Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8



můžeš / číslo 2 - 2012

TÉMA: Úřady práce

Pobočky úřadu práce

převzaly od ledna

agendu výplaty všech

forem sociálních dávek

a sociální pomoci.

Celorepublikové opatření,

které nebylo a nemělo

být jen administrativní,

vzbuzovalo loni halasné

diskuse a spory. Náměstek

generálního ředitele Úřadu

práce Martin Žárský tvrdí,

že mnohé podstatné

skutečnosti však zůstaly

stranou.

BOJUJEME

PROTI MÝTŮM

Text. ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Nejprve si znovu řekněme, proč tato

změna vůbec přišla.

Nejjednodušší, ale doposud málo srozumitel-

né je to, že dochází kpřesnějšímu vymezení

kompetencí veveřejné správě. Platilo aplatí,

že stát má zabezpečovat agendy, které jsou

univerzální, tedy shodné nacelém území

státu. Obce se pak zabývají specifickou

agendou, která se týká přímo jejich území.

Takže dávkové agendy převádíme naúřad

práce jako státní organizaci. Praktický dopad

je vtom, že stát ručí zavýplatu dávek všem,

kdo splňují příslušné zákonné podmínky.

Obce pak mohou přispívat spřihlédnutím

kekonkrétní sociální situaci, mohou uplatnit

svá kritéria ametody sociální práce, mohou

využít svých specifických zdrojů anástrojů.

Řekněme ale, že se takto narušuje

blízký kontakt srealitou, znalost míst-

ních podmínek, specifických podmínek

života konkrétní rodiny.

To je dost trvanlivý mýtus. Právě změna,

okteré se bavíme, totiž zajišťuje, aby veřej-

ná správa nebyla vizolaci odreálného živo-

ta. Kompetence se sice rozdělují, ale zároveň

konstatujeme ivzákoně, že existuje jedna

veřejná správa, která má jedny klienty.

Proto se buduje ipříslušný nástroj,

jednotný informační systém, což prakticky

znamená, že pracovníci naměstských nebo

obecních úřadech budou znát, jak rozhodu-

je ojejich klientech ÚP, ale zároveň povedou

tzv. kartu klienta sociální práce, doníž

budou zaznamenávat veškeré specifické

okolnosti apotřeby života toho člověka.

Tato informace pak bude pro rozhodnutí ÚP

klíčová. Takže nelikvidujeme kontakt sre-

alitou, naopak doinformací orozhodování

opomoci zavádíme jistý pořádek.

Bude tedy ta karta klienta schopna

zachycovat izměny, řekněme zhoršení

nebo izlepšení sociální situace ob-

čana-žadatele?

Musí být. Musí dosystému přinášet všechny,

právě zvlášť změněné faktory, jak jsme vso-

ciální práci zvyklí. Termín „jednou provždy“

měníme vrozhodování na„nyní, když…“

Ať tak,či tak, stejně bude záležet

nakvalitě podkladů, třeba iodposud-

kových lékařů. Adobře víme, že právě

oni často rozhodují jen podle písem-

ných podkladů, aniž by klienta viděli.

Víme, že posudkoví lékaři musí mít takovou

odbornou úroveň aschopnost komplexního

zpracování informací, že mohou dobře roz-

hodnout izpísemných podkladů. Ty jim zpra-

vidla připravují sociální pracovnice sdobrou

znalostí terénu, života klientů ijejich rodin.

Přesto chceme směřovat kcíli, kte-

rý představuje osobní kontakt každého

klienta sposudkovým lékařem. Ale říkám

otevřeně, že dnes to prostě zkapacitních

důvodů zvládnout nelze. Právě proto se

mění imetodika sociálního šetření. Ještě

doloňska bylo zvykem, který jistě vaši čte-

náři znají, že sociální pracovník přišel, měl

seznam třiceti šesti úkonů ajenom zaškrt-

nutím vyplnil, zda je klient zvládá nebo ne.

Prostě černobílé posouzení. To samozřejmě

nebylo schopné postihnout objektivně celý

problém. Nová metodika se opírá omnohem

jemnější arůznorodější pohledy. Nebudu

zacházet dodetailů, ale už rok nevyplňují

Martin Žárský

�