Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28



můžeš / číslo 2 - 2012

NÁZORY

Celý loňský rok jsme se věnovali tématu integrace

a inkluze dětí s postižením. Nejrůznější hlasy

upozorňovaly na našich stránkách na složitost

tohoto záměru a množství problémů, nejen odborných,

ale i ekonomických a legislativních.

Nyní přinášíme další pohled – člen naší redakční rady,

psycholog a speciální pedagog Jiří Jankovský upozorňuje

na nesmyslné směšování dvou skupin – dětí se

zdravotním postižením a dětí ze špatných

sociálních poměrů.

DISKUSE O INTEGRACI A INKLUZI POKRAČUJE

Text: JIŘÍ JANKOVSKÝ

Foto: JAN ŠILPOCH

V

Praze se 16. listopadu 2011

uskutečnila mezinárodní

konference kinkluzivnímu

vzdělávání pod názvem Škola

pro všechny. Vystoupil jsem

zde asmými názory nainkluzi

velmi konvenovalo vystoupení

nejenom domácích, ale především zahranič-

ních účastníků (Dánsko, Rakousko, Maďar-

sko), znichž jasně vyznělo, jak je nemoud-

ré, pokud nerozvážně opouštíme osvědčené

metody práce apřístupy vytvořené vrámci

– unás vposledních letech nejrůznějšími

aktivisty tolik kritizovaného azatracova-

ného – speciálního školství pro děti, žáky

astudenty se speciálními vzdělávacími

potřebami, resp. se zdravotním postižením.

Zejména svystoupením dánského hosta Pre-

bena Siersbaeka by se měli seznámit ti, kteří

mnohdy zcela mylně uvádějí Dánsko jako

zemi súplným inkluzivním vzděláváním,

kde tzv. speciální školství prý vůbec neexis-

tuje. Sám jsem byl vDánsku nastáži vespe-

ciální škole pro žáky stělesným akombino-

vaným postižením astejnou zkušenost mám

ize spolupráce našeho centra sobdobnými

zařízeními veFrancii, Rakousku aNěmecku,

tedy svyspělými zeměmi, kde je rozvinutý

tzv. sociální stát.

Zkušenosti hovoří jasně

Bezmála čtyřicet let pracuji sosobami se

zdravotním postižením, vnaprosté většině

sdětmi. Odroku 1993 jsem ředitelem cen-

tra ARPIDA. Jedním ze základních principů

jeho činnosti je právě integrace (inkluze).

Není bez zajímavosti, že za18 let existence

jsme ze škol při tomto centru integrovali

dotzv. hlavního vzdělávacího proudu už

65 žáků stělesným postižením. Pro zajíma-

vost, jen veškolním roce 2010/11 to bylo

šest žáků, přičemž se utěchto žáků jednalo

ovelmi závažná postižení (např. SMA,

meningomyelokela shydrocefalem atěžkou

skoliosou, artrogryposa, DMO, stav potěžké

kontuzi mozku – polytrauma, organický

psychosyndrom). Nicméně každé integraci

těchto žáků doběžných škol předcházela

dlouhodobá komplexní akoordinovaná

péče multidisciplinárního týmu odborníků

(specializovaných lékařů, fyzioterapeutů,

ergoterapeutů, klinických logopedů, psy-

chologů, speciálních pedagogů, sociálních

pracovníků adalších odborníků) unás. Díky

intenzivní individuální péči došlo kúpravě

jejich zdravotního stavu doté míry, aby jim

byly vytvořeny podmínky pro úspěšnou inte-

graci vběžné škole. Tito žáci však ipointe-

graci zůstávají nadále našimi ambulantními

klienty. Samozřejmě vše se děje vúzké

spolupráci srodiči integrovaného žáka,

neboť rodiče dětí se zdravotním postižením

vnímáme jako partnery, kteří jsou důležitý-

mi členy týmu, jenž ojejich dítě pečuje.

S univerzálními modely

nevystačíme

Vestručnosti lze tedy říci, že má-li být integ-

race zdařilá ainkluzivní vzdělávání úspěšné,

je nutné pro ni získat nejen ředitele školy,

pedagogický sbor abudoucí spolužáky, ale

také rodiče těchto spolužáků, neboť právě

snimi mohou snadno nastat problémy.

Jakýkoliv neúspěch ostatních žáků veškole

si totiž mohou jejich rodiče účelově spojovat

právě sintegrací spolužáka se zdravotním

postižením. Problém tedy nejsou tolik dis-

kutované architektonické bariéry vestarších

školních budovách, ale bohužel spíše vnitřní

bariéry vnás samých.

To však neznamená, že integrace nemá

také své limity. Podle mého soudu je užáků

stělesným postižením limitujícím faktorem

např. kombinace tělesného postižení se

středně těžkým, popřípadě těžkým ahlubo-

kým postižením mentálním. Dále to může být

závažné tělesné postižení vyžadující speci-

DĚTI SPOSTIŽENÍM nepotřebují jen šanci,

ale téměř vždy speciální péči.