Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

22

20 LET KONTA BARIÉRY

můžeš / číslo 12 - 2013

Jára Cimrman

zNové Paky

■ Osobní neštěstí přeměnil Josef Fučík vpomoc postiženým.

■ Centrum bez bariér pomáhá lidem překonávat fyzickou bezmoc.

■ Co nemá, to si nápaditý muž navozíku vymyslí apostaví.

Text: PAVEL HRABICA

Foto: JAN ŠILPOCH

B

lázen. Nadšenec. Poděs. Nezmar.

Střelec. Edison. Cimrman. Cokoli

kJosefu Fučíkovi přidáte, všech-

no naněho sedí. Před patnácti

lety, když mu bylo pětatřicet anic

nasvětě se mu nezdálo nepřekonatelného,

skočil ukamaráda při oslavě dobazénu.

Jen netušil, že kamarád bazén upustil. Že

se mu svět zhroutil, si uvědomil už týž den

vnemocnici. Nehybný, bezmocný.

Místo sebelítosti stavěl počítače

„Víte, co je zajímavé?“ říká Josef Fučík,

který měl vté době poměrně zavedenou

stavební firmu. „Jak rychle se namalém

městě rozkřikne špatná zpráva. Mně se to

přihodilo vpátek večer, vsobotu avneděli,

kdy obvykle lidé volali, že něco potřebují,

telefon ani nepípl. Najednou jsem byl ,mrtvý

muž‘,“ vzpomíná poletech.

Diagnóza – poranění páteře – nevěs-

tila nic dobrého. Tělo bylo odkrku dolů

nehybné. Místo muže plného síly aživota,

který ještě před časem nevylezl ze svého

kráčejícího bagru, najednou nehybný mrzák

nanemocničním lůžku. První diagnóza, kte-

rou manželce řekli: „Nadosmrti nehybný!“

Objekt slitování asoucitu. Ale taky bezmoc-

ný otec, manžel, hlava rodiny aživitel.

Jenže skepse aužírání mu dlouho

nevydržely. Nechal si nad postel namon-

tovat konstrukci, nakterou mu sestřičky

dávaly časopisy aknihy, aby mohl alespoň

číst. Časem leželo nasíťce nejvíc časopisů

opočítačích.

Když se podvou letech dostal zpostele

navozík, jedna zjeho prvních cest vedla

naškolení opočítačích pořádané Kon-

tem BARIÉRY. Tam také dostal svůj první

computer. Doma ho pak rozebral, akdyž ho

kamarád poprosil, jestli by mu nějaký počí-

tač nesestavil, pustil se dotoho. Objednal

součástky ajeho první výtvor, zcela funkční,

byl nasvětě.

Ležel doma naposteli nabřiše asestavo-

val kouzelné bedýnky. „Co den, to počítač.

Zarok jsem jich postavil sto padesát,“ chlubí

se. Některé znich možná ještě dnes fungují.

Je natenhle svůj zápis vživotopise patřičně

hrdý. Vydělal si navlastního asistenta, man-

želka mohla načástečný úvazek pracovat

apřinést domů také nějaké peníze. PoJose-

fově úrazu museli zrušit živnost, pomáhali

rodiče, sem tam prodali něco zrodinného

majetku nebo vybavení firmy.

Nemocnice mně, já nemocnici

Když vNové Pace zavřeli nemocnici, vekte-

ré se Josef Fučík vracel znejhoršího kživo-

tu, napadlo manžele, že tak smutný konec

si zařízení nezasluhuje. „Říkal jsem si, že si

zaslouží, abych mu vrátil kus toho, co ono

dalo mně,“ komentuje agilní muž navozíku

své amanželčino rozhodnutí zroku 2005.

To už založili občanské sdružení Život

bez bariér, které začalo dávat dohromady

podobně postižené lidi zokolí. Scházeli

se navšemožných místech, jako centrála

fungoval Fučíkovic rodinný domek (později

zastavený jako protiváha půjčky narekon-

strukci nemocnice). Ale věděli, že věčně to

takhle nepůjde.

Podařilo se jim vevýběrovém řízení

areál nemocnice koupit stím, že ho budou

postupně rekonstruovat, najdou-li se peníze.

Dnes jsou tu dvě fungující budovy – v menší

je denní stacionář, kam se sjíždějí lidé snej-

různějším postižením změsta iokolí. Před

dvěma lety se podařilo opravit azrenovovat

sousedící větší objekt naCentrum bez bariér

schráněnou dílnou achráněným bydlením,

neschází rehabilitace aosobní asistence.

Centrum jako cesta vzhůru

„Je úžasné pozorovat nalidech, kteří sem

přišli jako zcela závislí napomoci druhých,

jak podelší době začínají zvládat základní

úkony, jsou schopni se osebe postarat lépe

MALÝ BAGR je nejen pracovní nástroj

Josefa Fučíka, ale inenahraditelný

rehabilitační „přístroj“ naochablé svaly.