Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

14

můžeš / číslo 12 - 2013

ZAMYŠLENÍ

■ Samota může být velkým inspirátorem života.

■ Potřebujeme chvíle pro sebe, ale ijistotu kontaktu.

■ Kam se podělo angažované studenstvo?

Osamotách

dobrých izlých

Text: VLADIMÍR BINAR

Foto: JAN ŠILPOCH

L

idí, kteří koncem roku, vté už

blížící se vánoční době dnes tak

zkomercionalizované radosti, více

než kdy jindy přemýšlejí osamotě,

je jistě dost. (…)Ale vezměme to

popořádku. Samota není anemusí být jen

bolestná nebo nesnesitelná, či dokonce

tragická. Každý pojem může mít různé

obsahy. Velký francouzský myslitel J.-J.

Rousseau napsal pozoruhodnou knihu

Dumy samotářského chodce, znamenitá

zamyšlení iodpovědi nad věčnými otáz-

kami sužujícími každého člověka, knimž

však může podle něho dospět jen na„osa-

mělých procházkách“.

Obr moderní prózy Francouz Marcel

Proust se zas zmiňuje ozázračných obra-

zech, myšlenkách, jež můžeme „potkat“

zazatáčkou cesty – ale pouze když jdeme

sami! Aco Holan? Největší český básník,

který se uzavřel dosamoty, kterou nazval

Ostrov Isola, uprostřed tak frekventované

pražské Kampy. (…)

Stupně samoty

azkušenost ztěžkých let

Samota má velké množství podob istupňů.

Jiná je opuštěnost dítěte, které nemá rodiče

ani alespoň poněkud dobré rodiče – je ne-

pochybně nešťastné. Můžeme mu pomoci?

Snad ano, ale jen nezištným aopravdovým

novým vztahem. Aco opuštěnost adolescen-

ta? Je jí možná víc, než se naprvní pohled

zdá…

Veškole, vpartě, vezdánlivě silném

kolektivu se mladí lidé často cítí opuštění,

osamělí, dokonce bývají šikanovaní, vesvé

samotě nešťastní nakonec tak, že to vede

ktragickým důsledkům. Ani dospělí, zdánli-

vě silní aúspěšní, se nemusí ubránit těžkým

pocitům samoty.

Nedocenění, neustále odstrkovaní atřeba

ineoprávněně trestaní pracovníci zdánlivě

dobrých firem jsou největšími kandidáty

osamělosti aněkdy idramatických vyústění

života.

Vždyť jen ztráta zaměstnání je tvrdým

šokem aněkdy cestou dopekelných situací,

takže se jí snaží vyhnout často izacenu

vlastního ponížení anekonečných ústupků.

Co jsem si jen vyslechl takových případů

zadobu naší svobody ademokracie!

Prožil jsem vmládí dlouhé měsíce vre-

habilitačním ústavu, kdy to vypadalo, že

svou těžce pochroumanou nohu už nikdy

nerozchodím. Tam jsem poznal, jaké jsou

samoty akolik druhů jich napočítáte. Ajak

to člověka promění. Poopravdu nekoneč-

ném, téměř ročním ležení naposteli jsem

konečně mohl vstát apodívat se zokna.

Poulici šel obyčejný kluk, jen tak si

poskočil, ajá náhle pochopil: toužím přece

jen ajen potéto úplně obyčejné situaci, jít

takhle poulici, jít někam, jít kněkomu. Měl

jsem vústavu přítele Mirka, který tam strávil

také rok. Několikrát mu operovali ruku, než

mu konečně srostla amohl jí vládnout. Jeho

propuštění jsme heroicky oslavili vmístní

kantýně! Odešel usměvavě nasvobodu –

ajaký to byl pro nás šok!

Zaměsíc byl zpátky ažadonil, aby mu

vústavu dali jakoukoli práci, že „venku“

mezi lidmi nemůže žít! Cítil se mezi nimi

naprosto sám, opuštěný! Astal se tam

vústavu topičem! Trpěl naprostou ztrátou

pospolitosti té léčebny, té nenahraditelné

„mrzácké“ pospolitosti, která se mu stala

domovem. (…)

Samota neměla vhospodě místo

Dnes vidíme hodně opuštěných starších lidí.

Neříkám „seniorů“, to slovo se mi příčí, zní

úředně, pokrytecky, jsou to přece povětšině

důchodci. Přejmenováním se realita nezmění!

Nato si dnes hrajeme. Mají své byty, při troše

štěstí třeba slušnější důchod, mají schránky

plné letáků naúžasné slevy apředváděcí akce,

ale veskutečnosti jsou znich psychičtí bezdo-

movci, navíc ještě často okrádaní!

Nikdo je nepotřebuje, nikdo jim nepo-

může, nikoho nezajímají. Ostatní zajímají

Nedocenění, neustále

odstrkovaní atřeba

ineoprávněně trestaní

pracovníci zdánlivě

dobrých firem jsou

největšími kandidáty

osamělosti aněkdy

idramatických vyústění

života.