Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

ŽIVOT / AKTIVNĚ – LUKOSTŘELBA

23

Lovci alovkyně, můžete pálit!

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

V tělocvičně Jedličkova ústavu

v Praze na Vyšehradě to vypadá jako

v úle; do sálu se rychle přinášejí ter-

čovnice, zatím na kratší vzdálenost.

Lukáš si natahuje chrániče na prsty,

kontroluje toulec i luk. Až později se

dozvím, že střílí se zbytkovým vidě-

ním. Nicola na vozíčku konzultuje

se svým trenérem Davidem Draho-

nínským správné držení kladkového

luku.

Všichni se svými luky a šípy vy-

padají romanticky, ale zdání klame,

nepřetržitý dvouhodinový trénink,

až na jednu pauzu, dá jistě každému

pěkně zabrat. Navíc se finišuje před

březnovým mistrovstvím republi-

ky v Plzni, někteří zdejší sportovci

ho budou absolvovat poprvé. I když

tito střelci mají do vrcholové úrovně

ještě daleko, ambice jim nechybějí.

Dlouholetý trenér zdejšího sportov-

ního klubu Milan Wünsche to ko-

mentuje: „S lukostřelbou jezdíme na

závody v rámci republiky, ale pokud

se někdo vyhoupne výš, přejde do

reprezentace.“

LUK PRO VŠECHNY

Po pár minutách zazní hvizd a Mi-

lanův povel: „Lovci a lovkyně, napí-

nejte, můžete pálit!“ Terčovnice se po

rozcvičovací sadě vzdálí od střelců

na soutěžních 18 metrů. A následují

další.

Vypadá to tak jednoduše: natáh-

neš a vystřelíš! V tělocvičně vládne

soustředěná koncentrovanost. David

Drahonínský, olympijský mistr ve

střelbě s kladkovým lukem, každou

střelbu Nicoly okomentuje. Trenér

mě mezi pokyny stačí do disciplíny

krátce zasvětit: „Když se střílí popr-

vé, dá se terčovnice blíž, sportovec

dostane do ruky lehký, dobře nata-

hovatelný luk. Alfa i omega je mít od

prvních kroků dobrého trenéra, aby

si nováček nezafixoval špatné pohy-

by. Návyky jsou velmi vytrvalé a vý-

razné. Jak by měl střílet, se sportovci

ukazuje spíš pohybem než slovem.“

Nové materiály na luky jsou ob-

rovsky „švihavé“, lehce se natahují.

Kdo chtěl před pěti sty lety dostřelit

na vzdálenost stovek metrů, mu-

sel použít luk s velkou napínací si-

lou: „Ty dnešní jsou zvladatelnější,“

doplňuje Milan Wünsche. „Zohled-

ňujeme samozřejmě typ postižení,

kvadruplegici a ti, kteří mají posti-

žený trup, patří do speciální katego-

rie W1. Lukostřelba je vhodná pro

amputáře, pro paraplegiky, pro ty,

kdo mají funkční jen jednu ruku...

Lovkyně jsou především na krátké

vzdálenosti nebezpečnější, porážejí

lovce, kluky a muže,“ říká: „Víte, vy-

lítnout nahoru, na špici, u lukostřelby

nejde. Postup a úspěšnost záleží na

dvou věcech. Na trenérech – musí to

být tvrďáci, neoblomní, jako je David

Drahonínský, a pak jde o podmín-

ky.“ Téhle disciplíně se v Jedličko-

vě ústavu dobře daří. „Dnes mohou

střílet z luku i nevidomí,“ obrátí moji

pozornost na střílejícího Lukáše tre-

nér Milan. „Vidíš, cos ulovil!“ pochválí

Lukášovu trefu do žlutého.

K lukostřelbě je třeba také celková

psychická koncentrace a fyzická síla,

tu posiluje pravidelný trénink. U dětí

je zřetelný největší pokrok – na za-

čátku nemohou samostatně natáh-

nout luk, ale za rok jsou někde úplně

DLOUHÁ TISÍCILETÍ ZŮSTÁVAL LUK SE ŠÍPEM NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ

ZBRANÍ. POPULÁRNÍ LUKOSTŘELBA PATŘILA DO RODINY

OLYMPIJSKÝCH SPORTŮ UŽ VROCE 1900, OPŮLSTOLETÍ POZDĚJI

ŠLO TAKÉ OPARALYMPIJSKOU DISCIPLÍNU.

Ten, který vyhrál,

co se dá - David

Drahonínský –

vroli trenéra,

sNicolou.