Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

můžeš / číslo 12 - 2013

■ Přibývá lidí, které netrápí, že nemají vážný vztah.

■ Kristýna si umí i bez trvalého vztahu život užívat.

■ Handicap není důvodem k partnerství za každou cenu.

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

považuji zadost komplikovanou. Vždyc-

ky jsem chodila se zdravými kluky, když

nepočítám lázeňské románky. Ikdyž přátel

shandicapem mám hodně.“ Dřív se nechtěla

vázat. Teď by se vázala, přesto je paradoxně

spíš ona tím, kdo vztahy ukončuje, protože

je shledává neperspektivními. „Prý jsem

moc vybíravá. Ale přece nasobě nebudu

páchat násilí, když mi někdo nesedí,“ věcně

uzavírá mladá žena, která nemá zapotřebí

slevovat ze svých nároků, protože ji její

situace netrápí.

„Děti bych chtěla, ale není to priorita,

kterou bych momentálně řešila. Nad bu-

doucností se sice občas zamýšlím, ale jsem

člověk, který žije spíš přítomností. Oporou

je mi přitom rodina.“ Vté nachází zázemí,

když je to potřeba. Má přitom hned tři sou-

rozence, dvě sestry abratra. Jinak ale žije

hodně soběstačně.

Jeden příklad zavšechny

Jako příklad svých dosavadních vztahů uvá-

dí ten zatím poslední. „Byli jsme začátkem

tohoto roku spolu tři měsíce. To je taková

moje norma,“ směje se, jako tolikrát během

svého vyprávění. „Byl to vztah ofilmech, jíd-

le, hulení, sexu avenčení psa… Byla sním

nuda! Dokud jsme byli během zimy zalezlí

vbytě, tak OK. Ale potom byl neuvěřitelně

líný podniknout třeba něco kulturního.

Počase to bylo oničem,“ shrnuje Kristýna

lakonicky.

Ačkoliv to tak možná naprvní pohled

nevypadá, Kristýna je citlivá avšechny

vztahy prožívá, neúspěchy se trápí. „Nikdo

nezačíná vztah stím, že je to kničemu.

Každý dotoho jde kvůli tomu dobrému. Já

ale narozdíl odřady jiných lidí nacházím

odvahu utnout neperspektivní partnerství.

Jsem až překvapená, kolik lidí se smíří

stím, že jim to moc neklape, ale volí jistotu,

kterou nechtějí měnit.“ Ano, ani sKristýnou

to asi nemají partneři úplně jednoduché.

Pro ostřejší projev nesouhlasu nejde daleko.

Je to však její přirozenost, která jí zároveň

dodává jedinečnou osobitost. Stejně jako

tetování nazádech. Trochu jejího suverénní-

ho vystupování by leckterá dívka navozíku

potřebovala. Pokud je pravda, co říká, tak

je sice nedobrovolně single, ale spokojená.

Ato je nejdůležitější.



svým zájmem prokazují. Já nejsem single

proto, že bych chtěla. Ale taky nesedím

doma vdepresích, že nemám chlapa. Ne-

musím kvůli tomu dělat kompromisy abrát,

co je nakrámě. Umím svůj život zaplnit

ijinak,“ tvrdí milovnice hudebních festiva-

lů akultury. Možná se situace snabídkou

potenciálních partnerů změní poplánova-

ném přestěhování doBrna. Naštěstí však

necítí tlak na„spárování“ ani zrodiny, ani

odpřátel.

Kristýna určitě nepatří mezi ty, kteří by

navozík svalovali všechny zádrhele svého

života. Jeho vliv si však uvědomuje. „Spous-

ta mužů si život svozíčkářkou neumí před-

stavit. Navíc bývají povrchnější, takže žena

navozíku si partnera hledá hůř než třeba

postižený muž. Pro některé lidi jsme exoti

avevzduchu visí různé předsudky. To mi

došlo, když mi spolužačka naběžné základ-

ce vosmé třídě povídala otom, jak jí máma

říkala, že nikdy nebudu mít menstruaci

ani děti. Co to má sakra znamenat, takové

řeči,“ rozhořčuje se ještě dnes Kristýna. Ale

vzápětí se směje: „Chlapi unás vhospodě

prý rozebírají, jestli můžu mít sex. To by se

asi někdy divili.“

Vozíčkáře raději ne

Podle Kristýny spousta holek prostě neumí

být sama. „Neříkám, že mě to taky někdy

netrápí. Aje mi jasné, že si teď spousta lidí

říká, že je to jen taková moje póza, kterou

maskuji vnitřní smutek. Ale to je mi jedno.

Já chci mít život hezký teď atady! Nebudu

se trápit tím, že něco nějak není,“ vysvětlu-

je apřitom energicky gestikuluje rukama.

Cíleně nehledá, ale určitě vnitřně doufá, že

toho správného chlapa potká. Aco kdyby to

byl třeba také vozíčkář?

„Před patnácti lety jsem si to neuměla

vůbec představit,“ vzpomíná. „Chtěla jsem

siláka, pomocníka, který se postará. Teď už

to tak kategoricky nevnímám, ale technic-

kou stránku soužití dvou vozíčkářů stejně

NA ZLÍNSKU

je Kristýna doma.

Život na dědině

ale nabízí jen

úzký okruh lidí

k seznámení pro

sebevědomou

a chytrou

vozíčkářku.

RODINA pro Kristýnu

představuje velkou oporu a zázemíí.

Být single dnes mezi

některými lidmi frčí.

Ikdyž doznačné míry

záleží natom, jak široce

tento pojem aplikujeme.