se jako první

chopil T. G. Masaryk, který se sRakousko-

-Uherskem vnitřně rozcházel už před válkou.

Pouštěl se ale na tenký led avpočátcích hod-

ně riskoval. Na frontě měl své dva syny: poz-

dějšího ministra Jana amalíře Herberta, který

zemřel na skvrnitý tyfus. Na začátku byl také

skoro sám. Nejaktivnějšího spolupracovníka

získal vdosud nenápadném Edvardu Benešo-

vi, který se stal hlavou domácího odboje, ale

brzy musel opustit české země, stejně jako to

udělal už vprosinci 1914 Masaryk. Doplňoval

je Slovák Milan Rastislav Štefánik. Širší oporu

měla trojice u spřátelených osobností, díky

kterým se dostávali do nejvyšších politických

kruhů.

Vývoji pomohl rok 1916. Byla ustanove-

na zahraniční Československá národní rada

složená zMasaryka, Beneše aŠtefánika azá-

roveň zemřel rakouský císař František Josef I.

Jeho nástupce Karel I. vyhlásil amnestii, díky

níž se zcely smrti dostali významní politici

Alois Rašín aKarel Kramář. Jinak ale domá-

cí politická scéna jen pomalu vstřebávala

myšlenku samostatnosti aještě vlednu 1917

odmítla většina poslanců nově deklarovaný

(aMasarykovými lidmi prosazený) cíl dohody,

kterým bylo „osvobození Čechů aSlováků“.

Poslance ale vzápětí napomenula kulturní

veřejnost vManifestu českých spisovatelů,

který je vyzýval, aby na říšské radě hájili

národní zájmy.

Významným momentem byl vcelém

odbojovém snažení vstup Spojených států do

války. Výrazně se tím zlepšily šance dohodo-

vých mocností na celkové vítězství. Ústřední

mocnosti, hlavně Rakousko-Uhersko, po

všech stránkách naopak výrazně slábly.

Američané byli také posilou pro mezinárodní

demokratické kruhy, knimž se Masaryk adal-

ší představitelé československého odboje

řadili. Není náhodou, že právě vamerickém

Washingtonu bylo 18. října 1918 zveřejněno

Prohlášení nezávislosti československého

národa známé jako Washingtonská deklarace.

Zahraniční odboj tímto krokem vyvrcholil.

Od ledna 1918 se množily veřejné akce

na podporu národní samostatnosti aMasary-

ka. České strany vytvořily společný Národní

výbor včele sKramářem, který, již sreál-

nouvidinou neodvratného konce Rakous-

ka-Uherska, odmítl nabídku císaře Karla I.

na federalizaci. Nótu rakouského ministra

zahraničí Andrássyho, vníž přijímal podmínky

stanovené americkým prezidentem, si pak

všichni vyložili jako faktický zánik monarchie.

Na čestné místo totiž Wilson řadil požadavek

samostatnosti Čechoslováků. Nyní už nic

nebránilo hladkému dovršení kdysi bláhového

cíle. Večer 28. října 1918 byl vyhlášen samo-

statný československý stát.

Po vyhlášení mobilizace odjíždějí čeští vojáci na frontu. Foto: archiv Josefa Šípka Zákopy první světové války Foto: John Warwick Brooke, Public domaine

INZERCE

Před 100 lety – život za první světové

„Tak nám zabili Ferdinanda!“ touto událostí odstartoval Český rozhlas projekt

Před 100 lety, který mapuje jak osudové momenty, tak všední okamžiky

první světové války. Nabízí možnost ponořit se do života na počátku 20. století

a projít konfliktem, na jehož počátku všichni věřili, že „do švestek jsou doma“!