Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
můžeš / číslo 12 - 2012
Kdo je Jaroslav RÓNA?
Člen skupiny Tvrdohlaví (1987–1992).
Narozen 1957. Vystudoval Střední
výtvarnou školu naHollarově náměstí
vPraze.
NaVysoké škole uměleckoprůmyslové
studoval sklářské výtvarnictví
uprof.Libenského.
Vystavoval vmnoha zemích, věnuje
se iscénografii aliterární tvorbě.
Nezastupitelný člen hudební skupiny
Tros Sketos. Světově proslulý pomníkem
F. Kay napražském Starém Městě.
info
Asi jich je ještě víc. Teď jsem ilustroval knížku
atěžko byste poznal, že je to moje práce.
Výběr námětů jednotlivých děl spoluvytváří
imédium, sekterým pracujete. Vmalování
mohu vyprávět příběhy, ato je velmi vzrušu-
jící. Socha vyžaduje jednoduchou formulaci,
zkratku, anavíc si člověk užívá hmotu samot-
nou, její objem akompoziční vztahy, tam by
často epika překážela. Jistě hraje velkou roli
inedostatek sochařských zakázek.
Kdybych dělal například památník obě-
tem nějaké tragédie, mohl by to být ipříběh.
Ale kdo dnes osloví české sochaře stakovým
úkolem? Ti lidé, kteří rozhodují, se bojí za-
dat takové úkoly, museli by mít naudálosti
jednoznačná stanoviska abylo by zde riziko
jít třeba proti názoru většiny. Tak se raději
vyhýbají iniciaci tvorby takovýchto význam-
ných děl. Asamozřejmě jde také openíze,
které nato nikdo nechce dávat.
Jak vlastně společnost vnímá současné
výtvarné umění? Souhlasil byste, že
jsme se ocitli pod lavinou nevídaného
nevkusu?
Chachacha! Nedávno jsem viděl vRudolfinu
výstavu současného britského malířství.
Většina ztěch obrazů byla pouze demon-
strace brilantní techniky. Až ohromující
řemeslná preciznost, ale poněkud otrocká.
Kladl jsem si však otázku posmyslu tvorby
těchto přemalovaných fotografií.
Přesto si takové věci zákazníka velmi
snadno najdou aprodávají se zaneuvěřitelné
Konto BARIÉRY připravuje
naneděli . prosince . aukční salon
výtvarníků. Výtěžek zaukce půjde
napodporu vzdělávání studentů se
zdravotním postižením. Aukce bude
vModré posluchárně Karolína vPraze
díla jsou vKarolinu vystavena
od. listopadu do. prosince.
ceny. Dnešní umění je obrovská záplava,
vkteré se můžete orientovat jen sjistou
námahou, ale stojí zato ji vynaložit. Každý
si zde může najít to své. Můžete si koupit
zásadní silné věci ipouhé dekorace. Takže
záleží hlavně navás, jak jste vnitřně ustrojen.
Když se ale chcete doma dívat naobraz
dlouhé roky, měl by mít více vrstev. Tím ne-
myslím vrstvy barev, ale spíše významovou
apocitovou hloubku, abyste naněm mohl
stále něco objevovat. Tolik špatného umění
vzniká proto, že euroatlantická společnost
je vzhledem kminulosti nevídaně bohatá
amůže si dovolit živit ohromné množství
netalentovaných lidí vatraktivních pozicích
umělců. Proto se stále vytváří spousta pouze
racionálních věcí nebo výtvarných žertíků,
které nejsou propojeny svyšší silou, která
knám přichází odkudsi shora. Atak se stále
častěji zabývám tvorbou starých mistrů, kte-
ří mi přinášejí úlevu odzáplavy současného
umění. Tito malíři pracovali se symboly,
tajemstvím, asvou silou překlenuli rozměry
času. Vždycky to bylo tak, že umělec byl
především zprostředkovatelem energie
odněkud zneznáma.
Dokázal nabídnout své technické schop-
nosti, svůj talent, asjeho pomocí převedl
toto zdánlivě neuchopitelné donějaké formy.
Akvalita se poznala docela jednoduše – divák,
čtenář, posluchač najednou pocítil zprostřed-
kovanou sílu, ata vněm vyvolala potřebu
klást si závažné otázky posmyslu života. Amy
jsme dovolili, aby byly celé umělecké instituce
naplněné věcmi, které tohle nedokážou.
Co stou stále rozsáhlejší záplavou?
To je jednoduché. Vyřeší to chudoba, ata
zákonitě přichází podobách nadbytku. Tak-
že zaplaťpánbůh zanadbytečné umění!
Když jdete poměstě, poulicích, stane
se vám, že uvidíte dům, soubor staveb,
nějaký nově vytvořený prostor ařek-
nete si – tak tohle už ne?
Je toho hodně. Ale spíš trpím tím, že
nedostávají prostor talentovaní architekti.
Vzpomeňte si nadrama kolem Kaplické-
ho knihovny. Podle mě to nebyl nejlepší
návrh. Ale dobře, vybrali to, apak ustoupili
anakonec se nestavělo nic. Měli Kaplického
postavit, když vyhrál.
Ti radní neměli nato, aby vůbec nějak
rozhodli. Když se jim první nelíbil, proč ne-
realizovali druhý projekt? Proč nevyhlásili
soutěž znovu? Pravomoci nato měli. Unás
je prostředí plné komplexů, závisti ane-
rozhodnosti. Tím se nejvíce lišíme odzemí,
kekterým bychom chtěli vzhlížet. Přikrče-
nost ještě žádné velké umění nevytvořila.
JAROSLAV RÓNA,
Azazel, akvarel
napapíru, 2004
JAROSLAV RÓNA má ateliér
vkrásném prostředí pražského
nového židovského hřbitova.
Můžeš