Strana 29
můžeš / číslo 2 - 2012
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
DISKUSE O INTEGRACI A INKLUZI POKRAČUJE
fickou péči týmu odborníků (např. pokročilá
forma svalové dystrofie aj.). Prosazování
bezvýhradné integrace vnímám tedy vtomto
kontextu zavelmi neodpovědný přístup, kte-
rý nejvíce ubližuje právě žákům se zdravot-
ním postižením. Rodiče těchto žáků by měli
mít proto možnost odpovědně (nazákladě
dostatečného množství validních informací)
zvážit, oč jim při vzdělávání jejich dítěte se
zdravotním postižením nejvíce jde. Zda oto,
aby bylo jejich dítě vzděláváno společně se
zdravýmivrstevníky, což bezpochyby oboha-
cuje obě skupiny, nebo zda preferují zlepšení
zdravotního stavu dítěte (např. uDMO verti-
kalizaci dítěte). Měli by odpovědně zvažovat
ito, jak kvalitní základní vzdělání má jejich
dítě možnost získat vtzv. hlavním vzdělá-
vacím proudu, popřípadě vespeciální škole.
Kvalita získaného vzdělání totiž výrazně
ovlivní kvalitu jeho budoucího života. Každý
psycholog pracující vSPC, popřípadě vPPP,
velmi dobře ví, jak tristní je nezvládnutá
integrace. Zanedbatelným argumentem není
ani známý fakt, že dítě se zdravotním posti-
žením se potřebuje porovnávat svrstevníky,
kteří mají stejné problémy jako ono (tedy
např. vozíčkář svozíčkářem atp.). Vkaždém
případě by však měli rodiče vždy preferovat
oprávněné zájmy svého dítěte.
Důležité jsou informace
Jsem proto přesvědčen, že je třeba poskyt-
nout rodičům dětí se zdravotním postiže-
ním vždy úplné arelevantní informace,
najejichž základě se pak mohou svobodně
(se znalostí věci) rozhodnout ozpůsobu
základního vzdělávání jejich dítěte, atak jim
ponechat volbu mezi možnostmi, které vda-
ném případě přicházejí vúvahu. Nikdo znás
nemá totiž právo odsuzovat ani ty rodiče,
kteří nezvládnou (odmítnou) život sdítětem
stěžkým zdravotním postižením arozhod-
nou se svěřit ho doústavní péče!
Ovšem někteří aktivisté unás znejrůzněj-
ších osobních důvodů zcela účelově spojují
kritiku, jíž se nám dostalo kvůli způsobu
vzdělávání dětí ztzv. nepřizpůsobivých
skupin obyvatelstva (viz strategie proti
sociálnímu vyloučení), sproblematikou osob
se zdravotním postižením. Bez uzardění tak,
lidově řečeno, míchají dohromady jablka
ahrušky. Dalším problémem je unás tradiční
resortismus, projevující se vtéto oblasti
nesourodou legislativou. Stačí jen porovnat
prováděcí vyhlášku č. 73/2005 Sb., resp.
č. 147/2011 Sb., školského zákona slegislati-
vou týkající se sociálních služeb, tedy zákona
č. 108/2006 Sb., ajeho prováděcí vyhlášky
č. 505/2006 Sb., vplatném znění. Anakonec
– už výše jsem naznačil, že tak často prokla-
movaná tvrzení oneexistenci speciálních škol
vevyspělých zemích EU se mnohdy nezaklá-
dají napravdě. Vědí to izmínění aktivisté, ale
znejrůznějších důvodů se jim tato skuteč-
nost nehodí při prosazování jejich osobních
zájmů. Zcela tak pomíjejí pozoruhodnou
ajiž několik století existující tradici našeho
speciálního školství, kterou oceňují odborníci
zcelého světa... (redakčně kráceno)
Autor je ředitelem centra pro rehabilitaci osob
se zdravotním postižením Arpida
vČeských Budějovicích
NAŠE TRADICE speciálního školství je ceněná vevšech vyspělých zemích,
protože vyznává individuální diferenciaci.
Problém nejsou
tolik diskutované
architektonické bariéry
vestarších školních
budovách, ale bohužel
spíše vnitřní bariéry
vnás samých.