Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

■ Rodiče dceru varovali, že sochařina je těžká dřina. Neposlechla.

■ Některé galerie i veřejnost nepovažují keramiku za „rovnocennou disciplínu“.

■ Kdysi se bohatí chlubili, že se znají sumělci, dnes je to naopak.

UMĚLCI KONTA BARIÉRY

Text: PAVEL HRABICA

Foto: JAN ŠILPOCH

Váš dědeček byl slavný malíř Vlastimil

Rada, rodiče známí sochaři-keramici.

Nebyla jste na tento generační „předvoj“

vpočátcích alergická?

Ne, vůbec. Myslím, že ani na škole mě

pedagogové nešetřili, nebo naopak

nepřetěžovali.

Bylo samozřejmé, že jste na

rodinné tradice navázala? Byla

zde možnost, že byste se tře-

ba rozhodla pro medicínu?

Rodiče byli rádi, že se dobře

učím, adoufali, že se budu

věnovat jinému povolání.

Od práce skeramikou mne

zrazovali. Oba zdůrazňovali,

ať si uvědomím, jak je sochařství fyzicky

namáhavé, náročné na čas, prostor na práci

aje třeba mít stále nové nápady aumět se

prosadit, aproto není pro ženu lehké se jím

živit. Ato bylo vdobách, kdy uživit se umě-

ním bylo pro umělce mnohem snadnější

než dnes. Tenkrát, když nebylo za co peníze

utratit, lidé nakonec šli před Vánoci do Díla

akoupili grafiku, plastiku, obrázek. Chtěl-

-li ovšem člověk vdobě normalizace dělat

něco významnějšího či vystavovat vdobré

galerii, musel se sněkým nahoře plácat po

ramenou, minimálně. Na druhou stranu si

uvědomte, že umělci měli výsadní postavení

tím, že nemuseli být zaměstnaní, což bylo

pro ostatní lidi trestné. To je dnes minulost.

Pokud se váš prarodič prosadil jako malíř,

myslíte, že se už vprvní republice uměl

plácat po ramenou aměl ostré lokty?

Tenkrát bylo všechno jiné. Stát se umělcem

nebylo takové terno, asi záleželo především

na houževnatosti, talentu aštěstí, podobně

jako dnes. Ale žil jednak vdobě, kdy umělců

bylo méně, malíři malovali plátna třetinová,

čtvrtinová, než je malují ti dnešní – astačilo

to. Byla jiná doba. Třeba vtom, že podni-

katelé, právníci, lékaři, ipolitici si kladli

za čest, že byli členy uměleckých spolků,

sdružení, že chodili svýtvarníky na večírky

můžeš / číslo 11 - 2013

20

Kořenů svých

se nezbavíme

avýstavy, na kterých kupovali jejich díla.

Tím je podporovali. Byli to mecenáši. Navíc

si pokládali za čest, že se stím či oním ma-

lířem, sochařem či jiným umělcem

znali, byť byl umělec chudý jako

kostelní myš. Dnes se to, až na

výjimky, otočilo.

Zmnohých vašich děl vychází

pocit, že postavy jsou ksobě pevně

spojené, ale že by současně chtěly

ztohoto sepětí uniknout, ale nejde

to…

Je to správný postřeh. Název některých

seskupení je Generace. Lidé vyrůstají zko-

řenů, pod nimi jsou generace předcháze-

jící. My onich sice vždy moc neznáme,

ale víme, že ti lidé tu žili. Teď jsme tady

my, chceme se realizovat, chceme žít po

svém, ale jsme svázáni se svým původem,

navazujeme na zvyky předků ana jejich

kulturu. Málokomu se podaří úplně opros-

tit od minulosti.

Myslíte, že dnešní generace chtějí nava-

zovat na ty předcházející? Nezáleží jim

spíš na věcech ačinech pomíjivých, ikdyž

sokamžitým efektem?

Možná ano, ale stejně vnich kořeny přede-

šlých pokolení jsou, život před nimi pozna-

menal ije. Život předtím nelze odstranit.

Každá společnost má generační linii, ikdyž

všude na světě jinou.

Neměla jste tendenci odtrhnout se od

práce svých rodičů nebo dědečka?

Vědomě ne. Co se malování týká, na to

jsem neměla talent, ale sochařství, práce

skeramikou mě přitahovaly. Vzačátcích,

už na konci vysoké školy, jsem se vyjad-

řovala snadsázkou vmezích lehkého

poetismu se surrealismem, tematicky jsem

hodně užívala přírodu, rostlinné izvířecí

motivy, kombinovala jsem reálné postavy

Šárka RADOVÁ:

KOMBINACE papíru s porcelánem

JEDNO Z MNOHA generačních témat

NAŠE KOŘENY vyrůstají z života předků.