Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

8

můžeš / číslo 12 - 2013

TÉMA: Osamělost lidí spostižením

■ Dobříšský farář atrapistický mnich olidské samotě.

■ Jak hledat své místo mezi lidmi.

■ Máme vždycky šanci?

Ajsme upozitiva

samoty. Uklidit si vsobě

není možné jinak,

ikdyž jsme tvorové

společenští.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Když dnes řekneme farář, ještě stá-

le máme představu člověka vážného,

zahleděného dosvěta mimo nás avne-

poslední řadě vlastně také osamělého.

Vidíte svůj život také tak?

Tato představa je jistě podložena nějakými

osobními zkušenostmi. Ale spíš minulými,

dnešní faráři jsou především „terénní lidi“,

stále vnějaké aktivitě, vždy připravení

naslouchat a– když jsou požádáni – tře-

ba iporadit apomoci. Takže vím, jak té

Karel SATORIA:

Život

zanás nikdo

neodpracuje

skutečné samoty je málo. Žil jsem dlouhou

dobu vklášteře. Ato je opravdu místo velké

samoty. Roky utrapistů, kteří jsou všeobec-

ně chápáni jako zastánci opravdu přísného

vnitřního řádu, mě naučily samotě rozumět.

Ovšem pozor, tato samota je dobrovolná,

svobodně zvolená, ikdyž přinejmenším

vprvních týdnech aměsících nemusí být

každému příjemná.

Má taková samota nějaké kouzlo?

Jde onávrat kpřirozenosti. Abyste rozu-

měl, křesťanské kláštery vznikly zpoustev-

níků. Nemám namysli pohádkové posta-

vičky, ale kdysi vSýrii nebo Palestině se to