Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

časopis pro ty, kteří se nevzdávají

26

můžeš / číslo 11 - 2013

STUDIUM V ZAHRANIČÍ

■ Nevidomá studentka zBrna vyrazila za studiem vysoké školy do Finska.

■ Finsko oplývá lepšími službami a pohodlím pro lidi spostižením zraku.

■ Nevidomí Češi bývají aktivnější, samostatnější i vzdělanější než na severu Evropy.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

V

eronika Janíková od narození

nevidí. To jí však nebrání studovat

na vysoké škole management vpe-

dagogice. Nejzajímavější na jejím

studiu však je, že jeho nemalou část

absolvovala ve Finsku. Dostala tak jedineč-

nou možnost srovnat život spostižením

zraku unás avzemi, která je považována

za velmi přátelskou klidem shandicapem.

Zjejích postřehů však překvapivě vyplývá,

že ne všechno je vČeské republice vporov-

nání sFinskem horší. Zejména pokud jde

osamostatnost lidí spostižením zraku.

Dnes šestadvacetiletá studentka pochází

zTřince, ale bydlí vBrně. Ještě na základní

škole se musela smaminkou přestěhovat,

protože vpůvodní domovině nenašla příle-

žitost ke své integraci avhodnému vzdělá-

vání. Moravská metropole jí však potřebné

zázemí poskytla, takže mohla rozvinout své

vlohy. Nejprve ve speciální škole na Hlin-

kách, pak na Biskupském gymnáziu, později

na Masarykově univerzitě.

Finsko byl dobrý nápad

Ve třetím ročníku studia speciální pedagogi-

ky doporučila Veronice vedoucí bakalářské

práce, aby se vypravila do Finska. „Je to země

známá inkluzí aspeciálním školstvím. Ten

nápad se mi zalíbil, atak jsem vsrpnu 2010

do Finska vrámci programu Erasmus oprav-

du odjela,“ vzpomíná Veronika. Nejprve šlo

opůlroční pobyt, který si následně prodlouži-

la. Byla oficiálně přijata na visiting program

pro zahraniční studenty. Zároveň pokročila

kmagisterskému studiu managementu

vpedagogice. Některé předměty absolvované

ve Finsku jí přitom vBrně uznali. „Tento obor

vsoučasnosti dokončuji. Teď píši diplomovou

práci na téma strategie řízení škol pro zrako-

vě postižené – lidské zdroje avedení týmu,“

upřesňuje sympatická ausměvavá studentka.

Místem jejího finského působiště bylo

město Jyväskylä. Zde navštěvovala univerzitu

aseznámila se také schodem speciální státní

školy pro děti spostižením zraku. Ta má de-

vět ročníků plus desátý nepovinný, zaměřený

na praxi azvládnutí přechodu do dalšího

života. Chodí sem děti iskombinovanými

vadami. Kdo chce, má možnost ubytování.

Ve třídě je přibližně osm žáků. Kdispozici

Finsko pohledem

nevidomých

jsou nejrůznější pomůcky, ato ikvyzkoušení

pro ty, kdo chodí jinam. Pořádají se zde také

týdenní školení pro učitele aspolužáky han-

dicapovaných dětí integrovaných do běžných

škol. Těch je hodně. Kdispozici mají asistenty

pedagoga placené státem. Ještě jedna podob-

ná speciální škola pro přibližně padesát dětí

působí vHelsinkách, je však švédská.

Ve Finsku jsou totiž dva úřední jazyky.

„Já jsem se nejprve bez problémů domlou-

vala anglicky. Jakmile jsem ale pochytila

základy finštiny, místní obyvatelé okamži-

tě angličtinu opustili auž se mnou chtěli

mluvit jen vjejich mateřštině,“ popisuje

Veronika jazykové peripetie. Finština si ve

složitosti nezadá sčeštinou, má dokonce

mnohem víc pádů.

Čeští nevidomí jsou nezávislejší

Integrace, respektive inkluze je ve Finsku

jednoznačný trend. Do speciálních škol cho-

dí jen ti, kdo by se jinde neuchytili. Nejen

tam, ale vcelém finském školství se pedago-

gové zaměřují na tvořivé projekty. „Všude je

kladen důraz na kreativitu asamostatnost.

Vhodinách angličtiny třeba sledují projevy

politiků apak je analyzují obsahově ijazyko-

vě,“ srovnává česká studentka apokračuje:

„Pozice nevidomých je po materiální stránce

lepší než vČeské republice. Mají dost pro-

středků na to, aby bylo očlověka vždy poho-

dlně postaráno. Například za pouhých pět

eur máte sedmnáct jízd taxíkem kamkoliv!“

Vzápětí ale poukazuje na odvrácenou stra-

nu pohodlného servisu. „Na celé univerzitě

jsou jen čtyři nevidomí studenti. Finové spo-

stižením zraku nemají tak často vyšší vzdělání

jako unás doma. Navíc se tam daleko obtížněji

uplatňují vpraxi.“ Podle Veroniky může být

důvodem nižší motivace prosadit se. „Myslím,

že čeští nevidomí jsou daleko nezávislejší.“

Paradoxním důsledkem je lepší vybavení

českých měst pro samostatný pohyb lidí

VERONIKA se podílela i na interaktivní

výstavě Moje cesta, která žákům

přibližovala život s postižením.