Strana 9
Umějí včas pomoci ipraktičtí
adorostoví lékaři?
Dnes mají tito odborníci pravidel-
né edukace, jak rozpoznat první
symptomy, zejména u mladých lidí.
Měli by pak pacienta rovnou po-
slat na neurologii. Při podezření na
tuto diagnózu totiž není na co če-
kat. Svoji roli může sehrát i rodina
a nejbližší okolí, které si všimne, že
není něco v pořádku. Z počátečních
symptomů může být například ná-
padná výrazná únava, třes, nestabi-
lita při chůzi nebo stížnosti na brně-
ní končetin. Také podstatné změny
v chování, v celkových projevech či
snížení energie by nás měly rychle
nasměrovat k lékaři.
Jak blízko na horizontu jsou nové,
převratné léky?
V současné době se mluví i o kon-
ceptu „freedom from disease activity“
(tedy „žádné aktivity choroby“) a na
český trh přicházejí stále účinnější
imunomodulační léky. Některé mají
šedesáti- až sedmdesátiprocentní
účinnost na snížení aktivity choro-
by. Ovšem často platí, že čím silněji
působíme na imunitní systém, tím
větší je možnost závažných vedlej-
ších účinků. Takže neustále musíme
hledat rovnováhu mezi prospěchem
a rizikem terapie.
Už jste říkala, že existuje pro-
kazatelná souvztažnost mezi
výskytem této nemoci aživotním
stylem. Nevede tudy cesta ke
zlepšení?
Chápu, že existuje riziko melano-
mu, když chodíme více na slunce
a nechráníme se dostatečně. Ale bez
slunce si nevyrobíme dostatek vita-
minu D. A pokud se budeme opalo-
vat rozumně, budeme mít dobré zá-
soby, v zimě si pak pacienti mohou
doplňovat zásoby vitaminu D formou
kapslí. Stejně tak je důležité nepře-
cházet žádné virózy a dbát na kvalit-
ní stravu s dostatkem nenasycených
mastných kyselin. Velmi důležitou
součástí režimu má být pohyb. Exis-
tují jednoznačná data, že pravidelný
posilovací trénink v kombinaci s tré-
ninkem aerobním má výrazný vliv
na imunitní systém.
Tady bych docela pochválila nej-
různější pacientské organizace, kte-
ré pořádají mnoho velmi užitečných
akcí. Nejde jen o osvětu, ale také
o určitou a dost důležitou vzájemnou
pomoc a podporu. Zkrátka potřebné,
zejména pohybové a rehabilitační
aktivity jdou pacientům lépe, když
vidí pokrok u ostatních, když se svou
diagnózou nejsou sami. Kéž by těch,
co pravidelně cvičí, rehabilitují a vů-
bec se snaží o aktivní život, bylo ještě
víc.
Ve chvíli, kdy už je u pacienta ně-
jaký trvalý handicap, měl by být sle-
dován nejen neurologem, ale také
rehabilitačním lékařem, který mu
ušije rehabilitační péči na míru. My-
slím tím individuální fyzioterapii,
ergoterapii, strečink pro prevenci či
zmírnění kontraktur, balanční cviče-
ní, objedná ho často i k psychologo-
vi. V ČR je bohužel rehabilitace velmi
podceňována anebo často zaměňo-
vána za wellness.
Kdo je
prim. MUDr. Martina Kövári, MHA
Je primářkou Kliniky rehabilitace atělovýchovného lékařství
. LF UK aFN Motol, kde je přednostou prof. PhDr. Pavel
Kolář, Ph.D.
Je druhoatestovanou neuroložkou aza působení na
Neurologické klinice vKrči vybudovala Centrum pro
roztroušenou sklerózu. Byla oceněna cenou Senátu ČR za
péči opacienty sroztroušenou sklerózou (). Vroce
pak atestovala voboru rehabilitační afyzikální medicína
anásledně úspěšně absolvovala konkurz na primářku
Kliniky rehabilitace vMotole.
Ve své praxi se věnuje hlavně neurologickým pacientům
(sroztroušenou sklerózou, scévní mozkovou příhodou,
sdětskou mozkovou obrnou apod.), včetně aplikace
botulotoxinu do spastických svalů.
Je aktivní vmnoha mezinárodních společnostech, publikuje
vnašich izahraničních knihách ačasopisech.
Nemocný
a rodina
Po staletí se členové rodiny starali
o své nemocné. V sednici, tedy
hlavní místnosti, se rodilo i umíralo.
Výjimkou byly vojenské lazarety,
kdy se musel či měl o zraněného
vojáka postarat stát či ten, kdo ho
poslal do bitvy. Jak víme z pověstí,
historie i pohádek, péče o nemoc
-
ného člena rodiny nebyla vždy
jen ideální, ale byla jediná mož
-
ná. Rodina byla nezastupitelná.
V současnosti, především v ekono
-
micky vyspělých zemích, dáváme
přednost odbornosti před laickou
pomocí členů rodiny. Místo citů,
vzdychání, slz a foukání na bolavá
místa dáváme přednost raciona
-
litě, někdy doslova „chladné“ oceli
a sterilitě před projevem citového
vztahu. Rozumem každý z nás
chápe, že umístění do nemocnice
přináší větší naději na uzdravení.
Zánět slepého střeva doma již nikdo
nebude operovat, přeraženou nohu
těžko budeme léčit jenom teplým či
studeným obkladem. Orientujeme
se tedy na odbornost, věříme „ša
-
manům“ v bílých pláštích více než
sami sobě. Nepochybuji, je to tak
určitě správné, racionální. Ale kdysi
také byli lékaři či odborně vzdělaní
laici zváni do rodin k ležícímu pa
-
cientovi, aby mu pomohli. Obdobné
spojení lékařské péče a pohlazení,
starost členů rodiny, lidí emoč
-
ně blízkých tomu, kdo právě trpí,
je také nutné a také „uzdravuje“.
Obojí, racionalita i emoce musí být
zastoupeny, aby se stav nemocné
-
ho zlepšoval. I na sádru na těle a na
obvazy je možné a správné občas
s láskou foukat a nemocného zcela
„nehygienicky“ pohladit, politovat
a políbit. Léčí to podobně jako před
staletími. Předpisy a znalosti se
mění, ale význam citových vazeb
přetrvává.
Autorka je socioložka, předsedkyně
Správní rady Nadace Charty 77.
SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ
9
Roztroušená skleróza se zejména
v prvních fázích projevuje
v izolovaných atakách. Když se
podaří nasadit správnou léčbu,
člověk může být i léta bez
příznaků. A zaslouží si tedy naprosto
normální zacházení, fungující
vztahy s okolím a podobně.