Strana 10
10
můžeš / číslo 11 - 2013
TÉMA: Léčebné ústavy
■ Největší psychiatrická nemocnice by se mohla zmenšit. Ale ne bezhlavě.
■ Více péče vterénu má výhody odborné i ekonomické.
■ Problém: starý známý resortní přístup.
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Foto: JAN ŠILPOCH
S
lovo „blázinec“ už vnaší společnosti
dávno patří jen do anekdot ahos-
podských promluv. Skoro všichni
jsme pochopili, že psychiatrické
onemocnění je opravdu vážnou
věcí, skterou si může poradit jen odborník.
Nedávná proměna názvu největší léčebny
duševních nemocí na Psychiatrickou nemoc-
nici byla tedy oprávněná.
Na jedenatřiceti odděleních se na tisíc
zaměstnanců stará ovíce než 1300 pacien-
tů. Velký, opravdu velký komplex. Je po sto
letech své existence ještě schopný přinést
kvalitní péči? Jak vlastně čelí současným
Bolest duše může být horší než nádor
vichrům snah po zrušení všech podobných
ústavů?
Ředitel nemocnice MUDr. Martin Hollý
ví, že vtomto případě není velikost syno-
nymem pro věčnost: „Vůbec nesoutěžíme
opočty pacientů, naopak. Dobře víme, že
každý den zbytečně prožitý unás nepomáhá
návratu do běžného života. Ale jsme lékaři
anemůžeme poslat na ulici nemocného, kte-
rý nemá kam jít ajak se uživit. Máme možná
až desítky těch, kteří by už nemuseli být
vnemocnici. Kam půjdou? Kdo na ně čeká
apomůže jim? Nikdo.
Mladí pacienti, kteří nezískali tzv.
důchod zdětství, protože nemoc propuk-
la vrané dospělosti, kdy ale ještě neměli
odpracovanou dostatečnou dobu, nemají
Kadeřnice avizážistka
zaujme nejen trochu
unavenou tváří, ale
především očima.
Je vnich velká touha
zbavit se utrpení.
PŮVODNĚ PŘEKRÁSNÉ SECESNÍ BUDOVY
(a nejen ony) by potřebovaly
radikální léčbu od stavbařů.