Strana 13
13
můžeš / číslo 12 - 2013
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
Jste naprosto
spokojeni?
Tak jste divní!
Stalo se tak trochu národním sportem
nadávat napoměry abýt nespokojen.
Také se vám stalo, že když se vás někdo
zeptá, jak se máte, avy odpovíte, že
dobře, jste podezřelí nebo alespoň
divní?
Nějak se nenosí, abychom byli spo-
kojeni. Buď máme práce hodně, nebo
málo, jsme unavení, nejsme spokojeni
spolitikou, ať je jakákoliv, počasí také
nic moc, openězích aninemluvě… Oto
více mě zaujal článek oWorld Happi-
ness Database, volně přeloženo Světová
databáze štěstí.
Tato instituce sleduje ahodnotí země
pocelém světě podlekritéria štěstí jejich
obyvatel, lépe řečeno podle toho, jak
jsou lidé spokojeni sesvým životem.
Naprvním místě nasvětě se opakovaně
umístila Kostarika avprvní desítce se
dlouhodobě setkáváte sPanamou.
Obě země velmi chudé svelikými eko-
nomickými asociálními problémy. Pak
logicky následuje otázka: Proč tomu
tak je?
Zvýzkumů vyplynulo, že jsou faktory,
které je možno považovat přihodnocení
vlastního života zazásadní. Jedním
znich jsou vztahy avazby – vrodině,
spřáteli, sespolupracovníky, slidmi
vbydlišti. Člověk, který se osobně setká-
vá sostatními lidmi sradostí ze setkání
apročas strávený společně, prožívá
spokojenost. Lidé, kteří se navštěvují
proto, aby byli spolu, bez složitého
chystání občerstvení, uklízení předem
akontrolování, co je ukoho nového,
jsou spokojení. Lidé mající nějaký cíl
jsou šťastní.
Cíl nemusí být vždy něco velikého. Je to
odobrém pocitu vnás, že senám cosi
povedlo, že jsme viděli něco hezkého,
oprožití každé chvíle. Hledat pozitiva,
která jsou, byť iněkdy velmi maskova-
ná, vevšem.
Někdy to chce sepodívat sodstupem
nebo zdruhé strany. Lidé mající
dlouhodobé vztahy jsou šťastnější.
Asmutek donašeho života také patří,
podle studie by ale neměl být více než
desetiprocentní. To abychom si potom
lépe vychutnali radost aspokojenost.
Přeji vám, aby se vám dařilo hledat,
radovat se atěšit se izmaličkostí.
Autorka je lékařka,
členka rady Konta BARIÉRY.
SLOUPEK
Lii Vašíčkové
seznamování,“ vypráví dnes pětatřicetiletý
paraplegik Karel, který osobě prozrazuje
jen křestní jméno. „Někdy to skončilo popár
mailech, jindy poprvním setkání, ale pár-
krát ivposteli,“ přiznává otevřeně. „Jednou
ztoho byla dokonce velká láska, ale nako-
nec to nevyšlo,“ uzavírá vzpomínky.
Výjimkou nejsou ani dlouholeté vzta-
hy amanželství vzešlá ze seznámení přes
internet. Platí pro lidi spostižením ibez něj.
Vozíčkářka Jana Stárková zPrahy ktomu
dodává: „Se seznamováním přes net mám
léta zkušeností… Dá se tak najít partner,
ale vyžaduje to trpělivost, hodně vybírá-
ní ahodně schůzek, ze kterých nic není.
Žádný vyloženě špatný zážitek nemám. Přes
internet jsem se naopak seznámila dvakrát
úspěšně – půlroční ačtyřletý vztah. Dvě
kamarádky mají již dlouholeté vztahy, které
začaly naseznamce. Jedna už je dokonce
vdaná. Avím odalších. Záleží natom, co
odtoho kdo čeká. Seznamka je jen start,
příležitost, jak se seznámit, ale pak už vše
běží ,tam venku‘ podle zákonitostí společ-
ných pro všechny vztahy. Nalásku pointer-
netu nevěřím. Ikdyž to posíti třeba ,jiskří‘,
veskutečnosti to pak vůbec ,jiskřit‘ nemusí.
Síť je jen nástroj azačátek.“
Happy end samozřejmě není zaručen
nikdy. To dotvrzují slova vozíčkářky Paulin
Schilde zPrahy: „Lidi soudí převážně podle
fotek. Ujednoho to vypadalo slibně, že
bychom se mohli sejít, ale mé tělesné zne-
výhodnění ho odradilo… Atak je to pořád
dokola. Jsem zaregistrovaná nakřesťanské
seznamce, ale itam se hledá partner dost
těžko aodběžných seznamek se to neliší.“
Internet přináší irizika
Nejen internetová seznamka má isvá úskalí,
ba přímo rizika. Jedním znich je samotné
odmítnutí. Stím sice člověk musí počítat, je
ovšem otázka, jak bude nakonec reagovat.
Zejména je-li často opakované. „Rizikem se-
znamek jsou neúměrná očekávání, neschop-
nost zpracovat neúspěch anásledná trau-
mata. Dvakrát třikrát to nevyjde adostaví se
úzkost zdalšího odmítnutí,“ připomíná psy-
choložka Olga Sozanská. „Lidé spostižením
jsou přitom často bezbrannější apsychicky
zranitelnější, někdy třeba idůvěřivější. Mo-
hou dát příliš všanc svoje soukromí. Nelze
vyloučit ani podlehnutí manipulaci.“
Není výjimečné, když handicapovaný člo-
věk vtouze pokontaktu neprohlédne snahu
ozneužívání jeho osoby. Navíc lidé, kteří
mají ipsychické problémy nebo nevyrůstali
vběžném sociálním prostředí, mohou hůř
rozpoznávat rizika avarovné signály. Jindy
jsou prostě naivní anezkušení. „Vyloučit
se nedá ani setkání skriminálníkem či
deviantem,“ upozorňuje Olga Sozanská.
„Preference lidí jsou všelijaké. Někoho třeba
přitahují amputované končetiny. Ale dá
se to označit zadeviaci? To jsou relativní
pojmy, které se mění sdobou. Před čtyřiceti
lety byly zadeviaci považovány praktiky,
které dnes lifestylové časopisy otevřeně
popisují spodrobným návodem. Důležité
je jediné pravidlo – musí to být příjemné
oběma (nebo prostě všem) účastníkům.“
Jak se tedy seznamovat? Nutná je obe-
zřetnost při vyzrazování osobních údajů,
adresy, telefonního čísla atd. První schůzka
je rozhodně lepší naveřejném neutrálním
místě typu kina či restaurace než hned
pozvání ksobě dobytu mezi čtyřma očima.
Seznamek je obrovské množství. Některé
nabízejí přímo sekce pro lidi spostižením.
Někdo třeba zabrousí dovod, kde bude oče-
kávat větší pochopení, jako nauž zmínění
křesťanské seznamce. Seznamovací inzeráty
obvykle najdete také nastránkách sdruže-
ní poskytujících služby určité skupině lidí
spostižením. Výjimkou není ani náš časopis,
vtištěné i elektronické formě.
Ne každý ale trvá naspecializované
seznamce pro lidi shandicapem. Ba naopak.
Řada lidí spostižením se partnerským vzta-
hům sostatními handicapovanými zrůz-
ných důvodů vyhýbá. Jiní zase očekávají,
že učlověka spodobným osudem naleznou
snáz pochopení pro svá omezení. Ať tak či
onak, nebojte se aseznamujte se!
První schůzka je rozhodně lepší
naveřejném neutrálním místě typu kina
či restaurace, než hned pozvání ksobě.
PO KONTAKTU S NĚKÝM BLÍZKÝM
toužíme snad všichni bez rozdílu.