Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18



můžeš / číslo 12 - 2012

PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

SILNÝ AOBĚTAVÝ vztah otce Jaroslava Jíry

ksynovi Adamovi byl během závodu

icelého dne nepřehlédnutelný.

Suma, kterou získal šestiletý Adam Jíra

ze severočeských Třebenic-Kololeče u Lovosic

během jediného zářijového dne, činí 86 026 korun.

Jsou to peníze, které mu umožní nákup elektrického

vozíku a bude moci příští rok na podzim nastoupit

do první třídy v základní škole v Terezíně.

KDYŽ

OKOLÍ NENÍ

LHOSTEJNÉ

Text: PAVEL HRABICA

Foto: JAN ŠILPOCH

V

ybrali je organizátoři charitativního

cyklistického závodu poTřebenicích

akolem Třebenic. Adamovi pomo-

hou absolvovat inákladné léčení

vLázních Klimkovice avyužít spe-

ciální oblek, který slouží při léčbě následků

mozkové obrny jako důsledku komplikova-

ného porodu před šesti lety. Oblek umož-

ňující samostatné sezení alázeňská kúra

vyjdou nastatisíce korun.

Nejsou to však jediné finance, které

se během několika týdnů aměsíců sešly,

aby sympatickému chlapci ijeho rodičům

usnadnily péči avýrazně posílily naději

nazmírnění handicapu. Příští podzim by se

znich měla hradit iasistentka, která bude

Adama doterezínské školy denně doprová-

zet ausnadní tak jeho integraci mezi zdravé

spolužáky.

Peníze přicházejí od sousedů

Co je natomto příběhu svým způsobem

výjimečné, je fakt, že finance odsamého

začátku nepocházejí zžádné celostátní

sbírky či celostátně prezentované aktivity.

Jejich zdrojem je zvalné části iniciativa

Adamových spoluobčanů izblízkého

okolí. Je to zajímavý příklad regionální

solidarity, kdy nejbližší okolí nezůstalo

lhostejné kosudu člověka, byť pro mnohé

znich relativně neznámého, někoho, koho

znají odvidění, možná zdoslechu, ale

často ani to ne.

Vše odstartovala zmínka vregionálním

Litoměřickém deníku oAdamově osudu

apříběhu; jeho rodiče, Romana aJaroslav

Jírovi, se kezveřejnění aveřejné prezentaci

aprosbě opomoc dlouho odhodlávali.

„Připadalo mi, že všude kolem nás je

mnohem víc lidí, dětí arodičů, kteří jsou

natom podstatně hůř,“ přiznává Romana

Jírová, Adamova maminka. Bála se, aby

veřejnost nepřijala jejich hledání prostředků

apomoci negativně.

Současně ale hned dodává, že ji nesmírně

překvapila reakce. „Neměla jsem mnoho

let čas nanějaký společenský život, většinu

času trávíme smanželem acelou širokou

rodinou péčí osyna.“ Znamená to pro ně

spoustu času naléčeních, rehabilitacích,

hlavně ježdění nadlouhé vzdálenosti zaspe-

cialisty. „Hodně lidí jsem dotéto doby znala

jen odvidění; když se všechno dalo dopo-

hybu, poznala jsem bez přehánění hodně

těch, kteří mají opravdu srdce nadlani,“

říká matka malého Adámka. Zjejích úst to

opravdu nezní jako fráze.