Strana 15
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
můžeš / číslo 12 - 2012
naokraji Kutné Hory. Poskytuje módní po-
radenství, nabízí bižuterii amódní doplň-
ky. „Zákaznice mám pocelé republice, což
je především zásluha internetu apravidel-
ných nabídek, které zákaznice dostávají
dosvých e-mailových schránek. Paní mi
pošle fotku šatů, které si koupila, ajá jí na-
vrhnu vhodné doplňky. Když je odsouhlasí,
má je zapár dní doma veschránce nebo
napoště.“
Kolik zákaznic má veskupině „šedých
myšek“? Jana Flechtnerová tvrdí, že je to
tak půl napůl. Spíš kní přímo doobchůd-
ku chodí ty, které se snaží doladit šaty,
vzhled, ženy, které mají svůj styl. Přiznává,
že nové zákaznice loví itřeba při nákupech
vobchodních domech, když si sama hodlá
koupit něco nasebe. Je dost výřečná, nešetří
úsměvem, aproto snadno navazuje kontak-
ty. „Stačí, když zahlédnu vobchodě paní,
jak si něco zkouší, anení to zrovna to pravé
pro její postavu. Poradím jí, čím by to mohla
vylepšit, naco se má při výběru oblečení
zaměřit. To je můj nejlepší marketing.“
KALHOTY
S UŠIMA
Každý vozíčkář vám poví, jak problematická záležitost
je pro něho nákup kalhot. Chodící část populace si
vůbec neuvědomuje, že člověk s handicapem vnímá
tuto část oblečení zcela jinak.
JANU
FLECHTNEROVOU
charakterizuje
téměř nemizící
úsměv z tváře;
optimismu má na
rozdávání i pro
zdravé.
Text: PAVEL HRABICA
Foto: JAN ŠILPOCH, PAVEL HRABICA
M
artina Václavíková zTlumačova
si přede dvěma lety uvědomila,
že by to mohlo být řešení pro
ni jako začínající podnikatelku.
Odešla jako bývalá marketinková
manažerka aobchodní ředitelka navolnou
nohu anechala se inspirovat sloganem
jednoho zmobilních operátorů, aby prožila
jeden rok života jinak. Nakonec je ztoho ne
rok, ale možná celý zbytek života.
Nápady lovila v diskusních fórech
„Poslala jsem operátorovi svůj profesní pro-
fil azanějaký čas se mi ozvala Armáda spá-
sy,“ vzpomíná Martina Václavíková. Chtěli
se sní jako odbornicí poradit nad některými
projekty. „Jela jsem zanimi doOstravy
anajednou se přede mnou otevřel zcela jiný
svět, který jsem doté doby nevnímala tak
úplně intenzivně. Svět starých lidí, matek-
-samoživitelek, důchodců, vozíčkářů, lidí
snejrůznějším postižením. Téma sociálního
podnikání mě oslovilo.“
Věděla, že například vPraze jsou kavárny,
kde obsluhují tělesně postižení, nevidomí
ajsou schopni vytvářet zisk aživit se nebo
alespoň významně přispívat nasvé živobytí.
Nato si ale netroufala. „Sedla jsem kinterne-
tu ahledala vše ohandicapech, nejvíc jsem
se zaměřila navozíčkáře. Záměrně jsem šla
především dodiskusí krůzným tématům
aznich jsem vyčetla, že kalhoty jsou pro
člověka navozíčku samostatné téma.“
Martina Václavíková přiznává, že doté
doby potkala pár vozíčkářů veZlíně ajinde
vMHD, vrodině aširokém příbuzenstvu
nikdo stímto handicapem není. Scháze-
ly jí tedy praktické zkušenosti, ale téma
vozíčkáři akalhoty ji postrčilo, aby se začala
zabývat jejich výrobou.
Dobří lidé ji podrželi
„Přišla jsem nato, že se unás nevyrábějí
aže by to možná mohla být ta pravá díra
natrhu, kterou lze dobře zaplnit.“ Vydala se
doBrna doLigy vozíčkářů, kde se seznámila
sJaroslavem Náhlíkem, basketbalistou-vo-
zíčkářem, který se stal jejím prvním „mode-
lem“ atestovacím uživatelem. „Uvědomila
jsem si vjeho případě anajeho kamarádech
zbasketu, že to jsou všechno mladí lidé,
kteří nechtějí jen přežívat, ale chtějí aktivně
žít ataky se chtějí oblékat standardně jako
jejich zdraví vrstevníci.
�
SPECIÁLNÍ STŘIHY na kalhoty
pro vozíčkáře Martina Václavíková
nekopírovala, ale vymýšlela.