Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

NAUČNÁ CESTA PRAHOU

26

můžeš / číslo 12 - 2014

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

A

lice Horná je příjemná žena, ma-

minka dvou dětí těžce postižená

vážným onemocněním sítnice.

Vdobrých podmínkách občas cosi

zahlédne, ale jinak jsou pro ni

tmavé brýle abílá hůl samozřejmostí. Je

však také nadšená keramička ačlověk vůbec

kulturně velmi založený. Zrak ztratila před

deseti lety, takže si leccos ještě umí dobře

vybavit. Prahu zná, ale dnešní tvář města

vnímá už jen sluchem. Nebo že by to šlo

itrochu jinak?

Sešli jsme se na Malostranském ná-

městí anejdůležitější pro nás byla Lea

Skanderová, neúnavná organizátorka

výletů aprocházek po metropoli hlavně

pro lidi spostižením. Lea je živel anic ji

neodradí, aby nepřibližovala naše hlavní

město vozíčkářům, nevidomým adalším

handicapovaným, zejména zciziny. Umí je

nejen zasvěceně provést, ale izorganizovat

ubytování adopravu. Nám však stačily vlast-

ní nohy, ikdyž zMalé Strany přes Karlův

most na Staroměstské náměstí aodtud až

do Anenského kláštera si moc neodpočinuly.

Snad iproto, že jsme nejen šli, ale mnoho-

krát se zastavili na místech, která vidoucí

jen laxně míjejí.

Co vidí ruce

Vstupní brána kostela Panny Marie pod

řetězem je moderní velká kovaná mříž. Lea

vezme štíhlou Alicinu ruku apoloží ji na

tvarovaný kov. Alice se rozpovídá: „Aha,

jezdec na koni, má izbroj… apod ním…

loď… loď splachtou… Proč loď?“ ALea

okamžitě sáhne do své encyklopedické zá-

soby znalostí Prahy: „Připomínka příchodu

johanitů do Čech…“ Na Karlově mostě si

obě nejen okusí dotyk legendárního sousoší

sv. Jana Nepomuckého, ale průvodkyně

poprvé vytáhne úžasnou pomůcku – plas-

tický reliéf, tentokrát Malostranské věže.

Popisuje detaily aAlice přesně vede prsty

po vyvýšené kresbě avlastně vidí, vidí, jak

památka vypadá.

Stejný, ikdyž pro nás vidoucí zahanbující

zážitek přinášejí reliéfy Herkula na stěně

Clam-Gallasova paláce. Alice umí prsty dob-

ře číst: „To jsou krásně tvarované silákovy

ruce… lev, hlava lva, Kentaur… oni zápa-

sí… Herkules ho poráží…“ Na obrovských

■ Turistická Praha i pro nevidomé.

■ Jak se dívat jen dotyky.

■ Některé věci je lepší nevidět.

Vypůjčené oči

LEGENDÁRNÍ LENNONOVU ZEĎ si Alice pamatuje, ale moc ji zajímalo, jak vypadá dnes.