Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

můžeš / číslo 11 - 2013

Bolest duše může být horší než nádor

nárok na nic. Nemocnice je jediné místo na

světě, kde dostanou najíst, lůžko aodbornou

pomoc. Uvědomují si tyto tvrdé skutečnosti

radikální zastánci zrušení všech ústavů?

Podílíme se na zásadní reformě, chceme,

aby po celé republice vznikala malá centra,

která by se oně postarala, ale ikdyž nyní

reforma projde, bude to trvat třeba až deset

let, že se budeme moci opravdu zmenšit.“

Slova moderního, přesto zkušeného

psychiatra smezinárodními zkušenostmi

(odborné anglické termíny se mu vkráda-

jí do každé věty) působí až mrazivě. Na

začátku 21. století jsou vážně nemocní lidé

bez možnosti opustit nemocnici, ikdyby se

mohli dál léčit ambulantně? Není právě tady

jedna zčerných děr zdravotnictví, kde utíka-

jí peníze, ojejichž dramatickém nedostatku

slyšíme každý den?

VEvropě mají obdobná zařízení 200–300

lůžek. Nejde jen o velikost, přímo úměrně

souvisí také se spádovou oblastí. Do takové

nemocnice by to mělo být kolem padesáti

kilometrů. Pro pacienta ijeho rodinu. Vpří-

padě Bohnic adalších velkých ústavů jde

nejméně odvojnásobek. Koncepce, reformy

aplány mohou být krásné, ale pacienti trpí

už dnes. Amnohdy nepotřebují týdny amě-

síce na lůžku.

Petra supřímnýma očima

Uprostřed rozsáhlého areálu vnenápadné

budově najdete dveře scedulkou Komunitní

terénní centrum. To je místo, kde umějí

zasáhnout vsituacích zhoršení nemoci,

psychických potíží plynoucích zživotních

pohrom, ale iupodezření zrozvoje vážněj-

ších poruch, např. schizofrenie.

Nejde jen oběžnou ambulanci, vždy

je připraveno několik lůžek – mohou být

potřeba jen jednu noc nebo pár dnů. Také

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Kdo je MUDr. Martin Hollý

Ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice od

r. . Absolvent Jeseniovy lékařské fakulty

Univerzity Komenského ve slovenském

Martině.

Věnuje se dlouhodobě psychiatrii

asexuologii. Působí také vtréninku

komunikačních atýmových dovedností.

Smanželkou vychovává pět dětí.

info

práce sester počítá ispůsobením vpřiroze-

ném prostředí pacienta, komplexní pohled

na jeho je důležitým krokem kpředcházení

dlouhodobým pobytům na lůžku. To vlastně

není nemocnice, ale model, jak by mohla

fungovat centra třeba vkaždém okrese.

Blonďaté Petře je třicet čtyři auž půl roku se

sem vrací. Tentokrát na den dva?

Její diagnózu vědět nesmíme, ale krát-

kým povídáním souhlasí. Kadeřnice avizá-

žistka zaujme nejen trochu unavenou tváří,

ale především očima. Je vnich velká touha

zbavit se utrpení. Touha po překonání ne-

moci anávratu kzajímavé práci. Teď neumí

nebo nemůže žertovat, teď bojuje sdémo-

nem avěří sestřičkám ilékařům centra, že

se její svět zase rozsvítí.

poblouznění, nezřízený život nebo dokonce

hypochondrii jsme uleckterého znemocných

ochotni alespoň připustit. Zkrátka kde není

vidět jizva, modřina, otok nebo průkazný

rentgen, má fantazie prostor. Ale moderní

psychiatrie umí objektivně apřesně určit

diagnózu aumí iléčit. Skoro vždy.

Jako iostatní lékařské obory si jen má-

lokdy neví rady. Přesto nejen veřejnost, ale

ilékaři jiných oborů nejednou zapochybují

– je toto opravdu medicína? Možná právě

zde začíná hlavní problém české psychiat-

rie, která má dobré mezinárodní renomé.

Ale má také opravdu velké léčebny, málo

terénních pracovišť a– vpřípadě bohnické

nemocnice – dluh vopravách aúdržbě celé-

ho areálu ve výši 2 mld. Je to bohužel vidět.

MUDr. Martin Hollý ví, že zrovnopráv-

nit jeho obor ve vědomí (icelé lékařské)

veřejnosti mohou jen moderní postupy, lepší

alepší výsledky anekonečná osvěta: „Lidský

organismus je celistvý. Ive svém zdraví ane-

moci. Často zjišťujeme psychické potíže jako

následek onemocnění těla ajeho orgánů.

Aobráceně, některé diagnózy, původně

interní, chirurgické nebo onkologické,

Kdyby nebylo toto nevelké zařízení

uprostřed obrovské nemocnice, asi by

skončila na měsíce na standardním ženském

oddělení. Péče oni by stála mnohem více,

ale hlavně její kontakt srodinou by se velmi

ztížil. Takto koncipovaných center jsou po-

třeba desítky. Aproč je ještě nemáme?

Naše hodně pokřivené představy

Nemoci duše jsou už odpradávna spojovány

stajemnými kouzly, neznámými přírodními

silami nebo dokonce spokřiveným charakte-

rem. Ikdyž doby všeobecného tmářství snad

pominuly, jisté stigma na pacientech psychiat-

rů zůstává. Když ne mocnosti pekelné, alespoň

podezření na nějakou úchylku, náboženské

mohou končit unás. Takže vůbec nejsme

přívěskem zdravotnického systému, ale jeho

neoddělitelnou součástí. Ataké sociálního,

protože komplikovanější společenské, rodin-

né, pracovní ifinanční souvislosti najdete

ukaždého znašich nemocných. Jenomže…

Tahle banální pravda se nemůže vpolitice

státu stále prosadit. Když přijde těžká chvíle

vrodině, ublízkých, uspolupracovníků,

naši adresu zná každý. Když se nic neděje,

zůstáváme trochu ve stínu.“

Přitom každý si může bohnickou ne-

mocnici prohlédnout doslova zblízka. Tady

nenajdete ani zavřené brány, ani ozbrojenou

stráž, ale docela pěkně upravený areál schrá-

něnými dílnami, prostor pro divadlo, hudbu

ivýstavy iznovuotevřený secesní kostel.

SPOLUAUTOR ZÁSADNÍ REFORMY

psychiatrie se zmenšení

své nemocnice vůbec nebojí.

Nemoci duše

jsou už odpradávna

spojovány

stajemnými kouzly.

