Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 2 - 2012

Text a foto: LENKA FOJTÍKOVÁ

Skupina domácího násilí vBrně je

jediná svého druhu vČeské republice.

Proč azčí iniciativy vlastně vznikla?

Byl tu tehdy odvážný ředitel městského

ředitelství policie dr.plk.JUDr.Jaroslav

Vaněk, který se nechal inspirovat vRakous-

ku avAmerice.

Kolik jste zadobu své existence

řešili případů?

Ročně to bývá sedmdesát až devadesát trest-

ných činů. Okolo šedesátky znich pak končí

podáním návrhu naobžalobu. Počet se stále

pohybuje nastejné úrovni. Kromě toho se

ale zabýváme také přestupky, atěch ročně

řešíme těsně pod tři stovky, avykázáním

násilných osob zmísta bydliště.

Jaké procento se týká osob

shandicapem?

Malé. Je to opravdu minimum. Mentálně

itělesně postižení mohou tvořit ze všech

případů zhruba jedno procento.

Myslíte si, že nanich není domácí

násilí pácháno vtak velkém množství

jako nazdravých lidech?

To si vůbec nemyslím. Je to proto, že se

ktěmto případům prostě policie těžko do-

stává. Vůbec tím ale nechci říci, že se tělesně

postiženým osobám vnaší republice domácí

násilí vyhýbá. Jak už jsem ale řekla, je pros-

tě problém se ktěmto osobám dostat.

Auž vůbec nevím, jak je to utělesně

postižených umístěných vústavech. Znám

jen takové lepší ústavy, protože jsem tam

byla pozvaná.

Tam ale všechno funguje tak, jak má.

Možná proto jsem tam také byla pozvána.

Chápu třeba ale rodiny, kdy jejich rodinný

příslušník je umístěn vnějakém zařízení

aoni si ho berou navíkendy domů.

Možná tuší, že se vústavu děje něco

nedobrého, ale situaci neřeší, protože jsou

rádi, že jim alespoň vnějakých mezích

někdo pomáhá zvládat péči opostiženého

člověka.

Jak tedy přijdete napřípady,

kdy je týraný někdo postižený?

Ktěmto informacím se dostáváme především

odterénních sociálních pracovníků, ataké

odlékařů. Proškolením procházejí ipracovní-

ci různých obecně prospěšných společností.

Umějí rozlišit, jestli někde dochází kdomácí-

mu násilí nebo ksebepoškozování.

Když přijmeme informaci opodezření

nadomácí násilí, kontaktujeme podle místa

bydliště ohrožené osoby sociální pracovnici

asní tam společně navštívíme postiženou

osobu.

Hodně tedy záleží hlavně napozornos-

ti sousedů, kteří upozorní odpovědné

orgány.

Ano. Měli jsme třeba případ, kdy sousedé

volali, že se kestaré paní přistěhoval vnuk

spřítelkyní aodté doby je zbytu slyšet hluk

asprosté nadávky. Málokdy se stane, že

bychom se něco dozvěděli přímo odpostiže-

ných lidí.

Čím si to vysvětlujete?

Postižení se bojí podávat natoho, nakoho

jsou odkázáni, ikdyž jim ubližuje, nějaké

oznámení. Násilník vám to samozřejmě

neřekne, ajak se ktomu chcete jinak dostat?

Měli jste mezi nimi isexuální

zneužívání?

To jsme neřešili. Ktakovému případu se

zatím naše skupina vBrně nedostala. Zatím

spíše šlo ozanedbání péče anedostateč-

nou výživu, kdy jsou lidé podvyživení ažijí

vešpatných podmínkách.

Můžete být konkrétnější?

Vesměs jde oproblémy voblasti nedosta-

tečné hygieny avýživy. Ti bezmocní jsou

špinaví, spí vprostředí, kam by člověk ani

psa neuložil, vnepovlečených peřinách

se zaschlými výkaly izvratky. Lidé nasvé

postižené blízké třeba berou nemalé peníze,

ale dají jim například zaden jen tři suché

rohlíky, ktomu nějakého lakrumáčka zvý-

prodeje avodu zvodovodu.

Zmínila jste se, že se vaše skupina

zabývá ipřestupky. Proč? Ty by

přece měly řešit přestupkové komise

městských úřadů…

To je pravda. Přestupky policie neřeší, ale

je povinna přijímat oznámení ospáchání

přestupku apojeho zdokladování je předává

nakonkrétní městský úřad, kde kpřípadu do-

šlo. Naše skupina má ale takovou výjimku, že

děláme něco nad rámec své práce, ato spočívá

vevyslýchání podezřelých. Vpřestupcích totiž

můžeme odkrýt azachytit ipočínající domácí

násilí. Zveme si knám agresory aupozorníme

je, že ojejich jednání víme, ikdyž bylo zatím

kvalifikováno jen jako přestupek.

Pokud by ale dotyčný vesvém jednání

pokračoval, může mu hrozit například

vykázání zbytu. Prostě snimi promluvíme.

Přestupkové komise jsou zato velmi rády.

Co máte namysli, když mluvíte

opřestupcích?

To je různé. Například si představte situaci,

kdy muž dostane výplatu, opije se, přijde

domů azačne ženě škaredě nadávat, může

padnout inějaká facka. Potom zase chodí

dopráce, dává narodině peníze avrámci

možností se stará ioděti. Začtrnáct dnů ale

zase třeba něco provede.

Přestupky se tedy zabýváte hlavně

kvůli prevenci?

Pokud ohrožená osoba nepodá návrh upře-

stupkové komise dotří měsíců, že má zájem,

aby se vše projednávalo, tak se to prostě

podle zákona opřestupcích založí anikdo

to neřeší.

Během prvního tři čtvrtě roku činnosti

naší skupiny jsem si zjistila, že ženy prostě

návrh nepodají. Musí totiž složit pět set

korun. Pokud je to navíc vrodinách, kde je

muž násilné povahy, ale jinak dává peníze

aoděti se jakžtakž stará, tak žena ví, že

když muž dostane dva tisíce pokuty, jde to

zjejich společných peněz. Ženy proto návr-

hy většinou nepodávají.

Podávají je jen ty, které jsou rozhodnuté,

že se chtějí rozvést, amají to vhlavě zcela

ujasněno. Chtějí se manžela zbavit. Jejich

cílem je získat pro rozvodové řízení papír

osvěření dítěte dopéče.

My zastupujeme takovou preventivní

stránku přestupku, protože kdybychom to

neudělali, přijde knám paní, vypláče se, my

to ohodnotíme jako přestupek apošleme

napřestupkovou komisi. Ona návrh nepodá,

takže si pak muž dál žije postarém anic se

ho vlastně nedotkne. 

Rozhovor vdelší verzi nawww.muzes.cz

Lidé nasvé postižené blízké třeba berou

nemalé peníze, ale dají jim například zaden

jen tři suché rohlíky, ktomu nějakého

lakrumáčka zvýprodeje avodu zvodovodu.

Kdo je

Alena Skoumalová

Alena Skoumalová je vedoucí skupiny

domácího násilí Policie České republiky

vBrně.

Skupina existuje šest let apracuje vní

šest policistů apět policistek.

info

