Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

můžeš / číslo 2 - 2012
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
DISKUSE O INTEGRACI A INKLUZI POKRAČUJE
fickou péči týmu odborníků (např. pokročilá
forma svalodystrofie aj.). Prosazo
bezvýhradné integrace vnímám tedy vtomto
kontextu zavelmi neodpovědpřístup, kte-
nejvíce ubližuje pžákům se zdravot-
ním postižením. Rodiče těchto žáby měli
mít proto možnost odpodně (nazákladě
dostatečného množství validních informací)
zvážit, jimi vzdělávání jejich dítěte se
zdravotním postižením nejvíce jde. Zda oto,
aby bylo jejich dítě vzděláváno společně se
zdravýmivrstevníky, což bezpochyby oboha-
cuje obě skupiny, nebo zda preferují zlepšení
zdravotního stavu dítěte (např. uDMO verti-
kalizacitěte). Měli by odpovědně zvažovat
ito, jak kvalitní základní vzdělání má jejich
dítě možnost získat vtzv. hlavním vzdělá-
vacím proudu, popřípavespeciální škole.
Kvalita získaného vzdělání totvýrazně
ovlivní kvalitu jeho budoucího života. Každý
psycholog pracující vSPC, popřípadě vPPP,
velmi dobře ví, jak tristní je nezvládnu
integrace. Zanedbatelným argumentem ne
ani znáfakt, že díse zdravotním posti-
žením se potřebuje porovnávat svrstevníky,
kteří ma stejné problémy jako ono (tedy
např. vozíčkář svozíčkářem atp.). Vkaždém
případě by však měli rodiče vždy preferovat
oprávněnéjmy svého dítěte.
Důležité jsou informace
Jsem proto přesvědčen, že je třeba poskyt-
nout rodičům dětí se zdravotním postiže-
ním vždy úplné arelevantní informace,
najejichž základě se pak mohou svobodně
(se znalostí věci) rozhodnout ozpůsobu
základního vzdělávání jejich dítěte, atak jim
ponechat volbu mezi možnostmi, které vda-
ném případě přicházejí vúvahu. Nikdo znás
nemá totiž právo odsuzovat ani ty rodiče,
kteří nezvládnou (odmítnou) život sdítětem
stěžkým zdravotním postižením arozhod-
nou se svěřit ho doústavní péče!
Ovšem někteří aktivisté unás znejrůzněj-
ších osobníchvodů zcela účelospojují
kritiku, jíž se nám dostalo kvůli způsobu
vzdělávání dětí ztzv. nepřizpůsobivých
skupin obyvatelstva (viz strategie proti
sociálnímu vyloučení), sproblematikou osob
se zdravotním postižením. Bez uzardění tak,
lidově řečeno, míchají dohromady jablka
ahrušky. Dalším problémem je unás tradiční
resortismus, projevující se vtéto oblasti
nesourodou legislativou. Stačí jen porovnat
prováděcí vyhlášku č. 73/2005 Sb., resp.
č. 147/2011 Sb., školského zákona slegislati-
vou týkající se sociálních služeb, tedy zákona
č. 108/2006 Sb., ajeho proděcí vyhlášky
č. 505/2006 Sb., vplatném znění. Anakonec
– už výše jsem naznačil, že tak často prokla-
movaná tvrzení oneexistenci speciálních škol
vevyspělých zemích EU se mnohdy nezaklá-
da napravdě.dí to izmínění aktivisté, ale
znejrůznějšíchvodů se jim tato skuteč-
nost nehodí při prosazoní jejich osobních
zájmů. Zcela tak pomíjejí pozoruhodnou
ajiž několik stoleexistujítradici našeho
speciálního školství, kterou oceňují odborníci
zcelého světa... (redakčně kráceno)
Autor je ředitelem centra pro rehabilitaci osob
se zdravotním postižením Arpida
vČeských Budějovicích
NAŠE TRADICE speciálního školství je ceněná vevšech vyspělých zemích,
protože vyznáindividuální diferenciaci.
Problém nejsou
tolik diskutované
architektonické bariéry
vestarších školních
budovách, ale bohužel
spíše vnitřní bariéry
vnás samých.
Můžeš