Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

můžeš / číslo 2 - 2012

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

DISKUSE O INTEGRACI A INKLUZI POKRAČUJE

fickou péči týmu odborníků (např. pokročilá

forma svalové dystrofie aj.). Prosazování

bezvýhradné integrace vnímám tedy vtomto

kontextu zavelmi neodpovědný přístup, kte-

rý nejvíce ubližuje právě žákům se zdravot-

ním postižením. Rodiče těchto žáků by měli

mít proto možnost odpovědně (nazákladě

dostatečného množství validních informací)

zvážit, oč jim při vzdělávání jejich dítěte se

zdravotním postižením nejvíce jde. Zda oto,

aby bylo jejich dítě vzděláváno společně se

zdravýmivrstevníky, což bezpochyby oboha-

cuje obě skupiny, nebo zda preferují zlepšení

zdravotního stavu dítěte (např. uDMO verti-

kalizaci dítěte). Měli by odpovědně zvažovat

ito, jak kvalitní základní vzdělání má jejich

dítě možnost získat vtzv. hlavním vzdělá-

vacím proudu, popřípadě vespeciální škole.

Kvalita získaného vzdělání totiž výrazně

ovlivní kvalitu jeho budoucího života. Každý

psycholog pracující vSPC, popřípadě vPPP,

velmi dobře ví, jak tristní je nezvládnutá

integrace. Zanedbatelným argumentem není

ani známý fakt, že dítě se zdravotním posti-

žením se potřebuje porovnávat svrstevníky,

kteří mají stejné problémy jako ono (tedy

např. vozíčkář svozíčkářem atp.). Vkaždém

případě by však měli rodiče vždy preferovat

oprávněné zájmy svého dítěte.

Důležité jsou informace

Jsem proto přesvědčen, že je třeba poskyt-

nout rodičům dětí se zdravotním postiže-

ním vždy úplné arelevantní informace,

najejichž základě se pak mohou svobodně

(se znalostí věci) rozhodnout ozpůsobu

základního vzdělávání jejich dítěte, atak jim

ponechat volbu mezi možnostmi, které vda-

ném případě přicházejí vúvahu. Nikdo znás

nemá totiž právo odsuzovat ani ty rodiče,

kteří nezvládnou (odmítnou) život sdítětem

stěžkým zdravotním postižením arozhod-

nou se svěřit ho doústavní péče!

Ovšem někteří aktivisté unás znejrůzněj-

ších osobních důvodů zcela účelově spojují

kritiku, jíž se nám dostalo kvůli způsobu

vzdělávání dětí ztzv. nepřizpůsobivých

skupin obyvatelstva (viz strategie proti

sociálnímu vyloučení), sproblematikou osob

se zdravotním postižením. Bez uzardění tak,

lidově řečeno, míchají dohromady jablka

ahrušky. Dalším problémem je unás tradiční

resortismus, projevující se vtéto oblasti

nesourodou legislativou. Stačí jen porovnat

prováděcí vyhlášku č. 73/2005 Sb., resp.

č. 147/2011 Sb., školského zákona slegislati-

vou týkající se sociálních služeb, tedy zákona

č. 108/2006 Sb., ajeho prováděcí vyhlášky

č. 505/2006 Sb., vplatném znění. Anakonec

– už výše jsem naznačil, že tak často prokla-

movaná tvrzení oneexistenci speciálních škol

vevyspělých zemích EU se mnohdy nezaklá-

dají napravdě. Vědí to izmínění aktivisté, ale

znejrůznějších důvodů se jim tato skuteč-

nost nehodí při prosazování jejich osobních

zájmů. Zcela tak pomíjejí pozoruhodnou

ajiž několik století existující tradici našeho

speciálního školství, kterou oceňují odborníci

zcelého světa...  (redakčně kráceno)

Autor je ředitelem centra pro rehabilitaci osob

se zdravotním postižením Arpida

vČeských Budějovicích

NAŠE TRADICE speciálního školství je ceněná vevšech vyspělých zemích,

protože vyznává individuální diferenciaci.

Problém nejsou

tolik diskutované

architektonické bariéry

vestarších školních

budovách, ale bohužel

spíše vnitřní bariéry

vnás samých.