Strana 8
můžeš / číslo 12 - 2012
TÉMA: Dobrovolníci
Největší dobrovolnická
organizace Hestia u nás
pracuje už čtrnáct
let. Její zkušenosti
i výsledky akademických
výzkumů ukazují, že se
podstatně zvyšuje zájem
o dobrovolnictví. Potřebují
je rodiny, zdravotnická
a sociální zařízení, azylové
i dětské domovy, chráněná
pracoviště, obce, všichni,
kdo by rádi zlepšili
a rozšířili péči.
NADŠENÍ
NENÍ KVALIFIKACE
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Foto: JAN ŠILPOCH
Chci pomáhat. Co mám udělat?
Můžete osvědčené organizaci dát peníze.
Je to jednoduchý aefektivní krok. Pokud
chcete pomáhat svou prací asvým časem,
je to složitější. Každé občanské sdružení
nebo jiná organizace, které berou svou práci
vážně, si dobrovolníky pečlivě vybírají. Nebo
by měly vybírat. Nedávný výzkum, který
zanašeho přispění dělala Univerzita Karlo-
va, jasně ukázal, proč se otuto aktivitu lidé
hlásí. Naprvním místě je morální postoj;
lidé pokládají pomoc asolidaritu zazcela
přirozenou adůležitou pro svůj dobrý pocit
ze života.
Zde sehrává důležitou roli dosavadní
výchova, atmosféra vrodině anejbližším
okolí nebo třeba náboženské přesvědčení,
případně ipocit dluhu, který je třeba splatit
jiným. Taková motivace je vítaná avede
kdobrým výsledkům. Velké procento táza-
ných také uvádí, že dobrovolnictví je pro ně
možností setkat se sjinými lidmi, vyzkoušet
nové věci, něco se naučit. Samozřejmě jsou
itakoví, kteří si zkoušejí vdobrovolnictví
řešit svůj vlastní problém, neuspokojivé
vztahy, atřeba itouhu ovládat jiné, měnit
jim život, doslova je řídit. Až bude dobrovol-
nictví rozšířenější, je možné, že podobných
lidí bude přibývat.
Hestia má letitou praxi vevýběru
adeptů natuto práci. Kolik jich od-
mítáte proto, že jejich motivy nejsou
přijatelné?
Záleží pro jakou činnost. Pokud jde ovztah
jeden pro jednoho jako vnašem programu
5P, jsme velmi přísní. Ovšem stejně důleži-
tá je situace upříjemců pomoci. Když chci
využívat dobrovolníky, musím mít jasno, co
akoho potřebuji. Senior bude těžko pomá-
hat vozíčkáři při cestách poměstě, ale může
skvěle jednou dvakrát zatýden pomáhat
sučením dítěti, které má potíže se školou
nebo schováním. Studentka asi bude dobrou
společnicí mentálně postiženého, sobtížemi
ale zvládne ošetřování téměř nehybného
stokilového člověka poúrazu.
Manažer nějaké firmy může nabídnout
zajímavé chvíle skupině seniorů aotevřít jim
okénko dosvěta, ale možná mu bude proti
mysli doprovázet starší paní narehabilitaci.
Stovky atisíce situací vyžadují specifická ře-
šení. Nejhorší pak je, když příjemce nemá pro
dobrovolníka přesně definovanou práci, když
si ho pořídí proto, že je to vmódě. Takže iža-
datele dost podrobně prověřujeme avracíme
se knim, abychom věděli, jak to funguje.
Řekla jste móda. Opravdu se stává
dobrovolnictví něčím „in“, jehož přitaž-
livost zase pomine?
Věřím, že ne. Výzkum, okterém jsem mluvi-
la, prokázal, že se pomoc druhým stává doce-
la normální atrvalou součástí života mnoha
lidí unás. Solidarita už není jen občasný
příspěvek dosbírky nebo nákup hraček pro
Odroku 2000 vzrostl
zasedm let počet
dobrovolníků otřetinu.
Olga Sozanská: