Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR / INKLUZE

Školy proto vítají, že tu existuje

alespoň nějaká podpora, šance získat

peníze na asistenta a pomůcky. To

vnímají jako jednoznačně pozitivní

změnu. A dál se vede už spíše věcná

debata – jak to má být s druhým ja-

zykem pro děti s lehkým mentálním

postižením, nakolik lze organizačně

zvládnout individualizaci, aby třeba

někteří žáci měli větší podíl praktic-

ky orientované výuky a podobně.

HROZÍ OBRAT

ALIKVIDACE INKLUZE?

Přesto opravdu jisté nebezpečí ob-

ratu hrozí. Pokud se podíváme na

křivku podílu žáků se speciálními

vzdělávacími potřebami v běžné žá-

kovské populaci, vidíme ve školním

roce 2016/2017 jasný zlom a ná-

růst. Není to tím, že by odněkud přišly

nějaké nové děti, ale žáci s nějakým

problémem prošli znovu poradnami

a ty u nich diagnostikovaly nějaký

stupeň nutné podpory. Celkově je

systém podpor také nákladnější, než

ministerstvo na začátku předpoklá-

dalo. A vzhledem k tomu, že náběh

investic do společného vzdělávání

se potkává se snahou státu dát více

peněz na učitelské platy, v minister-

ském rozpočtu začíná být těsno.

I proto chce právě projednávaná

novela inkluzivní vyhlášky omezit

počet asistentů ve třídě. A debatuje se

i tom, zda by nebylo možné do spe-

cializovaných škol opět přesunovat

i děti, které škola nezvládá, i když ne-

mají natolik závažnou diagnózu, jež

by takový přesun odůvodnila. Ve spe-

ciálních školách, jde hlavně o bývalé

školy praktické, by tak vznikaly třídy,

kam bychom sesypávali všechny děti,

s nimiž máme nějaký problém a ško-

ly si s nimi nevědí rady.

Pokud by k takové změně oprav-

du došlo, vrátíme se k praxi, kdy část

škol, která na společné vzdělávání

není připravená, začne do speciál-

ních škol přesunovat děti, které jsou

prostě jen obtížné. Často jde o školy,

jejichž vedení s inkluzí dlouhodobě

nesouhlasí, a proto po léta odmítalo

se na něco takového připravit. Pro-

blém by to byl nejen pro děti samot-

né, ale i z hlediska systému. Část škol

by odmítala hledat cesty podpory

uvnitř vlastní školy, protože by měly

k dispozici jednodušší cestu – odsu-

nout problémové dítě někam jinam,

kde už se jím nebude nutné zabývat.

Vrátili bychom se ke stavu zhruba po

roce 2000. To by ve chvíli, kdy po-

čet dětí ve speciálních školách u nás

klesá k číslům obvyklým ve vyspělé

Evropě, opět znamenalo obrat a ces-

tu na chvost evropských statistik.



Autor spolupracuje sInformačním

centrem ovzdělávání EDUin.

Můžeš

podpořit

dobrou

věc!

INZERUJ

VČASOPISE

MŮŽEŠ

OBJEDNÁVKY

INZERCE:

Veronika Vojtíková

tel.:

725 208 298

e-mail:

veronika.vojtikova@muzes.cz

Pro děti nebývá

odlišnost problém.

Běžné školy vnímají,

že děti se zvláštními

potřebami se objevují

ve třídách stále častěji

a nejde o žáky, které by

bylo možné přesunout

do nějaké specializované

školy.