Strana 17
můžeš / číslo 11 - 2013
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
17
PUTOVNÍ VÝSTAVA
■ Hranice mezi designem pro seniory a lidi shandicapem bývá neznatelná.
■ Studenti prý často tvoří spíš na efekt.
■ Je design zprofanovaným výrazem pro všechno?
Text: PAVEL HRABICA
Foto: JAN ŠILPOCH
S
družení CZECHDESIGN připravilo
pro letošní podzim výstavu Design
vnejlepších letech. Jak se píše
vkatalogu, je to výstava určená ve-
řejnosti, které není vlastní stárnutí.
Výstava samotná byla jen jednou ze součástí
festivalu Týden přístupného designu, kte-
rému se sdružení věnuje již od roku 2004.
Výstava zahájila vPraze vGalerii Czech-
designu, během následujících měsíců bude
putovat po Česku na pobočky Raiffeisenban-
ky, která je partnerem Czechdesignu.
Lépe vidět, lépe vnímat
„Na první pohled se může zdát, že jsme se
zaměřili čistě jen na seniory,“ tvrdí kurá-
torka výstavy Veronika Loušová (autorka
kuchyňské sestavy pro vozíčkáře). Nepopírá,
že tentokrát byli senioři hlavním „objektem“
zájmu. „Stárnutí je spojené se sníženou
pohyblivostí, často shorším viděním, jiným
druhem pozornosti, atak každý, kdo chce
pro tuto kategorii něco vytvořit, musí se
nutně setkat ataké inspirovat věcmi, které
slouží jako pomůcky pro lidi shandicapem,
pro vozíčkáře, nevidomé nebo slabozraké.
Ta hranice může být velmi nezřetelná,“
vysvětluje kurátorka avše dokumentuje na
vystavených exponátech.
Ztěch modernějších například aplikace
Big Launcher pro chytré telefony či tablety,
svýraznými avelkými ikonami. Jsou dobře
čitelné jak pro slabozraké, tak pro seniory,
kteří nemusejí při každém zazvonění hledat
brýle na čtení. Navíc obsahuje tlačítko SOS
ageolokační funkci. Aplikace je přizpůso-
bena ipro ovládání přes elektrický vozík, je
využitelná také pro nevidomé.
Kdo zpánů ještě zažil povinnou vojenskou
službu, mávne nad vidličko-nožem rukou.
Přiostřené lžíce, které vpolních podmínkách
nahrazovaly celý příbor ašlo snimi krájet
ituhý kus masa, si jistě pamatují dodnes. Ale
vidlička od Mika Millera jako elegantní sou-
část příboru srozšířenou dolní částí ahlavně
přiostřenou (ne ostrou) hranou je vhodná
pro všechny, které zrazuje ruka. Využít ji
mohou senioři, kterým neslouží jedna ruka,
stejně jako lidé spohybovým handicapem od
narození. Vidlička umožňuje snadné krájení
masa ijeho napichování.
Nežít vnemocničním pokoji
Veronika Loušová tvrdí, že díl viny na tom,
že se mladí designéři často nevěnovali sku-
tečně funkčnímu designu, měly výtvarné
školy. „Učili se dělat krásné vázičky, ale ne
funkční. Aje stále obtížné takový přístup
zlomit.“
Podle ní se zdesignu stalo nadužívané
slovo. Přitom design, který nedělá zvěci
věc přístupnou ipo praktické stránce, je jen
hraním si se slovíčkem. „Dneska je všechno
,designové‘.“ Iproto není zájem mezi mla-
dými designéry o„přístupný“ design unás
tak velký. Otom svědčí ifakt, že jen část
exponátů na výstavě pocházela zČeska,
ačkoli některé ztěch domácích produktů
již našly místo ve výrobě aprodávají se
(např. sedátko do sprchy).
Podle Päivi Tahkokallio, finské spoluau-
torky výstavy, jde ioto, aby se tvůrci naučili
navrhovat věci aprostor tak, aby plnily
požadavky lidí ve vyšším věku aspohybo-
vými problémy, ale aby současně prostředí,
ve kterém žijí, nevypadalo jako neosobní
nemocniční pokoj.
(Ne)přístupný design
Co je přístupný design?
Vznikl v. letech vUSA jako reakce na
návrat zraněných azmrzačených vojenských
veteránů zVietnamu do vlasti ajejich
začleňování zpět do společnosti. Postupem
doby se tento přístup dostal ido Evropy.
Zásadou je, že křešení mnoha potíží
znevýhodněných skupin nejsou vždy potřeba
složité kompenzační pomůcky, ale drobné
zásahy do použitelnosti designu věcí
stejně jako lepší informovanost designérů,
architektů astátní správy.
info
V DNEŠNÍ VIZUÁLNÍ ÉŘE vsadili autoři výstavy např. na plakáty
vysvětlující obtíže seniorského věku.
EXPONÁTŮ Z DOMÁCÍCH DÍLEN mladých designérů bylo
na výstavě v pražském Designcentru méně.
Z VÝSTAVNÍ SÍNĚ
poputuje výstava postupně na pobočky
spolupracující Raieisenbanky po Česku.