Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

ŽIVOT / AKTIVNĚ – LUKOSTŘELBA

jinde. Lukostřelci se učí soustředit

se sami na sebe, vnímají svůj pohyb

a zlepšují stabilitu těla. K talentu se

musí přidat vytrvalost a disciplína.

Před závody mají všichni natréno-

váno, pak už jde o to, kdo unese tlak

závodu.

POSLEDNÍ SADA ŠÍPŮ

Pauzu využívám ke dvěma rozho-

vorům: na plzeňské mistrovství se

chystá i okatá lovkyně Veronika

Hašplová (DMO, 20 let). Po prvních

hodinách v klubu se zlepšovala, od

roku 2017 se už na závodech vý-

borně umísťuje. „Jsem v Jedličkár-

ně pět let, po praktické škole jsem

teď na keramice,“ vypočítává Ver-

ča. A jak se k lukostřelbě dostala?

„V nabídce sportů mě zaujala právě

lukostřelba! Střílení mi napřed moc

nešlo, až později jsem se začala zlep-

šovat. Vozík jsem si pořídila sportov-

ní, odlehčenou verzi, mnohem víc mi

při sportu vyhovuje, luk mám půjče-

ný. Trénuju ráda, baví mě to. Určitě

mi prospívá soustředění, čas, kdy se

nesmím vůbec ničím rozptylovat!“

V tělocvičně mě zaujala silueta

Davida Drahonínského – patří sem

do klubu už řadu let, ale jako trenér?

David sám objasňuje: „Teprve ne-

dávno jsem si řekl, že by bylo dobré

vychovávat pro lukostřelbu nové lidi.

Rozhodl jsem se v tom víc angažo-

vat. Když se někdo do klubu hlásí,

domluvím si s ním trénink, aby si

střelbu se mnou vyzkoušel. Teď chci

nastartovat Nicolu, která má podob-

né postižení jako já. Myslím si, že

se při pravidelném tréninku může

prostřílet někam dál. Ovšem v lu-

kostřelbě nevychováte mistra světa

za rok…“

Lukostřelba je podle slov Davida

Drahonínského na východ i na zá-

pad od naší republiky na velmi vy-

soké profesionální úrovni. Ovšem

u nás není placený trenér, který by

se postaral o systematickou práci

s lukostřelci. Všechno je na bázi dob-

rovolnictví. David ještě dodá: „Díky

výsledkům se já mohu věnovat lu-

kostřelbě na plný úvazek. Někdy

slýchám: Jo, Drahonínský, to je pro-

fesionál a střílí jen z luku! Ale každý

má podobnou šanci! Jen to chce

zatnout zuby a něco tomu obětovat.

Velký problém u nás je, že se se za-

čátečníky v lukostřelbě nepracuje,

a to ani v Kladrubech, v Košumber-

ku nebo v Hrabyni. Mohla by to být

víc než berlička, mohli by svůj život

prožívat radostněji a aktivněji.“

Jak tvrdí trenér Milan, on sám dělá

lukostřelbu „jen“ 25 let, prý „chví-

li“. Číňani zkušeně říkají, že člověk

musí střílet z luku alespoň 30 roků,

aby zjistil, co to lukostřelba je! Takže

Milan (trenér a rozhodčí lukostřelby

1. třídy) musí střílet ještě pět let, aby

splnil podmínku čínských mistrů.

Svůj luk prý ale dost zanedbává, spíš

umožňuje setkání s tímhle sportem

klukům a holkám s postižením. Ale

co, času dost, lukostřelba se dá prý

provozovat klidně od dvou do deva-

desáti.

Dnes je dostříleno, nikdo ale ne-

vypadá vůbec unaveně… V hlavě se

mi vybaví poslední Milanova slova:

„U lukostřelby je moc hezké sledovat

pokrok dětí. Jakmile si lukostřelbu

osvojí, cítí se sebevědoměji, báječně.

Musí ale pro ni zahořet.“

P. S. Z mistrovství republiky

v Plzni (březen 2019) si David Dra-

honínský přivezl 2. místo ve své ka-

tegorii.



Lukostřelba handicapovaných

VČeské republice funguje Český lukostřelecký svaz

vkaždém krajském městě (vPraze Sportovní klub

Jedličkova ústavu).

Tréninky probíhají vJedličkově ústavu dvakrát vtýdnu,

kdokoliv si střelbu může vyzkoušet se zapůjčeným

vybavením.

Vzimě se střílí vhalách, vlétě na stadionech. SC jezdí

během prázdnin na týdenní soustředění na Šumavu.

Lukostřelci většinou získají vybavení od místních klubů.

Více na www.scjupraha.eu

Ing. Milan Wünsche (*) – podnikatel,  let dobrovolný

trenér vJedličkově ústavu vPraze. Sám střílí odmalička.

Mgr. David Drahonínský (*) – handicapovaný

lukostřelec, který se řadí ke světové špičce (má za sebou

medailové úspěchy ina paralympijských hrách). Je členem

atrenérem SC vJedličkově ústavu.

Natáhni astřílej!,

trenér Milan

Wünsche

smalým

adeptem

lukostřelby

Péťou

Veronika

Hašplová každý

týden trénuje,

už se dobře

umísťuje ina

závodech.