Strana 5
5
můžeš / číslo 12 - 2013
ZREDAKČNÍ POŠTY
náklady kvůli svému postižení? Můžete po-
žádat ospeciálnístipendium pro handicapo-
vané studenty nad rámec běžného stipendia
programu. Pomůže vám Národní agentura
pro evropské vzdělávací programy (NAEP)
prostřednictvím svého institucionálního
koordinátora programu. Termín podávání
žádostí pro pobyty vletním semestru je
do15. prosince 2013.
Předpokladem přidělení speciálníhosti-
pendia je splnění základních podmínek pro
mobilitu studentů. Speciálnístipendium je
určeno pouze napokrytí zvýšených výdajů
vzahraničí, které vyplývají ze zdravotních
potřeb.
Přivyplňování předběžné kalkula-
cedožádostiupoložky doprava, stravování
aubytováníje třeba věnovat pozornost
stanovení rozdílu mezi cenou zaběžné ná-
kladyacenou zazvýšené nákladyzdůvodu
příslušného handicapu.Pouze tento cenový
rozdíl (ne celá částka zanadstandardní
službu)paktvoříoprávněný požadavek stu-
denta vrámci žádosti ospeciální stipendium
Erasmus.
Kromě oficiálního formuláře je nutnépři-
pojit ilékařskou zprávu, kopii průkazu ZTP
(pokud ho žadatel vlastní), dokumenty
programu Erasmus aakceptační dopis,
vekterém přijímající instituce potvrzuje
přijetí kestudijnímu pobytu / pracovní stáži
akde je uvedeno, že je srozuměna svaším
zdravotním stavem. Se žádostí odalší in-
formace se prosím obraťte buď naNárodní
agenturu, nebo nainstitucionálního koor-
dinátora programu Erasmus navaší škole.
www.naep.cz
Koloběh
otevřen
Občanské sdružení Borůvka otevřelo nový
charitativní obchůdek Koloběh vpražské
Dittrichově ulici číslo 9. Patronkou je
herečka Nela Boudová. Krámek vestylu
„secondhandu“ nabízí dámský, pánský
idětský textil, obuv amódní doplňky jako
šály, bižuterii apod. Otevírací doba je od10
do17 h každý všední den. Přijďte ivy pod-
pořit zaměstnávání lidí shandicapem tím,
že si koupíte něco hezkého nasebe. Více
informací oorganizaci najdete nawebových
stránkách www.osboruvka.cz nebo naface-
booku. Všichni vKoloběhu se už těší navaši
návštěvu!
Komedie vgalerii
Dobrý den, musím
se sVámi, ale hlavně
se čtenáři podělit
oneuvěřitelný
zážitek znávštěvy
Národní galerie
vpražském Veletrž-
ním paláci. Udělali
jsme si smanželkou
amalou dcerkou
výlet naSlovanskou
epopej. Nejprve
vedle nás naparko-
vacím místě pro vozíčkáře zaparkovalo auto
plné úplně zdravých lidí. Znak sice měli, ale
evidentně se to nezdálo ijednomu zdětí.
Jeho námitku otec uťal slovy, že jestli má
zájem kroužit sautem kolem ahledat volné
místo, tak on rozhodně ne. Konec debaty.
Ještě musím říct, že já jsem vozíčkář,
manželka nikoliv. Uvstupu jsou schody
opatřené plošinou. Obsluha se přivolává
zvonkem, který je navrcholu schodiště. Kro-
mě piktogramu vozíčkáře je uněj isymbol
dětského kočárku. Oboje splňujeme, ale ani
pozazvonění se poměrně dlouho nic neděje.
Až pochvíli prochází kolem hlídač, jemuž
končí služba. Všimne si nás azahuláká
nakolegu, který nás dosud úspěšně igno-
roval. Ten se súsměvem přihrne jako velká
voda aplošinu rozpohybuje. Když úspěšně
vystupuji, očekávám, že sjede ještě jednou
dolů pro moji ženu skočárkem. Místo toho
plošinu uzavírá. Nechápavě naněj se ženou
hledíme. „Aha, takže mi raději pomůžete
vynést kočárek ručně?“ reagovala pohotově
moje manželka. Pána to dost překvapilo,
ale bez námitek přiložil ruku kdílu, ačkoliv
to neměl vplánu. Navysvětlenou brebentil
něco otom, že lidé si většinou ty kočárky
nosí sami. Nato už jsme nijak nereagovali.
Upokladny stojíme atiše čekáme, až si nás
všimne postarší dáma, která právě bojuje
snefunkčním displejem. Dokud poněko-
lika minutách bitvu nevyhraje, nereaguje
ani napozdrav. Pak už vcelku mile vystaví
volnou vstupenku pro ZTP/P. Vrcholný
zážitek nás však teprve čekal – anemyslím
tím Muchovo dílo. Jakmile jsem projel dveř-
mi dovýstavního sálu, přihrnul se kemně
bodrý kustod se slovy: „Nazdar! Kolik vás
je?“ Skoro lapám podechu, ale poslušně
odpovídám, že jenom já amanželka skočár-
kem. Přitom podávám vstupenku. „Tak to je
dobrý,“ odvětil spokojeně chlapík autrženou
vstupenku podal mojí manželce, přestože
jsem mu ji dal já. Během procházky mezi
plátny nás pak ještě průběžně několikrát
obšťastnil nevyžádanými komentáři kdílu.
Většinou se zjevil zpoza rohu askoro své
sdělení vybafl, aby následně zase zmizel. Ač-
koliv to sobrazy ani pánem nijak nesouvise-
lo, dcerka pochvíli začala plakat. Ajá bych
měl chuť taky. Nebo se spíš smát? Smíšené
pocity měly blízko kobojímu.
Tomáš Zavadil, Praha
(dopis byl redakčně upraven)
Vážený pane Zavadile, líčení vašeho zážitku
vskutku připomíná černou komedii. Bohužel
jde osmutnou realitu. Jak často připomíná-
me, bariéry jsou hlavně vhlavách lidí. Vy
jste se pohyboval vbezbariérovém prostředí,
ale přesto jste stále narážel. Jak říká klasik,
nejhorší je srážka sblbcem. Nadruhou stra-
nu, vše se snáz překonává súsměvem. Takže
doporučujeme spíš ten smích.
(red)
Nejen totalita
Vážení přátelé, nedá
mi to, abych Vám ne-
napsala ozajímavém
rozhovoru, který jsem
nedávno vedla sjednou
dámou zDánska, která
přijela doPrahy. Při
procházce poVyše-
hradě jsme potkaly
Jedličkův ústav. Začala
jsem oněm vyprávět
adostaly jsme se až
kotázce diskriminace
postižených zakomunistické totality. Líčila
jsem různé formy diskriminace. Moje známá
pozorně poslouchala, apak mě šokovala,
když řekla, že si nemyslí, že je to jen otázka
totality. Podle ní jsem vcelku dobře popsala
situaci postižených vestejné době vDánsku.
Ioni se cítili nepodporovaní, uzavření, odstr-
čení atd. Uznala, že to tu asi bylo horší abez
možnosti svobodného protestu, ale projevy
diskriminace považovala zahodně podobné
avůbec by to prý tak vehementně nesvalo-
vala naty komunisty. Ikdyž prý chápe, proč
to děláme, upozornila, že vestejné době se
odehrávala výrazná diskriminace menšin
ivzápadním světě. Jako příklad uvedla útlak
Afroameričanů. Ajá si vzpomněla nafilm
Přelet nad kukaččím hnízdem, který se týká
diskriminace psychicky nemocných vUSA.
Někdy je hodně zajímavé slyšet pohled zvenčí.
Člověku to otevře nové interpretace pravd,
které považoval zasamozřejmé. Neberte to
prosím jako obhajobu minulého režimu. Spíš
se zamýšlím nad tím, jestli nemáme tendenci
naněj házet věci, které jsou chybou spíš naše-
ho lidského přístupu.
Spozdravem
Anežka Sedláčková, Kladno
Vážená paní Sedláčková, vaše závěrečná
úvaha velmi dobře navazuje nadopis,
který uvádíme výše. Změna nebo odlišnost
politického systému může ovlivnit hodně.
Ale zdá se, že některé negativní jevy vespo-
lečnosti neznají hranice. Bohužel vposlední
době ekonomických nesnází se stále častěji
setkáváme sprojevy netolerance, především
kmenšinám etnickým. Což vlastně dourčité
míry potvrzuje přímou úměru mezi bohat-
stvím společnosti ajejí tolerantností. Takže
aniž bychom imy obhajovali minulý režim,
Karel Marx měl vněčem možná také pravdu,
když viděl souvislost mezi úrovní společnosti
arozvinutostí jejích výrobních prostředků.
(red)
Své postřehy anázory
nám pište na
info@muzes.cz
nebo naadresu
Redakce časopisu Můžeš,
Melantrichova 5
11000 Praha 1.
Zrušíme ústavy?
strana 12
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
●
/
●
Jednotlivý výtisk Kč / Předplatitelé K č
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
BARIÉRY
www.muzes.cz
M11_2013.indd 1 10/17/2013 10:06:06 AM
Banky přejí postiženým
strana 8
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
●
/
●
Jednotlivý výtisk Kč / Předplatitelé K č
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
BARIÉRY
www.muzes.cz
M10_2013.indd 1 9/17/2013 3:44:34 PM
OBCHŮDEK KOLOBĚH podporuje zaměstnávání
lidí s postižením. Foto: archiv o. s. Borůvka