Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR

Léčit umíme,

vyléčit ne

Primářka Kliniky rehabilitace

atělovýchovného lékařství

Fakultní nemocnice vMotole

Martina Kövári ozakroucených

cestách roztroušené sklerózy

iotom, proč lítost není terapie.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Je pravda, že výskyt roztrouše-

né sklerózy začíná připomínat

epidemii?

Snad ještě nejde o epidemii, ale této

nemoci opravdu přibývá. Je to jistě

i tím, že došlo k výraznému zlep-

šení diagnostiky (zásadní je nález

zánětlivých ložisek na magnetické

rezonanci mozku a míchy) doplněné

o vyšetření mozkomíšního moku.

Probíhá také osvěta mezi zdravot-

níky – a proto i praktičtí lékaři, lékaři

pro děti a dorost či jiní zdravotníci již

na toto onemocnění myslí. Dříve se

stávalo, že od prvních symptomů až

do stanovení diagnózy uběhlo třeba

i pět let a pacienti opravdu vystřídali

řadu ambulancí. Dnes každý neuro-

log i rehabilitační lékař ví, že musí

zejména mladého člověka s určitými

podezřelými příznaky opravdu kom-

plexně vyšetřit.

A také na rozdíl od dřívějška

máme k dispozici již výše uvede-

nou magnetickou rezonanci mozku

a krční páteře, takže jsme schopni

zachytit i časnější stadia této nemoci.

Časná diagnostika je pro léčbu nej-

důležitější.

Ale stejně dosud příčiny

roztroušené sklerózy přesně

neznáme…

Příčin může být hodně, ale která je

nejdůležitější, není jasné. Mluvíme

o tzv. multifaktoriálních příčinách.

Pozoruhodný je geografický výskyt.

RS je onemocnění především mír-

ného až středního podnebného pás-

ma, a to hlavně na severní polokouli.

Takže určitou roli hraje nedostatek

vitaminu D, který dostatečně nepře-

jímáme ze slunečního záření, možná

i strava chudá na vitamin D, a také

promoření společnosti určitými viry.

A je tu i určitá genetická vnímavost

– sklon k autoimunitním onemoc-

něním vidíme často i u jiných rodin-

ných příslušníků. Rizikovým fakto-

rem je také ženské pohlaví (rizikové

je například období poporodní, kdy

se výrazně zvyšuje hladina prolakti-

nu), a také kouření.

Unás je asi 16 až 20tisíc nemoc-

ných. Někdy jsou jejich konce

opravdu velmi smutné atěžké.

Musí tato nemoc vždy končit

tragicky?

Renomovaná

specialistka varuje

před strašením.