Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

Pavel Nový (*)

Divadelní afilmový herec; před příchodem do pražské Ypsilonky

působil na několika regionálních scénách. Před kamerou stál

poprvé ve  letech, hraje vkomediích ivdramatech.

Je  let kmenovým členem Studia Ypsilon, kde vytvořil desítky

postav (vsoučasné době hraje mimo jiné vinscenacích Babička,

Sežeňte Mozarta! nebo Jezinky abezinky). Herecký koncert

předvedl Pavel Nový vroli otužilce Broni ve filmu Bohdana Slámy

Bába zledu, za kterou získal Českého lva za hlavní roli ().

Vroce  se Pavel Nový nakazil na Kypru západonilskou

horečkou, která napadá celý nervový systém, včetně mozku.

Díky intenzivnímu léčení vPříbramské nemocnici, vMotole

aRehabilitačním ústavu vKladrubech nemoc podle vlastních

slov jakžtakž překonal.

Studio Ypsilon: www.ypsilonka.cz

27

Když jsem si přečetl scénář, napadlo

mě jedno – že roli otužilce může hrát

Jaroslav Dušek nebo já.

Co vám tým lékařů doporučil,

abyste v„novém“ životě Pavla

Nového dělal?

Hlavně to mít v hlavě srovnaný, a pak

je docela pozitivní být paličatý. To

mi docela jde, třikrát mě nevzali na

DAMU, a stejně jsem se stal hercem!

Jaké sportovní disciplíny jsou pro

vás důležité?

Bicykl a otužování. Mám elektrické

kolo, to abych nezdržoval kamará-

dy, kteří mě někam vezmou s sebou.

Každý den jezdím na normálním kole

do lesa. Pak si zajdu zaplavat, tak za-

čínám den. Běhání nedávám, tak jen

pajdám, ale soustředěně jdu líp.

Narodil jste se jako Panna,

vneděli atěsně před polednem,

všechno nejlepší na začátku ces

-

ty životem. Jaké ty sezony byly?

Jako v písničce – jednou jsi dole, jed-

nou nahoře… V září 1989, těsně před

listopadovou revolucí, jsem dostal na-

bídku na angažmá od Jana Schmida.

Z Kladrub jsem se po několika měsí-

cích dostal poprvé k „rodině“, do Ypsi-

lonky za pomoci Martina Dejdara. Vy-

zvedl mě na Vánoční večery v léčebně

se svou velkou dodávkou, napřed jsme

„hodili“ vozík, pak mě ve dvou naložili

do auta. Naštěstí máme v divadle vý-

tah, prostor je přístupný pro vozíčkáře.

A já konečně „přistál“ na jevišti, bylo to

úžasný. Byl jsem dost naměkko.

Pokud byste vrychlosti proplul

vlnami svého života sdevíti ře

-

mesly avšudypřítomným diva-

dlem… Jaká setkání byla pro vás

podstatná?

Když jsme se koncem padesátých let

nastěhovali do Příbrami, zrovna se

tady rozjížděla regionální scéna. Brzy

se zde v angažmá ocitli dobří herci,

zájem o návštěvu byl překvapující. Já

tehdy plul tak trochu „v bezvědomí“,

začínal jsem jako elév. Plat byl mini-

mální, tak jsem ještě pracoval. Jako

šofér nebo dřevorubec.

Po sedmi letech jsem se chytil

v Karlových Varech, kde se právě

soubor hýbal, to bylo pro mne po-

žehnání. Tady jsem potkal velkou

figuru, herce Gustava Opočenského,

který mi dal do mého hereckého ži-

vota několik cenných rad, poradil mi

pár fíglů, které by mi neřekli ani na

té nejlepší škole. Když hrál Mortime-

ra v dramatu Christophera Marlowa,

všichni se chodili dívat do portálu.

Sezony v Karlových Varech byly pro

mne hodně bohaté, jednu sezonu

jsem měl dvanáct premiér!

Užil jsem si to, později jsem se na

čas vrátil do Příbrami, a pak už hurá

do Ypsilonky! Tedy lépe řečeno, rval

jsem se sem deset let. Jeden z plusů

měl být hudební nástroj, uměl jsem

tehdy tři akordy na kytaru – dobré

tak k ohni, ale později jsem si přidal

snižcový pozoun. Na ten v divadle

ještě nikdo nehrál. Na začátku září

1989, když jsem se zrovna vrátil ze

šichty z nádraží, jsem měl telefon od

Honzy Schmida: podle nadřízených

orgánů měl rychle zaplnit systemati-

zované místo po herci, který emigro-

val, jinak by o něj přišel. Takový byl

tehdy čas. Moje první role, režisér

hlediště ve hře Bůh Woodyho Alle-

na, do zdejšího ansámblu jsem brzy

zapadl. Díky rolím ve filmu a televi-

zi jsem se už znal s Jirkou Lábusem,

Martinem Dejdarem, Mirkem Kořín-

kem nebo s Markem Ebenem.

Jak to vlastně bylo svaší rolí

vBábě zledu?

S nadsázkou jsem svou roli v Bábě

z ledu komentoval slovy, po telefo-

nátu, že se mám jít představit reži-

sérovi Bohdanu Slámovi na FAMU:

No, konečně, to ti to trvalo! Rolí Broni

jsem byl okouzlený, i scénářem, hra-

ju exota a samorosta, chlapa pozna-

menaného životem. Film se líbil, měl

úspěch, lidé mě zastavovali na ulici,

a pak přišla nominace na České-

ho lva. Cenu, kterou jsem získal, mi

předávala úžasná herečka českoslo-

venské filmové scény Božidara Tur-

zonovová. Největší problém na celé

té slávě bylo vyjít schody nahoru, na

pódium. Měl jsem radost, že se Bába

z ledu stala nejlepším snímkem roku

a posbírala Lvů celkem šest, včetně

ceny pro Zuzanu Kronerovou za roli

Hany.



spadli do vody. Nešli jsme domů, ani

když naše tepláky zmrzly, až se při

pohybu lámaly – to jsme neřešili.

Otužování je zvyk, začínejte s ním

ale jistě v létě. A film Bába z ledu?