Strana 8
můžeš / číslo 2 - 2012
TÉMA: Úřady práce
Pobočky úřadu práce
převzaly od ledna
agendu výplaty všech
forem sociálních dávek
a sociální pomoci.
Celorepublikové opatření,
které nebylo a nemělo
být jen administrativní,
vzbuzovalo loni halasné
diskuse a spory. Náměstek
generálního ředitele Úřadu
práce Martin Žárský tvrdí,
že mnohé podstatné
skutečnosti však zůstaly
stranou.
BOJUJEME
PROTI MÝTŮM
Text. ZDENĚK JIRKŮ
Foto: JAN ŠILPOCH
Nejprve si znovu řekněme, proč tato
změna vůbec přišla.
Nejjednodušší, ale doposud málo srozumitel-
né je to, že dochází kpřesnějšímu vymezení
kompetencí veveřejné správě. Platilo aplatí,
že stát má zabezpečovat agendy, které jsou
univerzální, tedy shodné nacelém území
státu. Obce se pak zabývají specifickou
agendou, která se týká přímo jejich území.
Takže dávkové agendy převádíme naúřad
práce jako státní organizaci. Praktický dopad
je vtom, že stát ručí zavýplatu dávek všem,
kdo splňují příslušné zákonné podmínky.
Obce pak mohou přispívat spřihlédnutím
kekonkrétní sociální situaci, mohou uplatnit
svá kritéria ametody sociální práce, mohou
využít svých specifických zdrojů anástrojů.
Řekněme ale, že se takto narušuje
blízký kontakt srealitou, znalost míst-
ních podmínek, specifických podmínek
života konkrétní rodiny.
To je dost trvanlivý mýtus. Právě změna,
okteré se bavíme, totiž zajišťuje, aby veřej-
ná správa nebyla vizolaci odreálného živo-
ta. Kompetence se sice rozdělují, ale zároveň
konstatujeme ivzákoně, že existuje jedna
veřejná správa, která má jedny klienty.
Proto se buduje ipříslušný nástroj,
jednotný informační systém, což prakticky
znamená, že pracovníci naměstských nebo
obecních úřadech budou znát, jak rozhodu-
je ojejich klientech ÚP, ale zároveň povedou
tzv. kartu klienta sociální práce, doníž
budou zaznamenávat veškeré specifické
okolnosti apotřeby života toho člověka.
Tato informace pak bude pro rozhodnutí ÚP
klíčová. Takže nelikvidujeme kontakt sre-
alitou, naopak doinformací orozhodování
opomoci zavádíme jistý pořádek.
Bude tedy ta karta klienta schopna
zachycovat izměny, řekněme zhoršení
nebo izlepšení sociální situace ob-
čana-žadatele?
Musí být. Musí dosystému přinášet všechny,
právě zvlášť změněné faktory, jak jsme vso-
ciální práci zvyklí. Termín „jednou provždy“
měníme vrozhodování na„nyní, když…“
Ať tak,či tak, stejně bude záležet
nakvalitě podkladů, třeba iodposud-
kových lékařů. Adobře víme, že právě
oni často rozhodují jen podle písem-
ných podkladů, aniž by klienta viděli.
Víme, že posudkoví lékaři musí mít takovou
odbornou úroveň aschopnost komplexního
zpracování informací, že mohou dobře roz-
hodnout izpísemných podkladů. Ty jim zpra-
vidla připravují sociální pracovnice sdobrou
znalostí terénu, života klientů ijejich rodin.
Přesto chceme směřovat kcíli, kte-
rý představuje osobní kontakt každého
klienta sposudkovým lékařem. Ale říkám
otevřeně, že dnes to prostě zkapacitních
důvodů zvládnout nelze. Právě proto se
mění imetodika sociálního šetření. Ještě
doloňska bylo zvykem, který jistě vaši čte-
náři znají, že sociální pracovník přišel, měl
seznam třiceti šesti úkonů ajenom zaškrt-
nutím vyplnil, zda je klient zvládá nebo ne.
Prostě černobílé posouzení. To samozřejmě
nebylo schopné postihnout objektivně celý
problém. Nová metodika se opírá omnohem
jemnější arůznorodější pohledy. Nebudu
zacházet dodetailů, ale už rok nevyplňují
Martin Žárský
�