Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 2 - 2012

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

Nedůstojné

divadlo

Nový rok, rok 2012, nám přináší mno-

ho změn. Voblasti daní, zdravotnictví

asociální politiky. Některé změny se budou

týkat všech, některé jen určitých skupin.

Osoby závislé nasociálních dávkách již oně

nebudou žádat naobecních či městských

úřadech, ale nově naúřadech práce. Přesu-

nutí „sociálních záležitostí“ naúřady práce

má svou logiku – vše se vyřídí najednom

kontaktním místě.

Je zřejmé, že (jako každá novinka) má tato

změna své odpůrce. Lidé obecně nemají rádi

razantní změny. Všichni máme své rituály,

které jen neradi měníme. Nazměny jsou

nejcitlivější lidé snějakým typem handicapu

astaří lidé. Je to celkem logické. Tato skupi-

na lidí má většinou pohybové aorientační

potíže, atak je pro ně „nová cesta“ anové

prostředí neznámou, ze které mají, dovolím

si říci, obavy, ne-li přímo strach. (Zejména

pro staré lidi je každá novinka stresují-

cí. Oto více, týká-li se přímo či nepřímo

financí.)

Osoby spostižením pohybového aparátu

jsou nazměny citlivé zejména vzhledem

kbariérové/bezbariérové cestě kmístu

určení apřístupu apohybu ponovém

neznámém objektu. Známe to všichni.

Jdeme-li někam, kde to neznáme, azejména

my, kteří ssebou nemáme doprovod amáme

domluvenou schůzku nastanovený čas,

vyrážíme spředstihem aobavami, jak se

namísto dostaneme azda tam bude vše tak,

jak potřebujeme.

Mnohé úřady práce jsou vnových ob-

jektech, kde klienti nemusí mít obavy

(respektive neměli by mít) zpřístupnosti

objektu. Mnohé jsou ale vestarých bu-

dovách, kde se bariéry vyskytují, nebo je

vnich kvazibezbariérová úprava (rampa

přes schodišťové rameno – takže jako by

nebyla žádná, elektrická plošina, jejíž

obsluhy se těžko dovoláváme azaní

dvoukřídlé dveře, jejichž jedna polovina

kprůjezdu většího vozíku nestačí ata

druhá je již léta nepoužívaná, tedy prak-

ticky nefunkční…). To všechno způsobí

vdaném objektu pozdvižení astředem

pozornosti je handicapovaný.

Zajímalo by mě proto, zda si někdo dal prá-

ci stím, aby zjistil, zda jsou všechny úřady

práce přístupné. Zda je situace zmapovaná

aeventuálně je navrženo důstojné řešení.

Být osobou závislou nadávkách není nic

příjemného. Vyvolat svou přítomností výše

zmíněné divadlo je nedůstojné.



Autorka je senátorka.

nedodržení. Přibližně 58 tisíc subjektů

nezaměstnává ani jednu osobu spostiže-

ním. Průměrně je povinný podíl naplňován

kolem 4 %, tedy pod zákonem stanovenou

hranicí.

Spojené státy americké

Sherry Ramsey Schulzová

Má práci naplný úvazek jako učitelka nazá-

kladní škole. Také je pojištěna prostřednic-

tvím okresu, kde bydlí, ale musí zato platit.

Americký systém pojištění je značně odlišný

odevropských standardů. Řada lidí dokonce

žádné nemá, takže si musí platit izdravotní

péči zvlastních peněz. „Věci jsou vtomhle

ohledu bezútěšné. Veškolství se nanás jen

zvyšuje tlak asnižují platy.“

Lidí se zdravotním postižením je vUSA

okolo 27 milionů, tedy přibližně 9 % po-

pulace. Znich pracuje nebo chce pracovat

21,5 %, přičemž mezi nimi panuje 13%

nezaměstnanost.

„Osobám se zdravotním postižením

se doporučuje získat práci,“ říká Sherry

Ramsey Schulzová. „Musí to ale zvládat

především navlastní pěst. Pokud se jim

to nepovede, dostávají dávky sociálního

zabezpečení. Kživotu to ale není nic moc.“

Pro sociálně slabé obyvatele funguje tzv.

Section 8 housing. Platí mnohem nižší

částky zabydlení. „Pokud si ale vyděláte

něco navíc, okamžitě vám oto sníží státní

podporu. Je smutné, že stát takhle udržuje

některé lidi vchudobě.“

Americké zákonodárství přísně potírá

diskriminaci lidí spostižením, kteří chtějí

pracovat. Nařizuje například zaměstnavateli

takovému člověku přiměřeným způsobem

přizpůsobit pracoviště.Zaměstnavatel, který

dá práci podobu alespoň 36 měsíců člověku

se zdravotním postižením, může získat

finance zveřejného fondu. Náhrada však

nesmí překročit dvacetinásobek průměr-

ného platu zakaždé pracovní místo. Také

existuje fond naúhradu nákladů spojených

se zaměstnáváním asistentů pomáhajících

pracovníkům spostižením.

„Řekla bych, že snáz hledají práci ženy,“

tvrdí Sherry Ramsey Schulzová. „Situace

mužů je podle mého obtížnější, ovšem

nepočítám-li válečné veterány. Ti mají

odstátu spoustu peněz adostávají nejen

potřebné pomůcky, ale isportovní vybavení.

Další dobře zajištěnou skupinou jsou ilidé,

kterým se stal úraz při práci, aneporušili

přitom žádná bezpečností pravidla.“ 

SHERRY je

sportovkyně

tělem iduší

arozhodně

není pasivním

poživatelem

sociálních

dávek.

MARTIN SCHLITT měl při vší smůle štěstí,

protože žije zrenty avěnuje se

hlavně svým koníčkům.