Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12



můžeš / číslo 12 - 2012

TÉMA: Dobrovolníci

Do roku 1989 byla v naší zemi nejznámější

dobrovolnickou činností nepovinně-povinná

Akce Z. Dnes už zadarmo pracují někteří lidé

opravdu dobrovolně a rádi. Čím dál častěji je

v tom podporují i jejich zaměstnavatelé,

především z řad mezinárodních společností.

To je i příklad Martiny Kubalíkové.

MOC MILÁ

MARTINA

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILBOCH

M

artina už přes rok chodí pomá-

hat naakce pořádané Sportov-

ním Clubem Jedličkova ústavu

Praha. Vše začalo spontánně

aneplánovaně. Nejednalo se

přitom ožádný rozkaz shora, ale naopak.

„Manželka kolegy vpráci má naSC JÚ

určité vazby, takže jednoho dne rozeslal

pofirmě e-mail, zda bychom nechtěli

pomoci při jedné akci,“ vzpomíná Martina.

Popisuje tak vlastně poměrně typický sled

událostí. Ten zná toho aten zase jiného,

který potřebuje pomoc. Jeden se poptá

vpráci či mezi přáteli, no aněkdo se najde.

Osobní vazby fungují nejlépe.

Ve3M Česko se tehdy výzvy chopilo asi

dvacet lidí, což při počtu přibližně stovky

zaměstnanců není málo. Martina byla

mezi nimi. Dobrovolníci dostali naakci

den dovolené. Pro mnohé první zkušenost

stakovýmto konkrétním společenským

aktivismem měla pozitivní ohlas. Brzy se

tedy přes oddělení lidských zdrojů poda-

řilo prosadit interní směrnici odobrovol-

nictví. Vedení firmy tomu bylo pozitivně

nakloněno.

První zkušenost

„Byla to taková hurá akce, ale někte-

ré znás to opravdu chytlo,“ vzpomíná

Martina, která má tatínka už sedm let

pomozkové příhodě. „Táta je vlastně

úplně vpohodě asoběstačný. Ale zažila

jsem velmi zblízka, jak může ztráta zdraví

ovlivnit něčí život. Viděla jsem, jak někdo

ze dne naden odejde zvysoké manažerské

funkce dodůchodu.“ Ačkoliv tohle prý

nebyl její hlavní motiv kpráci spostižený-

mi sportovci, uvědomila si postupně, že

poroce mezi nimi získala nad tatínkovou

situací mnohem větší nadhled.

Vsoučasnosti se Martina věnuje pře-

devším asistování při curlingu vozíčkářů.

„Pamatuji si, jak pro mě bylo naprvním

turnaji všechno nové. Ten sport ilidé. Byla

jsem mile překvapena vstřícností samot-

ných hráčů. Přece jen přišla velká skupina

dobrovolníků, kteří neměli valné ponětí

NEJDE

O ŽÁDNOU

NÁHRAŽKU

„Nejlepší dobrovolník je ten,

který přijde a jednoduše řekne,

že chce pomáhat,“ tvrdí koordi-

nátorka dobrovolníků v pražské

centrále Adry Alena Skutilová.

Text: PAVEL HRABICA

J

edním dechem však dodává, že musí od-

mítat nabídky typu – chtěla bych se starat

oholčičku, nejlépe dodeseti let. To je

vymezení typu – chci pomáhat, ale tak, jak

chci já. Je totiž důležité, aby si zájemce uvě-

domil, že dobrovolnictvím nelze například

primárně nahradit ztrátu zaměstnání.

„Dodobrovolnického programu nemohou

být zařazeni lidé, kteří pracovat nechtějí,

nebo jim jde jen opotvrzení, že něco dělali,

nebo uvažují otom, že vneziskovém sektoru

práci získají,“ říká Alena Skutilová. „Máme

například dobrou zkušenost spaní, která

vdobě, kdy ozaměstnání přišla, vyplnila čas

při hledání další práce dobrovolnictvím pro

Adru. Práci později sehnala, vdobrovolnic-

tví však nadále pokračuje.“ Tradičně silné

zázemí má Adra vMoravskoslezském kraji,

apřekvapivě ivPraze. Hůře se dobrovolní-

ci shánějí vbývalých Sudetech. Došlo zde

kezpřetrhání generační vazby. 

Co je ADRA

Humanitární organizace ADRA je

celosvětová organizace, sídlo má vUSA

ave125 zemích světa pobočky. VČR je

Adra jedna znejstarších humanitárních

organizací. Vznikla vroce 1992.

Vsoučasnosti vní mj. pomáhá kolem

1600 dobrovolníků vezhruba 200

zařízeních (nemocnice, domovy pro

seniory, dětské domovy ahospice). Má

deset hlavních center apůsobí celkově

ve27 městech ČR. VČR je nejznámější

svou pomocí při záplavách. Vzahraničí se

angažuje vhumanitárních záležitostech

např. vregionálních válečných

konfliktech či popřírodních katastrofách

nebo vevzdělávacích projektech.

info

POMÁHAT, NEZMRZNOUT, ještě přitom

fandit aneupadnout naledě. To všechno

dobrovolnice Martina zvládá súsměvem.