Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

9

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 12 - 2013

Ale včem je taková starověká zkušenost

přenosná donašich časů?

My jsme vnaší farnosti nedávno, vrámci

Roku víry, zvolili cyklus zamyšlení, který

jsme nazvali: Starej se osebe.

To nezní moc sympaticky. Vpředvá-

nočním rozhovoru bychom čekali jiný

podnět.

Jen počkejte. Zní to trochu poustevnicky

atřeba egoisticky, ale veskutečnosti nám

šlo ajde dál otuto důležitou pravdu – chci-

-li pro druhé něco znamenat, něco udělat,

chci-li sloužit, tak je třeba, abych se zajímal

osubjekt této služby, osebe. Zabývat se se-

bou neznamená „dejte mi pokoj“, ale naopak

„abych mohl pomáhat, musím být vpořád-

ku“, musím být vnitřně srovnaný, nezatížený

vlastními problémy, musím být pro své okolí

přínosem ane břemenem. Atady jsme upo-

zitiva samoty. Uklidit si vsobě není možné

jinak, ikdyž jsme tvorové společenští.

kého bazénu. Skákání bylo pochopitelně

zakázáno, takže jsme skákali. Jednou

vidím jakéhosi pána, pokrk ponořeného,

jen sdítětem vrukou nad hladinou. Takže

tam je hluboko, říkám si ašup, skočil jsem.

Jenomže on vtom bazénu seděl! Takže

jsem měl dlouho načele vyraženou kachlič-

ku ze dna. Chvilička bezvědomí, ale jinak

to dopadlo dobře. Odté doby vím, že jen

vteřina vás může dostat dostrašné situace

aobráceně – jen vteřina času věnovaného

osamělému člověku ho může zachránit.

Tahle zkušenost mě také postrčila vdalším

úporném hledání mé nejdůležitější, celoži-

votní povinnosti.

Ale soubor těchto povinností je přece

vcírkvi docela dobře popsán adán. Co

dál hledat?

To se tak může izdát. Ale absolutně

nejdůležitějším úkolem faráře není dbát

ohodné lidi aklid při kázání. Nejdůležitěj-

Když se podíváte blíž nalidi, kteří by chtěli zemřít,

nejednou objevíte nikoli těžkou bolest,

fyzické utrpení, ale obyčejnou samotu.

opravdu hemžilo poustevníky, tedy lidmi,

kteří vůbec neprchali před světem, nebyli

to vyvrhelové, ale oni jen odsvěta pood-

stoupili. Avíme, že člověk, aby něco dobře

viděl, dokonce aby si něco mohl zamilovat,

nesmí se dívat namilimetrovou vzdálenost.

Takže oni žili osamotě, jen jednou zatý-

den se setkávali. Atím se postupně stali

zajímavými pro ostatní, kteří neměli čas

poodstoupit, promyslet život, uspořádat se.

Takže jejich samota je učinila užitečnými

rádci, důležitými služebníky, dnes bychom

řekli pomocníky pro každý den, pro tehdej-

ší život, který byl jistě mnohem těžší než

náš dnešní.

Mezi našimi čtenáři se ale najde nemálo

lidí, kteří mají strach, bojí se samoty…

Klidně byste mohl říci, že je někdy napadá

imyšlenka nasmrt. Ano, smrt je vnaší

mysli zástupcem, reprezentantem ohro-

žení. Kolik se nyní diskutuje oeutanazii.

Když se podíváte blíž nalidi, kteří by chtěli

zemřít, nejednou objevíte nikoli těžkou bo-

lest, fyzické utrpení, ale obyčejnou samotu.

Nedobrovolné vyloučení ze společenství.

Atam jasně vidíme, že cosi, nebo spíš

kdosi chybí. Kdosi vnímavý, nespěchající,

neotrlý. Prožil jsem situaci, vkteré jsem byl

odvozíku jen snad milimetr. Jako studenti

teologie jsme chodívali plavat doústec-

ší je znovu aznovu ukazovat: Nejsi nasvě-

tě sám. Vtom je jádro naší víry, vtom je

ta radostná zvěst. Člověče, patříš někomu,

ivnejtěžší situaci je stebou On. To nezna-

mená, že poselství Ježíše Nazaretského

tě zbavuje povinnosti pomáhat druhým,

bojovat ojejich život, naopak. Tato „nesa-

mota“ je jistotou azároveň velkou výzvou

kčinům, kaktivitě, kneokázalé solidaritě.

Amým úkolem je znovu aznovu připo-

mínat, že jinak naše dny vlastně smysl

nemají.

Vy nikdy nepodlehnete pocitu, že jde

omarnou, dnes už skoro směšnou snahu?

PRÁCE KATOLICKÉHO FARÁŘE je dnes mnohem barvitější,

než si nezasvěcení myslí. A těžší. Nevěřit je celkem pohodlné a je jedno,

zda si ulevujeme od náboženství nebo od pevných pravidel rodiny.

