Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

23

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 12 - 2013

Když se podvou

letech dostal zpostele

konečně navozík,

jedna zjeho prvních

cest vedla naškolení

opočítačích pořádané

Kontem BARIÉRY.

se sbíječkou, se štětcem, vdílně, kde se dalo.

Kamarádi akolegové ze sdružení abývalí

spolupracovníci zfirmy ho také nenechali

veštychu. „Některým jsem mohl jen slíbit,

že až vydělám nebo až seženeme peníze, tak

jim zaplatím – aoni dělali načestné slovo.

Takhle fungujeme abudujeme. Dobří lidé

postaví, opraví, vymyslí, akdyž dáme dohro-

mady finance, postupně dluhy splácíme.“

Bagr jako rehabilitace

Doslova koncert Josef Fučík předvádí

nadvoře, kdy mu kolega pomůže nasoukat

se domalého bagru. Kdo nevidí, jak pracně

vozíčkář pomocí vypolstrovaného prkna

dokabinky zalézá, neuvěří, že uvnitř sedí

člověk, který před patnácti lety ležel bez

hnutí vpatře budovy pár metrů odsud.

„Přiznávám, že nejraději jsem, když ráno

dobagru vlezu avečer vylezu,“ říká Josef

Fučík. Ale to se tak často nestává. Záleží

natom, jestli je zakázka, jestli jsou finance

nadalší rekonstrukci areálu. Každopádně

bagr je nejen pracovní pomůcka azdroj

obživy, ale ivynikající rehabilitační zařízení.

Idíky němu si udržuje Josef Fučík svou tě-

lesnou schránku vkondici. Poletech ležení,

kdy mu zmizelo svalstvo, bylo vzpírání se

napákách vbagru nejlepší metodou naposí-

lení svalstva. Žádná jiná metoda rehabilita-

ce by prý nedokázala to, co bagr.

„Avíte, jak jsem kbagru přišel? Když

jsem přijel dofirmy, kde ho měli, věděl

jsem, že tolik peněz, kolik stál, nemáme.

Bavil jsem se smajitelem panem Novotným

aon najednou povídá: Víte co, odvezte si ho,

my ho teď nepotřebujeme. Vždycky, když

dáte dokupy peníze, tak je pošlete. Atak

mám bagr. Ještě mi zbývá něco doplatit.“

Nadšený zlepšovatel

Plány nadovršení revitalizace nemocnice

ibývalého kláštera vmoderní společen-

ské centrum nejen pro lidi shandicapem

existují zatím napapíře. Peníze se scházejí

pomalu, každou pomoc občanské sdružení

vítá. Jedním ztěch, kteří pomohli kdo-

končení druhé etapy aotevření chráněné

dílny abydlení, bylo iKonto BARIÉRY.

Pomohlo už vpočátcích, kdy sehnalo

například novou dodávku. Fučíkovi si cení

irelativních drobností, jako jsou počítače

adalší věci.

„Samozřejmě se snažíme, aby si centrum

pomáhalo isamo, velmi dobře se nám roz-

jela půjčovna kompenzačních pomůcek,“ vy-

světluje Josefova paní. Když začali pomůc-

ky, například mechanické ielektrické vozíky

adalší věci, zamírný peníz půjčovat, ani

netušili, jaký ohlas azájem to mezi klienty

vyvolá. Odroku 2012 se zájem ozápůjčky

zvýšil o200 procent.

Nemůžeme nezmínit doslova neutucha-

jící zdroj nápadů, které má Josef Fučík při

vylepšování věcí, které lidé spostižením

denně používají akteré jim leckdy ztrpčují

život. Může připomínat Járu Cimrmana,

průkopníka slepých uliček. Ale Josefovy

uličky jsou slepé jen zdánlivě. Že nikam

nevedou, to vidí jen ti, kteří hledají důvody,

proč něco nejde.

Třeba jen vozík, nakterém se pohybuje.

Ten si vdílně složil částečně zdílů elek-

trického vozíku ačástečně svařil ztrubek.

Kdyby se dotoho pustila velká firma, stál by

majlant aměli by naněj jen ropní šejkové.

Vozík mění světlou výšku, náklon dostran,

zvedá sedadlo, je vybaven osvětlením i„dis-

ko“ osvětlením vněkolika barvách. Zdolá

vysoké obrubníky iprudké klesání. Další

vylepšení ktéměř absolutní dokonalosti má

Josef vymyšlené.

„Když to viděli Japonci naveletrhu vNě-

mecku, fotili si to ze všech stran,“ popisuje

se zářícím obličejem svérázný aneúnavný

Josef Fučík. 

Více nawww.muzes.cz

než před příchodem sem,“ svěřuje se Jitka

Fučíková se zkušenostmi stěmi, kteří zde

našli pomoc nebo domov. Někteří se částeč-

ně postaví navlastní nohy, jiní najdou cestu

kvlastnímu samostatnému životu ipráci.

„Daří se nám uněkterých klientů zvýšit

jejich maximální mentální úroveň. Ti, kteří

se dosud nedovedli obejít bez pomoci rodi-

čů, najednou jejich pomoc odmítají. Máme

tu kluka vchráněném bydlení, všechno

zaněho dělala maminka. Když zemřela, byl

natakové úrovni, že je dnes vevelké míře

samostatný. Adokonce se tu lidé seznamují,

máme tu už imanželské páry.“

Každý metr krásné budovy má Josef

Fučík – dovýšky, kam zvozíku dosáhne –

osahaný. Když ho tělo vmezích možností

zase začalo poslouchat, znovu oblékl mon-

térky azačal pracovat zvozíku. Svrtačkou,

ZATÍM NEZREKONSTRUOVANÁ ČÁST

bývalého kláštera anemocnice, kde Josef

Fučík poúrazu páteře dlouho ležel.

ZLEPŠOVATEL. „Podařilo se mi vymyslet

avlastnoručně vyrobit uchycení vozíku

izvedací plošinu doauta.“