Strana 13
časopis pro ty, kteří se nevzdávají
můžeš / číslo 12 - 2012
SLOUPEK
Daniely FILIPIOVÉ
Noblesse
oblige
Před čtrnácti dny mi přišel dopis odjedné
paní. Psala vněm, že ji zaujalo moje téma
potřeby cílené individuální péče ohan-
dicapované aseniory navšech úrovních.
Také by ráda pomohla, samozřejmě jako
dobrovolník. Jen potřebuje poradit, kde
by jí bylo potřeba.
Zadvanáct let, co jsem vSenátu, jsem
podobný dopis nedostala. Nevím onikom
kolem sebe, kdo by se dobrovolnickou
činností zabýval.
Nevím, čím to je, že se unás lidé dodob-
rovolnické činnosti vjakékoliv oblasti
anajakýkoliv časový rozsah příliš nehr-
nou…
Najaře jsme byli svýborem pro zdravot-
nictví asociální politiku vIzraeli. Navští-
vili jsme zařízení denní péče o(ivelmi
těžce) handicapované děti včetně výuky.
Pracují tam idobrovolníci. Navštívili
jsme zdravotní záchrannou službu Magen
David Adom vTel Avivu. Pracují tam
idobrovolníci. Navštívili jsme centrálu
rozsáhlé celostátní instituce Yad Sarah
vJeruzalémě, která poskytuje zdravotní
asociální služby, poradenskou činnost,
půjčuje pomůcky všeho druhu, má síť den-
ních stacionářů, pomáhá při domácí péči
oseniory ajinak handicapované.
Pracují tam zejména dobrovolníci. Tato
instituce má pocelé zemi přes sto poboček,
vekterých pracuje celkem našest tisíc
dobrovolníků. (Není bez zajímavosti, že
státu ušetří výdaje okolo 320 milionů
dolarů ročně.) Své know-how poskytuje
zájemcům pocelém světě.
Dalším fenoménem, který sdobrovol-
nictvím úzce souvisí asnímž se vIzraeli
všude setkáte, je donátorství. Nemluvím
ovzedmuté vlně solidarity popřírodní
katastrofě nebo výběru peněz naspeciální
zdravotní péči pro konkrétního člověka.
Vtom jsme skvělí. Ale ojistém noblesse
oblige, ouvědomění si, že ne každý je
úspěšný abohatý.
Ne, rozhodně nepatřím mezi ty, kteří
říkají věty typu „unás je to strašné“, „to
se může stát jen unás“. Ale přiznejme si,
že vtéto oblasti lidské činnosti máme co
dohánět. Je to bohužel pozůstatek vde-
formaci našeho myšlení zdob reálného
socialismu, kdy se každý staral jen sám
osebe. Ale jako nezdolný optimista věřím,
že iunás se začíná blýskat nalepší časy
adobrovolníci adonátoři kolem mě jsou.
Jen jsou skromní anemluví otom.
Autorka je senátorka.
nejen ohře, ale ani otom, jak se kvozíčká-
řům chovat – aoni byli úplně pohodoví.“
Curlingové nadšení
Podle vlastních slov se pro curling hned
nadchla amezi lidmi spostižením se jí
zalíbilo. Vůbec je ale nevnímá jako někoho
odlišného arozdělování nanepostižené
apostižené odmítá. Stydí se, že dřív pod-
léhala mediálnímu obrazu onemohoucích
chudácích. „Dodobrovolnictví jsem šla
snulovým očekáváním – adostala jsem
strašně moc. Poznala jsem spoustu lidí, mezi
nimiž je mi dobře. Troufnu si je dokonce
označit zakamarády, se kterými si hezky
popovídám. Už sem nechodím pomáhat,
ale prostě proto, že mě to baví. Mám ztoho
regulérního koníčka.“ Dřív strávila víkend
hraním golfu, teď se stala nehrajícím členem
curlingového týmu. Během zápasu vozíčká-
Mimochodem příběh Pavla Martínka
považuje Martina zavelmi inspirativní. Byl
vrcholovým sportovcem, ale přišel osluch.
Přesto se nevzdal adnes učí bojovat ostatní.
„Určitým způsobem mi to připomnělo tátu.
Takže debaty sPavlem jsou pro mě moc
přínosné.“
Společensky odpovědná firma
Zfirmy 3M Česko se Martina stala asi nej-
aktivnějším dobrovolníkem, nezůstala však
jediná. Iostatní způvodní dvacítky se stále
zapojují, adokonce přizvali isvé rodiny.
Jejich společnost přitom navíc začala sma-
teriální podporou sportovců spostižením.
Českou reprezentaci vcurlingu vozíčkářů
vyzbrojila kompletním oblečením ahráč-
ským vybavením. Klubový vůz vyzdobila
novým polepem. Není pochyb otom, že
zato vděčí nadšení konkrétních lidí.
řům podává, čistí, chytá arovná curlingové
kameny. Pak si jdou všichni společně poke-
cat dohospody. Pro někoho nepochopitelné,
ale zMartiny vyzařuje radost.
„Nedělám to znějakého spasitelství.
Sama ztoho čerpám pozitivní energii, jíž
je tu spousta. Většina lidí otom nemá ani
ponětí. Anavíc jsem objevila nový sport,
kterému se aktivně začínám věnovat ijako
hráčka,“ upřímně odhaluje Martina své
pohnutky. Hráči curlingu vozíčkářů však
doufají, že naně bude mít čas inadále.
Kromě curlingu se Martině zalíbila
iboccia. Dokonce se připravuje kezkoušce
narozhodčí. Předseda klubu Pavel Martí-
nek nad tím jen nadšeně inevěřícně kroutí
hlavou. „Jednou jsem ji požádal, jestli by ne-
pomohla ipři turnaji boccie. Spíš jsem se bál,
aby se nenudila. Ona zamnou ale nakonec
přišla sotázkou, zda by mohla být oficiální
rozhodčí, protože ji to fakt chytlo!“ Martina
má přitom tajný sen – vyrazit jako rozhodčí
naparalympijské hry vRiu de Janeiro 2016.
Nejde přitom ojedinou společensky
odpovědnou aktivitu 3M Česka. Vesvých
řadách má dva zaměstnance spostiže-
ním, podporuje projekty Česká inovace,
Zdravotní klaun, Kamarádka knihovna
avespolupráci snadací Partnerství zvyšuje
bezpečnost českých silnic. Dlouhodobě se
věnuje tématu ochrany životního prostředí.
Podpora vlastních zaměstnanců při práci
shandicapovanými sportovci je tak jen
logickým pokračováním aktivit společensky
odpovědné firmy.
„Nemám ráda slovo pomoc,“ tvrdí
upřímně Martina Kubalíková. „Prostě se
účastním – amusí mě to bavit. Nemá smysl
dělat dobrovolníka jen proto, že se to má.
Zájem musí vycházet ze samotných lidí,
nikoliv zpředpisu. To by pak bylo hrozně
znát aten člověk by utoho stejně nevydr-
žel.“ Ajá si říkám, že zkratka 3M, zname-
nající Minnesota Mining and Manufactu-
ring, by vtomto případě mohla znamenat
iMoc Milá Martina.
FIRMA M
podporuje
nejen
dobrovolníky
zřad svých
zaměstnanců,
ale isamotné
sportovce
spostižením.