Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20



ztoho se nesmí přehánět. Dnes se navás

sbírky nato či ono navás valí ze všech stran.

Když zavámi jednou přijdou hasiči, abyste

něco dal naAdámka, zatýden cyklisté, pak

golfisté, potom někdo další, tak si zachvíli

možná spočítáte, že už jste dal tisícovku,

ato jsou pro lidi pořád velké peníze – zvláš-

tě vtéto době. Chce to velmi citlivý přístup.“

Dodává však, že zatím ani jednou nenarazil

ulidí zTřebenic aokolí nanějaké negativní

reakce.

Pomáhají tomu, koho znají

Podle mínění Petra Mlenského je pro

úspěch sbírky adalší trvalejší pomoci vel-

mi užitečné, že lidé vědí, nakoho anaco

peníze věnují. Připouští, že ale vnedale-

kých Lovosicích by už zřejmě odezva tak

bouřlivá aúspěšná být nemusela. To, že si

vTřebenicích lidé, jak se říká, vidí téměř

dotalíře, je vtakovém případě vlastně

výhoda.

Jeho paní je přesvědčena, že nejdůleži-

tější byla neanonymita. „Vytištěné letáčky

jsme neházeli lidem doschránek, nelepili je

povšech sloupech anárožích. Kdo měl čas,

roznesl je vesvém okolí, ukaždého jsme

zazvonili, předali leták, všechno osobně

vysvětlili.“ To všechno vevolném čase, často

povečerech, ovíkendech.

„Nás vybudila kamarádka Klára Pospí-

šilová, která pracuje vmístním železářství,

kde je například také kasička, kam lidé

mohou naAdama přispívat,“ prozrazuje

Ivo Černý zMiddle Mountain Bike klubu,

který zorganizoval výše uvedený závod

nakolech. „Klára mi poslala základní

informace oAdámkovi, jestli bych neměl

nějaký nápad.“ Ihned oslovil další členy

klubu, zakterý jezdívá iAdamův otec Ja-

roslav. Naotázku, jestli byl problém najít

lidi pro hledání cest, jak peníze získat,

nějaký problém, odpovídá jasně: „Ani

naokamžik. Bylo to, jako když zapálíte

suchý les!“

Klára Pospíšilová dodává, že jak závod,

tak kasička vželezářství je mírou pomoci

lidí zTřebenic. „Nemáme takové prostřed-

ky, abychom mu je dali amohli mu koupit

vozík apřispívat nadalší léčbu. Můžeme

mu však pomoci svou prací.“ Velkou roli

podle ní hraje skutečnost, že hodně lidí

zTřebenic Adámka zná osobně nebo ales-

poň odvidění.

Spolky nejsou jen „plkání“

Lidé, snimiž jsme tu zářijovou sobotu vTře-

benicích hovořili, přiznali, že právě pomoc

konkrétní osobě, někomu, koho znají,

asi nejvíc rozhodovala otom, jestli vhodí

drobné abankovky dokasičky, přihlásí se

docyklistického závodění, přijdou naha-

sičské cvičení, nasportovní den či pošlou

dobrovolně zvolenou částku naúčet Konta

BARIÉRY. Tady se sbíhají jak přímé platby

odjednotlivých dárců, tak peníze zkasiček

či částky vybrané naveřejných charitativ-

ních akcích.

Pro pochopení aktivity Třebenických

je důležitý postřeh Aleny Vobořilové. Ona

sama je členkou spolku Třebenické ženy,

který působí už deset let. Pořádají jarmar-

ky, cvičení pro ženy, organizují plesy, jezdí

zapoznáním pocelé republice. Namalé

dvouapůltisícové město je to aktivit ažaž.

Jen Třebenické ženy mezi sebou vybraly

10000 korun, které přes Konto BARIÉRY

Adámkovi poslouží. „Všechny jsme buď

mámy, nebo babičky, aAdámkův osud nám

není lhostejný. Je nám líto, že se nepostará

stát nebo pojišťovna. Určitě nás dojalo, kolik

jednotlivců ispolků tady vTřebenicích se

dalo dohromady, aby pomohli.“

Alena Vobořilová připouští, že kdyby

bylo vTřebenicích pospolečenské akulturní

stránce mrtvo, asi by se tolik lidí doakcí

kolem Adama Jíry nezapojilo. Nejen ona

vidí přímou souvislost mezi aktivním vzta-

hem občanů kměstu abohatým spolkovým

životem apozitivním přístupem kcharitě

ohledně Adámka. „Máme připraveny další

prostředky avesbírce stále pokračujeme,“

uzavírá Alena Vobořilová. 

ADAM JÍRA

se stal

naněkolik

měsíců doslova

hvězdou

Třebenic ajeho

obyvatel.

Projevila se

neobvyklá

síla regionální

solidarity.

Podle mínění

Petra Mlenského

je pro úspěch sbírky

adalší trvalejší pomoci

velmi užitečné,

že lidé vědí,

nakoho anaco

peníze věnují.

PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

můžeš / číslo 12 - 2012

�