Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

ŽIVOT / PŘÍBĚH
nekonečnou víru v překonání straš-
ných stavů svých blízkých, ale také
většinou nekonečné schopnosti na-
učit se správné péči, pochopit zásady
rehabilitace, proměnit se v kvalifiko-
vané psycholožky.
Jak to, že mnozí muži v takových
situacích selhávají, a dokonce těžce
zkoušenou rodinu opouštějí? Neskrý-
vá se odpověď v zažité zkušenosti ma-
teřství, která prostě není mužům do-
přána? Paní Eva zkrátka řekne: Prostě
jen dělám, co můžu. Přestože na čas
musela odložit svou práci výtvarnice,
přestože její osobní život se vlastně
smrskl na asistenci synovi. Hipotera-
pie, akupunktura, jóga, bazén, každo-
denní kognitivní trénink, fyzioterapie,
němčina, logopedie.
Sami jsme viděli, že dnes Jakub
chodí, sami jsme si s ním mohli po-
povídat, sami jsme se mohli přesvěd-
čit, jak cvičí a trénuje. Proti minulým
měsícům obrovské pokroky, takže
dnešní mírné problémy s rovno-
hou, dvojitým viděním nebo plynu-
lostí řeči jsou vlastně krásnými sta-
rostmi proti časům bezvládného těla.
Minulé měsíce také ukázaly, co
jsou přemoudřelé řeči a co je sku-
tečná pomoc. Potkali mnoho dobrých
lidí, ale nejlepším Kubovým podpůr-
ným týmem se stala parta jeho spolu-
žáků ze základní školy. Však subtilní
maminka by jen těžko zvládla všech-
nu manipulaci s dvoumetrovým chla-
pem. Přesto někdy padá únavou, ale
pak děkuje nebesům, že mohla zažít
vrat svého syna do života.
ZKUŠENOST PŘÍLIŠ ČASTÁ
Tragický úraz, náhlé vážné one-
mocnění nebo jiné podobné situace
zastihnou rodiny naprosto nepři-
pravené. Jak by se takové zlomy
v životě vlastně daly natrénovat?
O to důležitější je systém, který má
nejen pomáhat, ale hlavně provázet
pa cientovo okolí složitým světem
léčení, rehabilitací, nutných admi-
nistrativních úkonů, sociální péče
a spoustou dalších, často nepříjem-
ných, ale nezbytných kroků.
Takový systém není. Praktičtí lé-
kaři často nevědí, kdo může odborně
zasáhnout, sociální pracovníci čekají
na vzorně vyplněné žádosti, nezis-
kovky jen s obtížemi zvládají sou-
časné klienty. Nechybí dobrá vůle,
chybějí přesná pravidla, vstřícný pří-
stup všech a schopnost „ušít péči na
míru“. Není to i tím, že ministerstvo
práce a sociálních věcí sídlí v jiné
části téže budovy než ministerstvo
zdravotnictví? Kolikrát jsme už od
politiků slyšeli, že oba systémy je
nezbytné propojit?
Pod náročným vedením maminky
Evy Jakub bojuje a zlepšuje se. Snad
půjde spravit i pravá ruka, které po
pádu ze stromu chybí loketní kloub
a je srostlá do pravého úhlu. Velkou
naději si Kuba sám vyšťoural na in-
ternetu. Jmenuje se Brainport a je to
malinký přístroj na elektrotaktilní
stimulaci jazyka. Prý zlepšuje rovno-
váhu, řeč a kognitivní funkce. Ale je
z Kanady a stojí pěkné peníze. Uvi-
díme, co o jeho skutečných možnos-
tech řeknou naši odborníci. Ale co
kdyby opravdu pomohl?
Jakubův příběh není barvotisko-
vým vyprávěním o zázračné ma-
mince a obdivuhodném pokroku.
Neptali jsme se na všechny detaily
každodenního života s takto posti-
ženým člověkem. Víme, že nemohly
být jen příjemné. Také nadcházejí
měsíce a roky ještě mohou přinést
zklamání a slzy. Kdo by je lépe zvládl
než dva lidé se zkušeností na deset
životů?
Skvělé je, že
rehabilitační
cvičení vede
kamarád.
Jednou budou hodiny potu i bolesti
zapomenuty.
Prostě jen dělá, co může. Přestože
na čas musela odložit svou práci
výtvarnice, přestože její osobní život
se vlastně smrskl na asistenci synovi.
Hipoterapie, akupunktura, jóga,
bazén, každodenní kognitivní trénink,
fyzioterapie, němčina, logopedie.
Můžeš