Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 2 - 2012

desátých letech, kdy země musela bojovat

opřežití aekonomicky se teprve rozvíjela,

se zde Jicchakovi nemůže dostat takového

hudebního růstu, jaký by byl možný na-

příklad vEvropě nebo vUSA. Když se tedy

vroce 1958 Jicchak súspěchem předvedl

coby „zázračný chlapec“ vamerické televiz-

ní show moderátora abaviče Eda Sullivana,

bylo rozhodnuto: přestěhují se zaoceán.

Lyrický tón stradivárek

DoUSA odjela nejprve jen matka se synem

aprvní měsíce byly krušné. Perlman nato

vzpomínal: „Než jsem si zvykl, bylo to těžké.

Musel jsem opustit všechny své kamarády,

neuměl jsem anglicky, těžko jsem se doro-

zumíval. Tatínek zanámi přijel až poroce.

Trvalo mi půl roku, než jsem se ztěch

chmurných nálad vyhrabal. Ale víte, když je

člověk dítě, věci jdou rychle, arychle se také

mění vaše vnímání.“

Rodině se nakonec podařilo etablovat se

vNew Yorku, Jicchcak tu pět let studoval

nahudebních školách pod vedením vynikají-

cích pedagogů. Vroce 1967 se oženil – jeho

manželka je houslistka anarodilo se jim

celkem pět dětí. Ikdyž poprvé vystupoval

veslavné Carnegie Hall už vroce 1963, nebyla

jeho finanční situace zpočátku bůhvíjaká.

Jako student si například přivydělával hraním

navečeřích pro různé židovské organizace.

Odpočátku sedmdesátých let ale jeho

kariéra míří prudce vzhůru. Hraje snejslav-

nějšími orchestry avystupuje snejvětšími

hvězdami typu Luciana Pavarottiho. Po-

zornost publika si získává svým hudebním

uměním ipřirozenou otevřeností avelkým

smyslem pro humor. Jako by chtěl dostát

svému křestnímu jménu… Hraje nejen

klasický repertoár, ale také jazzové sklad-

by, ačasto vystupuje isansámbly vžánru

klezmer, což je židovská folklorní hudba

zoblasti východní Evropy.

Pro jeho hru je typická absolutní technic-

ká dokonalost anedostižná imaginace. Už

jeho učitelé říkali, že to, co je schopen vyčíst

znot avyjádřit přednesem, unikoho jiného

neviděli. Perlmanovou silnou stránkou je

lyričnost, dojeho hudby jako by se promítal

smutek inezměrná životní energie, kterou

vsobě židovský národ nese už potisíciletí. Je

nepochybné, že dohraní dává Perlman ivše

zvlastního osudu, kde se bolest iradost pro-

línají. Široké posluchačské vrstvy to mohly

slyšet například vjeho nahrávce houslového

partu khudbě zfilmu Schindlerův seznam,

který vroce 1993 natočil Steven Spielberg.

Perlman coby velká umělecká hvězda

udělal iobrovský kus práce pro komunitu

tělesně postižených. Prosazoval například

už odsedmdesátých let, aby koncertní síně

avšechny veřejné prostory, kde se hraje

hudba, byly bezbariérové. Snaprostou

samozřejmostí pořádá četné koncerty,

které mají podpořit instituce či organizace

zabývající se činností voblasti handicapo-

vaných. Ijeho častá mediální vystoupení –

především vrůzných talk show – mají zacíl

upozornit natuto část společnosti.

Je nicméně příznačné, že vduchu vý-

chovy své matky se on sám nelituje – abo-

juje. Když nakoncertě dohraje, odloží své

housle Stradivari zroku 1714, uchopí berle

apostaví se. Sviditelnou námahou, ale

přesto súsměvem, se publiku vestoje ukloní

apoděkuje. 

JICCHCAK PERLMAN

je idržitelem cen Grammy,

hrál také vBílém domě

pro Baracka Obamu.

Už jeho učitelé říkali,

že to, co je schopen

vyčíst znot avyjádřit

přednesem, unikoho

jiného neviděli.